Ecce Ianuarius

Cuchato v šedé

Cuchali se ti dva na Smíchově pod schody. A líbali k tomu, na znamení, že jsou jen dětmi náhody. Vtisknutí do kamene připomínali abstraktní malbu: geometrie lásky, cuchato v šedé.

O tiché stravě

Z bufetu vanou uzené větry, takové polední signály, něco jako ohně Apačů nebo sirény o první středě v měsíci. Všude to kypí masem, krví, kostmi, vnitřnostmi. Kam se hrabe hnízdo lidojedů z tichomořské džungle. Přitom je to prosté, dal bych si třeba čočku. A k tomu drobnost: sněhovou vločku. 

Děcko v tramvaji

Děcko v tramvaji. Podvečerem bere si to domů, v kulichu, s krabicí Happy Studio na lulíku. Veze si v ní poklad: hranolky a křupavá křidýlka, hračku navrch, to vše zalité báječným kečupem. Už se těší, u telky šestileté pandírko si nacpe, cévičky ucpe. Ne ne, tohleto je chucpe.

Ecce Ianuarius

Kde jsou ohně léta, škvířící olej uzenin otáčených do zlatova. Večery třpytné hvězdami, večery rozpučelé hříchem. Rosná rána, rána po malinovém trní. Ejhle leden, člověče.

Časný úžeh

Tahle noc má měsíc a deset stupňů, a taky časný jarní úžeh má. Vzduchem jde vůně muškátů, sliznice květů o sobě dávají vědět. Zpěvačka v rádiu cizí řečí líčí příběh erotiky. Na leden to není tak málo.