Poskládám slova a budu se tvářit, že je to báseň

                                                                                                   verulinda

 

očima  pohyb   z vůně  stočených  lístků sledují                               

s úsměškem 

v  koutku  úst   barvu  tesknou

okradená   mysl  co  předstírá   radost  ve  tváři

chtěli  být   šťastni  pod  hvězdami dne i noci

srostli  medovinou   

co  žene  do  ústraní

přemoženi   slinou  zneuctili  sliby

balvany   přelézají

když  brodí  řeku dravou

co  do  nohou

do  stehen  studí

naráží do kotvišť

v březích vymletých

ve skalách

kde se utvořily stíny

kde  miliontá voda

podobu  dívek  a  chlapců do  oblých těl  vyhladila

plakali  u  věnců

které   jim  dali

když  utekli   do světla   tunelu

co  vidět   je  z dáli

 

s  ukradeným  klíčem  od  vrat   ráje

zaklapl  za  nimi  nesmlouvavý  chtíč

očima  nekonečný   film   v  tunelu  sledují

sladký  pohyb  z vůně  lístků  stočených

 

 

---