Podzim

Mlha pokryla kraj svými dlouhými, šedými prsty,

Prsty přinášejícími smutek a beznaděj.

Uchopila zemi pevným, chladným stiskem,

A v jejích cárech, větrem unášené listy, ve vírech dováděj.

Dovádějí a vrhají odstíny barev na vše okolo,

Jen aby následně utichly a bez lítosti zakryly zem pod sebou.

Skryly vše, co až do teď plné života bylo.

Smazaly stopy léta, co už dál nevedou.

 

První mrazivý vítr si rád pohrává s tím co zbylo.

Z horkých, šťastných letních dní.

Dere se dovnitř škvírami v parapetech.

Píská si při tom, podzimní melodii groteskní.

Unáší pryč spadané listí, a s nimi, jakoby nic, i moje štěstí.

Kam skrýt se před zimou, však svou písní nepoví.

První kapky už buší do střech, jako při náletech.

 

Kapky deště, co celé dny neutichnou, ani nepoleví.

Spojují se v kaluže plné slábnoucí chutě do života.

S kterou se pak vypaří.

Na nebi tiše září duha, mysl ale ovládá prázdnota.

O kterou mě bohužel, déšť už nepřipraví.

Podzim se vrátil, abych s ním bojoval o vůli žít.

Porazit ho, se mi nedaří.

---