Nehybnost neděle

Svodosvod noci

Vystříhat se náleven a tančíren, tak velí uměřenost, tím by měl znít dobrý tón. Neboť společnost vzala zábavní tsunami. Ovšem kdo takto mluví, vysmíván je a značen podivínskou samomluvou. A přitom když se zhasne i v tom nejobyčejnějším koutě, světlo měsíce smísí se s tichem, jakou má to moc pohltit všechny svody. Svodosvod noci. 

Boxerské klání

Je sobota a v televizi boxerské klání, galavečer. Z hlediště šumí šampaňské, z ringu duní rány. Občas se těžké tělo sesune k zemi, jak když býka praští palicí. To pak zní jasné počty. Ti chlapci usínají s bolavou čelistí, ale docela jistě šťastní.

Nehybnost neděle

Sedmý den se již nic nemělo dít, dílo bylo dokonáno. Tato nehybnost činí z neděle nejtajemnější den. Lidé v posilovnách tuží sval, ženy v hrncích hledají kal. Ač rozpohybováni, nehybní ve svých rituálech. Sochy na mostě hledí cizincům do objektivů aparátů na zmrtvělé obrazy a všeobecné nehybnosti dávají tvar. Nikdo přesně neví, co si svatí z kamene myslí, ale nakonec to neví ani o sobě samých. Nehybnost mysli. Zábavné pořady v televizi mají znehybnit snění. Odpolední zákusek a káva mají člověka připoutat k prostoru obývacího pokoje, podobně jako výlet ke krajině. 

Zatímco všední den se otáčí, rozkutálen v přesném rozvrhu, neděle je podivným protimluvem: pohyb má ustat, ale ustat nemůže. Jako svatí kamenem jsou lidé zachyceni imperativem nehybností. Tvůrce tímto dnem s člověkem sehrál velkou partii. Snad že po pilné práci dostal chuť klást člověku velké hádanky.