Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Asta
datum / id23.03.2016 / 466163Vytisknout |
autorbukač
kategoriePovídky
zobrazeno715x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Asta

Asta se jmenovala. Byla to fenka; jenže rasu vám neřeknu, nevybavuje se mi; chcípla už před pár dny. Sousedka než odjela a svěřila mi ji do péče, slíbila, že to je v pohodě a ona se za tři dny vrátí; to je dnes, vůbec nevím, co jí řeknu. Pravdu? Vezme to… vy byste to vzali?

 

V pátek se ozval zvonek u dveří, zvedl jsem se ze svého ušáku, kde dělám vše – přemýšlím a relaxuji a došoural se ke klice, za kterou jsem radši neměl brát….

 Sousedka od naproti s Astou (ta čubka mě celkem štvala, pořád jen haf, haf! na celej barák; žijeme snad v útulku? Nikdo o mé averzi nevěděl, zřejmě ne, když mi Asta náhle očuchávala rohožku), a že jede na víkend pryč, má zaplacený welness – WTF – a jestli bych nepohlídal pejska, v pondělí si ho vyzvedne. A přidala pytel granulí a štůsek pytlíků (to jako na hovínka, tak na to zapomeň!) a ještě radu, ať na ní mluvím, to aby moc neštěkala. Zavolá mi hnedv sobotu ráno, jak na tom jsme.

Vstrčila Astu ke mně do bytu, řekla dík a zabouchla. Osaměli jsme. Koukal jsem na ni a ona se rozhlížela po novém pelíšku, jímž se tento byt v psích očích hned stal. Takto, bez hnutí, jsme zůstali asi dvě minuty, načež Asta vběhla do kuchyně a vrhla se na odpadkový koš. Člověk odjakživa běhal pomaleji než pes, a tudíž než jsem ji stačil zarazit a uvázat, válely se všude po podlaze kelímky od jogurtů, slupky od banánů, zkrátka veškeré svinstvo, jež bylo nacpáno v odpadkovém koši. Mé ruce se změnily v brankářské rukavice a mé tělo následovalo; dokonalá Pláničkova rybička a… odřel jsem si lokty i kolena, leč pes proklouzl na druhý konec kuchyňské linky. Odkapávající nádobí, tzn. talíř a hrneček se s řinkotem poroučely k linoleu, kde se roztříštily na množství střípků, z nichž některé pronikly až do mých odřenin. Řval jsem bolestí a vztekem. Asta mezitím přeběhla do obýváku a vyskočila na mé křeslo a… a… byl klid.

Vstal jsem, popadl sousedčino vodítko a rychle fenku znehybnil (teda uvázal za krk k posteli). Konečně jsem si mohl vydechnout, nalít do ran jód (už vím, jak se cítily čarodějnice na hranici) a nasypat Astě do mísy, kam loupu brambory, granule.  Ta je nadvakrát zhltla, spláchla to vodou z lavoru, kde si léčím svou plíseň a začala štěkat.  Netušil jsem, co mi chtěla naznačit. Omotal jsem jí hubu lepenkou a odebral se na kutě, po té psí honičce jsem usnul jak dřevo.

Ráno byla Asta kupodivu vzhůru a křenila se na mě krví podlitýma očima. Sunda jsem jí opatrně lepenku a nasypal do misky. Zhltla to, ale přitom furt štěkala. Tak ať – určitě se dříve či později unaví. Sedl jsem si do svého ušáku, nacpal si špunty douší a otevřel noviny. Za půl hodiny se Asta asi už unavila, protože zmlkla; jenže proč, to mi došlo, až když jsem musel kolem ní projít. 

Bylo to ohromné, bylo to smradlavé, bylo to hnědé a bylo to všude!  Zved se mi žaludek a naštěstí jsem dosáhl na jeden ze sousedčiných pytlíků. Potom byl můj žaludek ještě několikrát obrácen na záchodě.

Asta byla dovlečena do vany. Koberec byl polit tepem (naštěstí mi ještě nějakej zbyl od nedávné návštěvy drogerijního agenta) a já se svalil zpět do křesla. Pak se ozval telefon; jo je sobota, to bude sousedka – Asta je celá, nažrat dostala… vycházíme spolu dobře, není problém ho vzít. Sáhl jsem pro mobil na zem vedle křesla… sáhl jsem pro mobil na poličku… sáhl jsem… hledal jsem očima; zvedl jsem se a zkoumal směr zvonění, přicházel jakoby z koupelny. V koupelně přeci netelefonuji, nebo snad ano?

Psí břicho se chvělo, čubka skučela děsem – dosud nepoznaný pocit. Co dělat, přece nemohu nechat sousedku v nevědomí, zvonění pokračovalo. Mlada paní od naproti to nehodlala vzdát.

No tak jo, navlékl jsem si latexové, nemocniční rukavice a do pravačky popadl největší kuchyňský nůž, přistoupil jsem k vaně, kde skučelo to posrané psisko. Levou rukou jsem ji znehybnil; nebylo to těžké, stejně už byla polomrtvá strachy. Jak dlouho takovej mobil vydrží zvonit? Snad až do konce zákroku… abych si ale neuříz prst! Jak pak budu telefon držet?

Levičkou jsem fenku otočil na břicho, které tak nějak komicky vybrovalo, jako by Asta nespolkla mobil, ale hejno včel. Nebránila se, musela už kdysi být u veterináře, věděla, že všechno časem přebolí!  Namířil jsem pravou ruku s nožem na chvějící se břicho, zavřel oči a bodl. Cítil jsem, jak nůž projíždí masem, cítil jsem na ruce řinoucí se krev.

CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR… pokrčoval vyhřezlý, proděravělý žaludek. Otevřel jsem oči, ublinkl si a rozšířil otvor. Levičkou jsem popadl mobil…

„Haló,“ přiložil jsem si tu zkrvavenou věc k uchu, „omlouvám se, právě se koupeme.“

Sousedka zajásala a měla radost, že jsme takoví kamarádi a zeptala se, jak to jde a zda Asta nezlobí.

„Vše je v nejlepším pořádku, Asta je sice ještě ve vaně, tak vám ji nemohu dát, ale určitě se na vás moc těší…“

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.04.2016 11:54:16dát kritice tipMartinaR

Nějak nevím co na to říct. Nechápu motivaci tohle psát, snad jen nenávist...

18.04.2016 12:27:46dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Dočteno, ale mohu říct jen tolik, že tohle je na mě dost morbidní.  Kdyby v té povídce byla stopa po nějaké nadsázce, byla by ta porážka  snad i chápatelná jako černý humor, ale žáďný náznak nadsázky nenacházím.  

24.03.2016 16:58:46dát kritice tipbukač

dík:-)

24.03.2016 14:25:04dát kritice tipcareful

musíš nahoře na liště najet na Moje, tam pak na Díla a pak na upravit...

jinak prostě chování a motivace postav je tak mimoňská, že bych to pobrala snad jen jako součást scénáře nějakého filmu od Almodovára... ten si v podobných postavách libuje... ale to by musela být jen součást i jinak podivné zápletky plné osudové trans-gej lásky, vášně, smrti a ironie...:D

24.03.2016 13:05:48dát kritice tipbukač

carefull: dík, chyby bych opravil, jen ještě tento server neznám, tak nevím, jak to editovat???

nemohl říci soráč - bylo to tak nečekané a překvapující a náhle byla sousedka pryč, navíc vona nevěděla, že ho ten pes sere!

výhrady k povídce beru

24.03.2016 11:31:16dát kritice tipcareful

hnedv, prinikly... no já nevím, asi to má být humorný..lásku ke psům nikomu necpu, ale mě zarazilo chování nezodpovědné majitelky i to, že si ten chlap toho psa nechá doma...že jí jako neřekne nic jako, soráč já tu psa mít nechci/nemůžu... prostě nějak nevím proč to vzniklo... jako provokace...pokud ano, pak to funguje dobře... pokud jde o humory, pak to nefunguje snad ani jako ten černý, prostě proto, že tam není nic vtipnýho... 

23.03.2016 22:13:04dát kritice tipK3
redaktor prózy

Kritika ti nic nedala, protože nejsi ochoten ji přijmout. Ale o to nejde, topíš se ve své vlastní nenávisti...

23.03.2016 15:54:01dát kritice tipbukač

gora: ano, pokud ty čubky nedaj pokoj, na psychiatrii skončím:-)

23.03.2016 15:51:55dát kritice tipbukač

Bohužel, podle skutečnosti to není. Dík za kritiku, nic mi sice nedala, ale i tak má svou váhu:-)

23.03.2016 15:49:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: Karle, myslím že je to nepovedená parodie na moji povídku Aslan. Pokud je toto svinstvo nedejbože míněno vážně, měl by autor urychleně vyhledat psychiatra.

23.03.2016 15:26:09dát kritice tipK3
redaktor prózy

Nechápu, co tě vůbec vedlo k tomu, tohle "otisknout." Nevím, zda je to psané podle skutečnosti, doufám že ne, ale mám strach, že jo.

Od začátku je zřejmé že člověk, kterému, i když nerozumně, byla Asta svěřena do péče je krobián, nemá cit a pochopení pro jakéhokoliv živého tvora...

Jenže! Napsané je to podobně. Bez citu, bez jakéhokoliv pochopení, bez špetky poetiky, která by alespoň trochu snížila účinek závěrečných vět. Nemá to s "krásnou literatůrou" nic společného. Snad jenom to, že to bylo napsáno...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.