Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zrzek

01. 04. 2016
19
55
5783
Autor
Gora

Motto: „Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné.  (A. de Saint Exupery)

 

„Rusovlasí lidé – to je kulturní značka Normanů a Vikingů. Dají se podle ní kreslit mapy jejich starých obchodních cest a nájezdů.“ (D. Heddle, profesorka Skotské univerzity)

                            ZRZEK

   

     Vašík řečený Zrzek běžel se psem v patách jako o závod kolem paneláků. Miloval rychlý pohyb a  vítr ve vlasech. Chlapec jako mihotavý plamínek s černým psíkem po boku, tak jej mnoho roků vídávali znudění důchodci přilepení v oknech domů. Na nic nemyslet, jen utíkat, v kapse oblýskanou zaječí pacičku. Pro štěstí.

 

       Zrzek spával v noci vedle mámy. Tátu neznal, jen z fotky v šuplíku věděl, že je rezatý jako liška.

       Máma pracovala v továrně na výrobu lišt a rámů s vývozem do Arábie. Někdy po škole se synek stavil za ní ve fabrice. V hale bylo hodně prašno a hluk. Proto ho dávala ke známé do vedlejší místnosti. Dělnice seděla na štokrleti, v krabici na stole jemné plátky pravého zlata. Přikládala je na lištu umístěnou v podpěrách a vrstvičku zlata na rámu roztírala zaječí pacičkou. Jediná pozlacovačka v továrně. Vaškovi pověděla, že ani štětce nemají tak jemné chloupky jako zaječí nožky. Raději se neptal, odkud je mají, bylo mu ušáků líto. Jednu starší mu dala jako dárek.

       Máma vstávala denně v pět a Vašek se musel odmala do školy vypravovat sám. Aby se nějak uživili, vzala nejtěžší ženskou práci ve fabrice: nosila syrové kusy dřeva k prvotnímu ořezu na stroji. Během dlouholeté otročiny si našetřila na vlastní byt. Dřívější život na ubytovně, včetně několika milostných eskapád, byl zapomenut. S jedním dělníkem z Polska tenkrát však přišla do jiného stavu. Teď měla syna. Také práci a hezký byt. Někdy se setkala se svou starší sestrou. Neměla děti, a tak jí občas vypomohla s hlídáním Vašíka.

       Ten den slavil desáté narozeniny. Směl si domů pozvat pár kamarádů. Nakonec zazvonila jen Danuška od sousedů. Kluci nepřišli. Se Zrzkem nikdo moc nedržel partu, jen při matice se hodil, na tu byl kadet.

    „Vašíku, tady máš ode mne dárek k narozeninám,“ prolomila rozpačité mlčení maminka.  V náručí měla dvouměsíční fenku středního pudla černé barvy.  Zrzek ji pojmenoval Džesina. Za chvíli šli s  Dankou před dům venčit štěně. A hned bylo o čem povídat. Večer, přešťastný, usnul s psíkem v náručí.

      Ráno ho mamka nevzbudila do školy. Ležela na posteli, nehýbala se. Otevřené oči divně zvrácené bělmem vzhůru. Usnula navždy.   

        Vašek ještě dlouho po pohřbu téměř nemluvil. Pitva potvrdila těžký infarkt zadní stěny srdeční, který nebylo možné přežít.

 

      Zrzek se přestěhoval do jiné části města. Ujala se ho teta Jitka. Byt po mámě pronajali. Opět zůstal bez kamarádů, měl jen Džesinu. Vaška přijali v patnácti do učení na prodavače.

       „Budeš tam v teple a nenadřeš se. Jsi jako chroust a na těžší práci nemáš figuru,“ poradila mu teta. Učiliště měl poblíž domu. Kupecké počty šly Vaškovi dobře, nepotřeboval ani kalkulačku, čísla měl v hlavě. V nedaleké samoobsluze absolvoval povinnou praxi a uvedl se svou šikovností. Záhy nabyl přesvědčení, že všechny snadno přechytračí.

      „Pane vedoucí, tady je můj košík, u pokladny to zaplatím. Teta chtěla, abych domů nakoupil, když jsem tu na praxi. Ona je nemocná.“ Vyložil potraviny z košíku na pás. Vedoucí vše namarkoval a pak řekl:

        „Kolegyně, pojďte prosím blíž. Společně se podíváme nákupu Vaška na zoubek.“ Rozbalil dvoje uzeniny z papíru. „Podle nálepky salám měl být výrobní, nejlevnější. A podívejme, ona to je šunka od kosti. A tady místo běžných párků šest nožiček maďarské klobásy. Tak řekni, jak to vysvětlíš…“.  Chlapec zůstal jako opařený. Nemyslel si, že mu na ty jeho drobné podvody někdo přijde. Jako zručný učeň pomáhal většinou u krájení uzenin a mnoha známým poskytoval onu „službu“ s výměnou. A i když byl odhalen, podvod nepřiznal a zarytě zapíral. Učiliště sice dokončil, ale nikdo neměl zájem Zrzka, s nálepkou podvodníka, zaměstnat.

 

          „Vašíku, posaď se. Potřebuju s tebou něco důležitého probrat,“ vybídla jednou Jitka mládence k hovoru.

          „No co je, teto… makám, práci jsem si přece našel na farmě u spolužáka ze školy. Jsem v pohodě.“

       „Chlapče, víš, že jezdím do Budějovic na chemoterapie. Necítím se dobře, Vašíku. Po nocích se touláš s kamarády po hospodách, ráno bys vyspával.“

            Zrzek vztekle zvýšil hlas:

        „A to mám podle tebe pořád sedět doma u bedny jako ty nebo co? Už jsi stará, já mladej, tak chci trochu žít! S tebou není zábava. A k tomu ještě každou chvíli jen brečíš.“

          „Kdyby to se mnou nedopadlo dobře, budeš se muset přestěhovat do bytu po mámě. Na alkohol si dej pozor, víš, že tvůj otec se prý upil k smrti, ani alimenty už neposílal.“

            „Toho kreténa mi, teto, nepřipomínej. Nemám s ním nic společnýho. My jdeme s Džesi ven. A neboj, uzdravíš se…“

            „Kdo ví, jak to se mnou, chlapče, dopadne.“

           Zacpal si uši a křičel:  „Neslyším, nic nechci vědět!“ Rozběhl se po schodech s Džesinou ven. Běhal až do šera jako planoucí pochodeň kolem domů a hlavou se mu honilo: po fotrovi nic nemám, jen tu zatracenou zrzavou palici…

             Teta se nedožila Vánoc.  Podruhé zůstal sám se psem. Přestěhovali se zpátky na sídliště, kde vyrůstal.

 

             „Dáme ještě jedno, Zrzku? Chlastáme…ťuk!“

             „Nemůžu, od šesti makám na statku. Když zase nepřijdu, Irma mne už vyhodí. Řekla mi: třikrát a dost.“

             „Hele, on se bojí nějaký čúzy… co blbneš, práci najdeš vždycky. Ona tě nevyrazí, tak si s námi ještě dej.“

             Vašek měl konečně kamarády. Zůstal v hospodě.

           Další den spal celé dopoledne. Nemělo cenu jít do práce. A další zase. Bez vindry v kapse dorazil kolem poledne na statek. Majitelka farmy Irma ho pozvala dál.

            „Ty ještě žiješ? Pojď ke stolu.“ Sledovali s Džesinou, jak jim nabírá oběd, a hladově se pustili do jídla. Počkala. Pak teprve se rozhovořila na nepříjemné téma.

             „Koukni, Vašku, jsi spolužák našeho kluka a znám tě dlouho.“

             Přerušil její řeč: „Vím, paní Irmo, udělal jsem kravinu.“

          „Poskytla jsem ti u nás práci. Dostával jsi tu výplatu, jídlo, prala jsem ti, koupala psa. Měla jsem s tebou trpělivost. Dobře, nevadí. Ale já ke zvířatům potřebuju spolehlivého člověka, ne flamendra.“

              „Už se to nestane. Děkuju i za psa. Pojď, Džesí. Tak ráno.“

              Za týden opět nepřišel do práce. Irma po svém synovi poslala doplatek peněz a už jej nevzala zpět.

 

             Seděl v nonstopu. Džesina spala pod stolem. Zvykla si na hospodský ruch. Špatně slyšela. Zacuchaná, dlouho nekoupaná srst jí vytvořila na starém hubeném těle nevábný slepenec.

            Když se Zrzek rozhoupal, že půjdou domů, nechtělo se fence do zimy. Musel ji vzít do náruče. Pohledem zavadil o koženou bundu na věšáku. Její majitel si právě odskočil a nebyl by problém bundu obléct a odejít. Třeba má v kapse peněženku nebo mobil. Jen kvůli psovi na rukou oblečení nevzal. Venku byl rád. Není zloděj. To ještě ne.

            Každou noc obcházel parkoviště obchodních domů a prohlížel nákupní vozíky. Zákazníci občas nevyndali pěti či desetikorunu. Z odpadkových košů tahal prázdné lahve od piva a druhý den vracel. Džesinu  noční potulky vysilovaly. Pokud ji pán nechal samotnou doma, čurala do koberce. Slabým hlasem vyla, dokud nepřišel.

             „Vašku, jsi to fakt ty?“  Oslovila ho nějaká dívka, která vyšla ze zadního vchodu. Byla menší postavy, hnědovláska.

             „Odněkud tě znám, ale nevím, kam tě zařadit,“ zrudnul. Ještě, že byla tma.

             „Kdysi jsme spolu kamarádili, jsem Dana, Danka.“

             „Jo, už vím, byli jsme spolu venčit malou Džesinu.“ Tu noc mi zemřela máma, pomyslel si. „Co tady v tuhle dobu děláš?“

             „Doplňuji v noci zboží. Přes den studuju. Berou brigádníky, tak kdybys chtěl.“

             „Vlastně máme společnou cestu, jestli ještě pořád bydlíš tam, kde já. Dano, poznal jsem tě podle očí.“

          „Já tebe podle vlasů,“ zasmála se Danka a šli k panelákům. Byl rudý až za ušima. Rád by ji pozval k sobě na kus řeči, byl strašně sám. Jenže to by předsíň nesměla smrdět čůráním od psa. Co nejdřív to uklidí. Nahmatal něco v kapse. Zaječí pacička. Podal ji ve výtahu Dance.

             „Pro štěstí a měj se.“  Stál na schodech a naslouchal lehkému kroku dívky, dokud necvakly jejich dveře.

           Doma uložil Džesinu a šel do koupelny. Na kartáček vymačkal zbytek pasty z tuby a jemně kroužil po zanedbaných zubech. Krev z rudých dásní začala jako vždy trochu špinit umyvadlo. Zelenýma očima zkoumavě hleděl na svůj bílý, pihami posetý obličej do zrcadla. Krasavec nejsem, ale líbí se jí moje vlasy… Musím se dát konečně dohromady. Jistě Danku brzy zase uvidím, když bydlí ve stejném domě. A ráno vykoupu Džesinu.

 

              Zdál se mu sen, ve kterém utíkal. Ten běh byl bez konce, bez konce…

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 


55 názorů

Gora
08. 03. 2020
Dát tip

Radmilo Marie, děkuji, že se vracíš k mým prvním povídkám, dík...


Gora
31. 01. 2020
Dát tip

Večný snílek: děkuju, v závěru je přece náznak zlepšení Zrzkova života... jedna z mých prvních povídek v životě, díky za návrat :-)


Pekná poviedka. Najskôr som si chcela prečítať, len začiatok, lebo aj ja som zrzka, a preto ma ten názov zaujal. Lenže, začala som čítať a čítala som a čítala až mi bolo ľúto, že si ten záver tak ,,usekla" chcela by som vedieť ako to s ním dopadlo ďalej. 


Gora
07. 04. 2017
Dát tip

Vesuvanko, děkuju moc...mám radost, že si to někdo ještě přečetl a oslovilo jej:-)


vesuvanka
07. 04. 2017
Dát tip

Krásně napsaný smutný příběh... TIP


Gora
24. 05. 2016
Dát tip

reka: děkuju za přečtení: to mi vlastně vytýká i Zdenda a já se pokusím se toho vyvarovat. Má současná novinka/Václav Líšek/ je myslím zdařilejší...doufám...poopravila jsem taky dle Zdendy. Díky za zájem, cením si toho.


reka
24. 05. 2016
Dát tip

Trochu mi to připomnělo Bohouše Krejzu, ten ale zvládá postavy podle mě vykreslit plastičtěji. Možná je to tím, že se snažíš na takhle krátké ploše obsáhnout celý život - na mě to pak působí příliš zkratkovitě, ty postavy nežijí.


Gora
22. 05. 2016
Dát tip

StvN: děkuju za názor.


StvN
22. 05. 2016
Dát tip

Moc mě to nezaujalo. Ani ne tak příběhem, ten je fajn, jako spíše stylem. Sázíš na určitý smutek, ale zdá se, že ti to stačí a už nic dalšího nepřidáváš.


Gora
21. 05. 2016
Dát tip

tambora: děkuji moc za přečtení. Na vysvětlenou přidávám třeba k tomu  závěru s krví v umyvadle: rusovlasí lidé mají /vědecky prokázanou/ vyšší krvácivost tkání a zároveň vyšší práh bolestivosti. Takže Zrzek drhnul zanedbané zuby, necítil bolest a krev se "řinula" do umyvadla, je to pro mne zajímavý detail z fyziognomie zrzavých lidí.

Zrzavá barva jeho hřívy jej poznamenala od dětství, je to příklad "jinakosti" a jejího dopadu v reálném dětství a životě.

Irma se starala o Zrzka a psa prostě proto, že byli zanedbaní...

Děkuju..


Gora
06. 05. 2016
Dát tip

Zordon: děkuju ti moc, napsala jsem, jak jsem to zažila:))


Zordon
06. 05. 2016
Dát tip

Hezky napsáno. Díky za dobrý konec...trochu jsem se bál jak to dopadne.


Gora
22. 04. 2016
Dát tip

Lakrov: děkuju za zastavení, ano, protagonistu již znáš:))). Není to akční bomba, leč nutkalo mne cos to stvořit a líp to neumím...


Lakrov
22. 04. 2016
Dát tip

Od začátku je mi to povědomé... a už vím proč :-)  Jako povídka je to sice dost popisné, ale díky slušné slohové úrovni  se to čte dobře. Nevědět, že je to napsané podle skutečné události, řeknu,  že těch smrtí je v tom až moc. Zvláštní postava je tvůj protagonista,  procházející životními změnami.  Oceňuji zvláštní, dvojznačný konec.  Tip.  


Marcela.K.
11. 04. 2016
Dát tip

:-) nemáš zač...čtu když mám čas a chuť, ale toho času mám teď opravdu hodně málo, a tak už jen to, že jsem se zastavila a četla, svědčí o tom, že je to "o něčem"...


Gora
11. 04. 2016
Dát tip

Marcela K.: děkuju ti za přečtení a pochopení mých pohnutek...


Marcela.K.
11. 04. 2016
Dát tip

Ona je pomoc a pomoc... pokud někdo opakovaně"selhává" a jen pomocníka využívá, je namístě, aby za své konání nesl následky. Buď se vzpamatuje a nebo bude dál hledat někoho, kdo mu "naletí".

Život se s ním nemazlil, ale šanci dostal. Irma si nemá co vyčítat.

Neřekla bych, že je to "o ničem"...naopak. Možná sis s tím textem mohla víc "pohrát". Moc se mi líbí třeba ten začátek - "chlapec jako mihotavý plamínek", ale znám tu potřebu zapsat si příběh, který jsem prožila :-)


Gora
09. 04. 2016
Dát tip

Markel: já také. Děkuji!


Markel
09. 04. 2016
Dát tip

pěkně jsem si početla, mám ráda dobré konce *


Gora
07. 04. 2016
Dát tip

RUZIGEL: děkuju ti  za koment a tip:)))


Gora
07. 04. 2016
Dát tip

careful: díky moc za přečtení a upřímná slova, ten příběh byl a je důležitý pro mne, pokud jsem se netrefila do vkusu čtenářů, nedá se s tím asi nic moc udělat. Přesto všem děkuju za přečtení, další povídky se píšou:)))


careful
07. 04. 2016
Dát tip

..jinak že nebyl hodnej, nebyl zlej je ok (jsem to blbě napsala)...jde o to, že nebyl ničím zajímavej...kromě kštice, což je dost málo na hlavní postavu...  a vůbec je to celkově neslané, nemastné a nezajímavé... tedy pokud člověk nepovažuje za skvělou četbu třeba Blesk, jako že někdo na něco umřel a někdo se rozvedl, nebo něco takovýho..


careful
07. 04. 2016
Dát tip

no, já nevím...je to takové o všem a o ničem...prostě odvyprávěných deset let života nějakého kluka, co nebyl hodnej, nebyl zlej a měl psa, kterej tam je asi jen z toho důvodu, aby tam byl pes..není tam zvrat, pointa, ani to není ničím ozvláštněno...nevychází z toho ani žádný závěr, žádná použitelná myšlenka... prostě asi jako byla jednou jedna paní a ta byla vdaná, pak jí umřel manžel, tak si koupila papouška a jednou, když šla pro rohlíky, tak ji oslovil bývalý kolega z práce, taky vdovec, co potřeboval, aby mu někdo přepral trenky a tak šli spolu na večeři

"Já si dám víno"

"Já raději jen limonádu."

Po týdnu šli k ní a ona mu ukázala svýho ptáka.

Konec!


RUZIGEL
07. 04. 2016
Dát tip

Zdařilé.ruzigel


RUZIGEL
07. 04. 2016
Dát tip

Velmi zdařilé.ruzigel***


Gora
06. 04. 2016
Dát tip

Skarabea: díky moc za přečtení a názor...


Skarabea
06. 04. 2016
Dát tip

pôsobí to skôr ako obsah pre niečo väčšie...inak bez nejakých zaujímavejších momentov


Gora
05. 04. 2016
Dát tip

black8: děkuju moc za přečtení a tip, cením si toho!


black8
05. 04. 2016
Dát tip

Veľmi vydarené. Smutné, ale s nádejou. Páči sa mi aj tá posledná veta s behaním.


Gora
05. 04. 2016
Dát tip

Alexka: děkuju za přečtení, je to pravdivé... Navíc ta odlišnost toho pravého "zrzka", kdy neměl kamarády, a nemá ani dnes.


Alexka
05. 04. 2016
Dát tip

Tak nějak nevím, co k tomu napsat. Myslela jsem si, že to musí být vymyšlený příběh, úmrtí matky, pak i tety... bylo toho na něj hodně.

 

 


Gora
03. 04. 2016
Dát tip

K3: vždy jen posuzuji, neodsuzuji, pomáhám... díky za komentář.


K3
03. 04. 2016
Dát tip

Kdo ví jak by dopad každý z nás na jejich místě. Těžko to lze posoudit.


MKbaby
02. 04. 2016
Dát tip

Komu není rady, tomu holt není pomoci...


Gora
02. 04. 2016
Dát tip

Přesně. Pokud byl s mámou, měl se jako princ. A teta na něj již nestačila. Je mu třicet a je adept na bezdomovectví... Neměl krom mámy nikoho rád, jen fenku Besinu /Džesinu/ a její smrt ho zasáhla...


MKbaby
02. 04. 2016
Dát tip

Je to šílené. Já jsem znal velmi pracovitého a inteligentního kluka, bohužel vyrůstal bez otce, jen s matkou. Ta na něj bohužel byla slabá a dopřála mu všechno, na co si vzpomněl. Chyběl mu ovšem otec jako mužský vzor a on se zoufale snažil vyrovnat se vzorům ze svého okolí, bohužel si z každého vzal to nejhorší... momentálně sedí za krádeže aut...


Gora
02. 04. 2016
Dát tip

MKbaby: toto je pravdivý příběh, jako všechny mé historky. Pokud by měl mít pokračování, musela bych vařit z fantazie, neboť skutečnost je velmi tristní...já ti moc děkuju  


MKbaby
02. 04. 2016
Dát tip

Pěkné, i když smutné. Bude pokračování? *


Gora
02. 04. 2016
Dát tip

Kočkodan: rozloučila, ale po dvou letech trápení bohužel jednostranného...  děkuju moc za komentář:)))


Kočkodan
02. 04. 2016
Dát tip
Je dobře, že se Irma s nespolehlivým pracantem (jaké to podivné slovní spojení) nakonec rozloučila. Jako farmářka jistě ví, že orat se má půda, ale ne nechat to dělat se sebou.

Gora
01. 04. 2016
Dát tip

K3: děkuju moc. Je to nejen o naději, také o jisté genetické předurčenosti a schopnosti či neschopnosti vyrovnat se s ní. S nominací souhlasím a jsem potěšena.


K3
01. 04. 2016
Dát tip

Moc se mi to líbilo. Působí to přirozeně, až sirově, bez zbytečných líbivých kudrlinek. Otevřený konec je taky, dle mě, nejlepší volba. Docela bych jim to všem třem přál. 

V minulém kole jsem nebyl schopný vybrat povídku do PM. Jestli chceš, můžem nominovat...?


Gora
01. 04. 2016
Dát tip

Blackie: díky moc...


Gora
01. 04. 2016
Dát tip

Evženko: děkuji za přečtení a nadějeplná slova...


Gora
01. 04. 2016
Dát tip

Kolobajda: naděje /vždy/umírá poslední:))) a tobě děkuji za vše.


Gora
01. 04. 2016
Dát tip

Stázka: díky za přečtení, panno Stázi...


..naděje.......*/*


Hezký příběh, čtivý. A ta naděje v závěru mne moc potěšila.   /T


Kolobajda
01. 04. 2016
Dát tip

Snad se ta naděje naplní (...?!?...)   /**


Gora
01. 04. 2016
Dát tip

Díky za přečtení, Zdendo. Možná...ale nezamýšlené.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru