Růženka a kanibal.

V pokoji na zámku, uprostřed trní,

spanilá dívenka tiše si chrní.

Chrapot se rozléhá po celém lese,

i medvěd hromotluk strachy se třese.

Ne příliš daleko, od toho místa,

kanibal pro něco k snědku se chystá.

Doufal že v lesíčku nalezne houbaře,

těžko však hledati houbaře na jaře.

Marně tak naháněl masitou potravu,

v břiše mu kručelo a cítil únavu.

Do mechu ulehl, chystal se ke spaní,

náhle však zaslechl hlasité chrápání.

Neváhal, radostí na nohy vyskočil,

po směru chrapotu vesele vykročil.

Zapoměl, že se mu zachtělo spánku,

v mžiku už postával u brány zámku.

Došel až k posteli, mlsně se olízl, 

nebohou Růženku ve spánku podřízl.

"Nemám rád, když je má svačinka hlučná,

doufám, že nebude zbytečně tučná."

A teď se asi ptáte, jak to celé dopadlo ...

O konec pohádky, přátelé,

s Vámi se velmi rád podělím,

Růženka, ač byla šípková,

nakonec skončila se zelím.