porozumět

směla jsem se smát uvnitř jiných
jak výjimečné
bez nadávek bez odmítání jen tak
nejspíš bylo léto příliš horké
na špičkách slunečníků rozžhavený šepot ptáků
zněl opožděně a polykal vláčné pohyby
lidem se ztrácely tašky  iluze    
já se smála jako bláznivá
řezala ticho

pak se objevil stařec          pár kroků od splynutí 
věchýtek
s ním přicházela pokora
zvláštní jak se k sobě měli
pokora byla trochu jako smích a trochu ostýchavost
voněla máminými koláči  

stařec vyzul boty  zahýbal prsty a poprosil mě o vodu
jeho bílé ruce praskaly a šustily
nic krásnějšího jsem nikdy neviděla

smích došel u putýnky
zbyl jen úsměv v načechraných vlasech všech těch lidí kolem

bylo krásné léto
moudré 

a já šla dál v květovaných šatech...