Automat na pravzpomínky

U dveří Národní knihovny stojí knihovník, v letech a rusém knírku, čerpá tu svou chvilku. Krape mu do kelímku s kávou, ale jak u toho bafá sladké cigarilo, nedělá z toho hořké závěry. A možná si na automatu poručil šlehačíno a teď jde po paměti: cukrárna a první holka, vážné úmysly a pak v dlaních horké nadělení. Automat na pravzpomínky.  

Noc přiznává barvu

Noc přiznala barvu, lupičům a nesmělcům jde to vhod. Ve tmě se mají k světu jaksi pokojněji, snad i s větší chutí. Už ani punčoch není třeba, a tak se snášejí k zemi jako sníh, polibky, jako označené bankovky se snášejí.

Cesta na Pankrác

Město zatopila mlžná tůň. Z Pankráce svítí jen dva kly mrakodrapů, skleněná zvířata svádějící svůj noční zápas, jako v Cestě do pravěku. Zbude ráno po jednom jen hřbet suti?

Stopy

Sníh rozsvítil sídliště bílou nocí. Do závějí vrámované ulice jsou teď jedna jako druhá. A zatoulané prozradí stopy, a zasněné, co ty vlastně prozrazuje?