Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ponorná řeka

Výběr: Lyryk, a2a2a, Elizabeta
12. 01. 2016
33
27
4964
Autor
Miroslawek


27 názorů

Miroslawek
13. 06. 2018
Dát tip

qíčala: ano, proud se neustále mění, převrací, bublá a kolotá. V případě řek ponorných i náhle mizí.


Bemba
26. 11. 2017
Dát tip

Ta ponorná řeka bude Punkva. Ale kopyta stád u ní neduní, takže asi ne.


Kromě mě by báseň udělala jistě radost i Spirituálům, Pepíčkovi Zímovi a The Brothers Four.

A protože autor stojí o hlubší kritiku, tak:

Básni není co vytknout. Je dokonalá.

Navíc finále je impozantní. 

Ve spojitosti s jinými tvými díly (deseti, dvanácti, které jsem četl) mi to příjde (až na výjimky) jednopolohové. Jako když herec hraje různé role pořád stejně.


Penumbra
28. 02. 2016
Dát tip

mně se ty meandry nějak dostaly pod kůži; asi momentální nálada (a taky nemám "kopyta stád" s ničím asociačně spojená :))


jsem tady pět minut teprve a rozklikávám zlatý výběr... hm...


Miroslaw: „svědomím“ by asi byla klička navíc. jsem rád za předložku :)


Zbora: zvláštní, že to vnímáš takto odtrženě. Na mě zobrazení působí bezmála realisticky a racionálně, s tím, že vyvolává něco dalšího. že to není halabala haraburdí. – kdybych chtěl hledat chybu, tak snad v gestu jako celku, v tom smyslu, že momentka z takových ingrediencí už nepřekvapí, ale jako dramatický obraz to funguje. – „pod kopyty stád“ je na hraně ironie.


Umbratica
18. 01. 2016
Dát tip

Já sluchátka na ulici zásadně nenosím ,Miroslawku.

Já jsem ten pán s bílou holí.


Zbora
17. 01. 2016
Dát tip

Whisper: díky za důvěru :)

Nedávno jsem byl s kamarádem Pištou Hufnáglem v nějaké té únikové místnosti, jak to teď všichni hrajou. Jednak jsem tomu nerozumněl a druhak mě to nudilo. Nebo možná naopak. S Mírou to mám podobně. U tohohle textu jsem se docela snažil, než něco napíšu, protože jsem tušil, že do něj velký mág něco zaklel, ale nejsem prostě zdatný ani vytrvalý luštitel rébusů a navíc od poezie prostě očekávám trochu něco jiného, i když samozřejmě vím, že každý to má jinak. 


Zbora
17. 01. 2016
Dát tip

Dal jsem si kvůli tobě tu práci a prošel komentáře pod všemi tvými díly za posledních 7 let. Figuruju v nich dvakrát. Jednou reaguju na komentář šílence Urvisu a podruhé ti píšu něco o báječném názvu a slabém zbytku. Pokud z mé strany tedy opravdu cítíš nějaké intenzivnější předpojaté probleskování, bude závada zřejmě jinde, než na mém vysílači.

Experiment Julese Ferneta považuju vpodstatě jen za drobnou epizodu v tvém předchozím i pozdějším tažení za „spravedlivým“ hněvem nad písmáckou úrovní všeho, vyjádřený tvým blahosklonně ironizujícím postojem „...a teď vám s přehledem ukážu, jací jste tady všichni blbci!"

Mimochodem nevím, jak to vnímáš s odstupem oněch sedmi let ty, ale postup, kdy nejprve pod alternickem začínajícího vstřícného a milého autora Julese Ferneta přátelsky žadoníš o kritiku básní a když se tehdejší redaktoři v dobré víře snaží napsat něco pozitivního a vypíchnout klady, podpořit nového autora, vynoříš se jako Miroslawek, všem se hluboce vysměješ a pompézně demonstruješ, jak chytře jsi nás doběhl, osobně považuju za nevypovídající, ješitný a vpodstatě hloupý.

S tvou otázkou, nakolik mě můžeš brát vážně se bohužel musím přiznat, že s vědomím těchto tvých báječných libůstek jsem začal být víceméně ovlivněný i v přístupu k samotným tvým textům a už se prostě při rozklikávání každého dalšího z nich nemůžu dočkat, co na nás ten lišák Míra zase připravil. Nikdy jsem navíc nebyl vášnivým milovníkem ornamentů, takže se většinou snažím se ti pod díly v příspěvcích moc nepromenádovat.

I přesto se k některým Tvým textům z dřívějška občas rád vracím a jejich čtení mi dělá prostě takovou tu normální lidskou radost. Když se sám toulám s batohem po krajině, občas se přistihnu, jak mi bezděčně vytane na mysli některé čtyřverší z tvé básně Z nepřítomnosti. Vůbec se v té chvíli nepozastavuju, abych analyzoval, jestli to je kýč nebo útvar s nedozírnou literární hloubkou.


Miroslawek
17. 01. 2016
Dát tip

Děkuji všem za komentáře a pokusím se reagovat pouze na některé z vašich postřehů.

guy: vlastně jsem nad žádným předpisem nepřemýšlel ;)

starej_Rendl: nechci polemizovat s tvým osobním dojmem - jak na tebe text působí či spíše nepůsobí... možná bych jen k úplnosti potřeboval dovysvětlit ono sluvko "zas", protože mi to od tebe přijde jako první taková poznámka. S čím polemizovat naopak budu, je ona údajná snaha vylít formu, to ze samotného principu struktury mého textu není možné. Naopak - kdyby existovalo něco jako forma a obsah, pak se v tomto případě forma podřizuje a slouží výpovědi... a rozhodně není předem rozmyšlena a dána.

Josephina: Pepíček Zíma mi tedy hlavou nerezonoval, i když jsem zjistil, že tu píseň z dětství znám. Měl jsem ve sluchátkách něco jiného (a sice Le vent, le cri). Pod kopyty stád si podobně jako Janina pamatuji jako název westernu, který jsem ovšem snad ani neviděl, žádná zamýšlená souvislost tam tedy není.

Umbratica: texty zřejmě souvisejí těmi sluchátky ;)

Zbora: už by ses za těch skoro sedm let mohl přes nezbednost zlého Julese přenést, od té doby to probleskuje tvými komentáři jak červená nit a já pak nevím, nakolik je mám brát vážně.

whispermoonlite: a což kdybych ještě napsal svědomím dohromady, to bych to teprve zamotal. Každopádně jsem rád, že jsi se té své konzistentní interpretace nakonec dobral a rozhodně oceňuji vůli k opakovanému čtení, to mě vždy potěší nejvíc.


ale jo, poté, co jsem se prokousal tou trojí negací (nelze nedýchat s vědomím že neodplynou) tak se mi přeci jen i konec složil. vyšel mi z toho kontrapunkt obrazového proudu a řvoucích úst, což zapůsobilo.*

Zbora: zkus to ještě jednou, šedé. Třeba se ti to taky složí. ;)


do verše "pod ledem" včetně mi to přijde pěkně kompaktní. druhá část je nějaká rozmazaná. jednak se nedokážu zorientovat v predikaci slovesných tvarů („nelze stát a nedýchat s vědomím“ atd. – není to nějak moc zauzlované?), jednak mému hmatu vůbec uniká závěrečná metafora – propojení slovesné modality, proudu a řvoucích úst. – čtu to jako neurčitý expresivní efekt, který mi trochu kazí dojem z první poloviny, ta je slibná. – ona se i ta expresivita sama dá přijmout, ale je to polovičaté. ovšem celková nálada, barva slov, veršový rytmus jsou pečlivě vykroužené.


Janina6
14. 01. 2016
Dát tip

„Pod kopyty stád“ si pamatuju z dětství jako název filmu, na kterej jsem byla ještě moc malá, ale mluvilo se o něm, že ho promítají v letním kině, a já se divila, co je to za nápad, stát zrovna pod kopyty... úplně jsem viděla ty pomlácené hlavy... myslím, že to bylo jedno z mých prvních setkání s „kouzly“ češtiny :-)

Myslím, že to nakupení "lyrického haraburdí" je záměrné... a že ta řvoucí ústa v závěru ji odmítají...


Zbora
14. 01. 2016
Dát tip

Název mi evokoval jeden z velkých hitů kapely Už jsem doma. Tvůj text se mi ale nelíbí. Přijde mi, jakobys vyhrabal a otřepal všechno lyrické haraburdí z různých textů a spatlal z něj báseň. To by asi nebyl takový problém, dělá to leckdo a výsledek je kolikrát zajímavý. Problém je v tom, že na mě osobně Tvůj text (a vlastně všechny Tvoje texty z posledních let) působí dost strojeně - jen jako ornament. A nespraví to ani rytmus.


Umbratica
14. 01. 2016
Dát tip

Je to dost podivné,ale tahle tvoje básnička jakoby nějak souvisela

s mým příspěvkem "Osamělý dav". To jsou věci !

Musím ti dát tip,ač bych to sama od sebe nečekala.


Josephina
13. 01. 2016
Dát tip

tu písničku Tam kde zem duní ... vyřváváme u táboráku každou chvíli! (nu, ta to zabila - nebo je to legra?)


Lnice
13. 01. 2016
Dát tip

oslňující*


guy
12. 01. 2016
Dát tip
Hmm, taky jsem tu kdysi jednu měl. Akorát že nebyla tak předpisově zmeandrované & spol. jako je tahle.

Lilie
12. 01. 2016
Dát tip

Pěkné ... Tipipit


Čudla
12. 01. 2016
Dát tip

/*


Gora
12. 01. 2016
Dát tip

Vybavila se mi polozamzrzlá řeka Ohře z dětství. Kouzelné   /T.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru