Svět je docela jiný. Nové pojetí štěstí s sebou přineslo i zásadní přehodnocení starých paradigmat: kapitalismus, postavený na etice práce a odříkání, jak ho známe od Maxe Webera, se proměnil v oživlý Disneyland: Pracuj pro to, aby ses mohl bavit!

Manažerka Polly se nechala zaměstnat v nadnárodní korporaci zaměřené na spekulace všeho druhu. Její den začínal za rozbřesku a končil dlouho po setmění. V jednom uchu vždy nosila zastrčené sluchátko, kterým monitorovala zvuk pohybů akcií. To tiché kvílení cenných papírů v kulisách burzy ji budilo i uspávalo. Co hýbalo jejími sny, zůstává tajemstvím jejího psychoanalytika.

V pravidelných intervalech Polly dostávala chuť nechat za sebe utratit velkou část mzdy svého manžela, rovněž veleúspěšného manažera. Kromě movitostí i nemovitostí patřila do rejstříku jejího života i – dovolená.

A tak Polly vybírala. V létě to byly kokosové ostrovy, zvonící exotikou již jen názvem, neboť vše na nich už bylo tisíckrát odvysíláno televizí a otisknuto na křídovém papíře magazínů. V zimě to byly alpské či krkonošské sjezdovky.

A protože v čase zrání tohoto pamfletu je za okny zima, vybrala Polly dovolenou v Kitzbuehlu.

Spolu s manželem nasedli do velikého vozu značky Vulvo a vyrazili. Když byli na místě, snad vlivem příliš řídkého vzduchu, snad únavou, zmohli se na prosté výkřiky: Super! Pecka! Bomba! Až na dno řeči, podotkl by německý filosof pozdní hodiny, ale nemyslel by to hezky.

Na pokoji si oba manželé okamžitě dobili své ajfony. Když strkali zmrtvělé telefony do nabíječky, klepaly se jim u toho ruce jako abstinujícímu narkomanovi před vpichem osvobodivé dávky heroinu. Pak to přišlo, displeje se rozsvítily, bylo to jako teplá vlna euforie procházející tělem. Už oba zase skákali přes kaluže elektronického vakua, už byli zase dosyta šťastní! 

Pak se dobře najedli v jídelně, nejprve očima, jak velí imperativ gastrosexualismu, pak i ústy. Chef jim přichystal maso čtyř barev a sedmi vůní, obložené nejčerstvější zeleninou, to vše zalité jahodovým dipem. Polly pořídila několik fotografií a ihned je vyslala na oběžnou dráhu sociální sítě. Kamarádky byly nadšené a téměř ve stejnou chvíli reagovaly komentáři: Super! Bomba! Pecka! Německý filosof, vznášející se na obláčku vysoko nad alpskými štíty, již neříkal nic. 

Pak přišlo na sport. Manželé si oblékli zářivé kombinézy, přilbice, nechali si místním trenérem navoskovat lyže a střemhlav se spustili sjezdovkou smrti. Mizeli v bílých oblacích, pak z nich vystupovali a zase mizeli. Bylo v tom soustředění na věc samu, byla v tom estetika mizení. Rychlost je opíjela lépe než žlutavé duněríno, jimž si lepili patra v přestávkách mezi sjezdy. Ale nebylo to ještě dost rychlé, tak rychlé, jako je přenos dat, a to naplňovalo jejich srdce smutkem.

A pak přicházely večery. Polly s manželem je trávili v sauně, na masážích, ve vířivé vaně, v restauraci u mlaskavého menu, ale nejraději stejně u svých příručních počítačů. Neboť tam je jeiich svět.

A mezitím venku padal sníh a hory byly mlčenlivé.