Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jízda

01. 04. 2016
2
13
822
Autor
Uka

Jízda

Asi bych chtěla být langustou. Né snad proto, že se chci celý život válet v teplém oceánu, obklopena potravou a žít plážový život ale být složena z buněk které nestárnou. Vědci zjistili, že tyto potvory se vezou na vlně věčného mládí.

Žádný langusťák časem nezfotrovatí, jeho mužství nikdy nevyprchá, klouby nezabolí. Žádná langusta nezapláče z nové vrásky, nebo z povislé kůže. Neumírají na stáří, prostě je skolí nějaká langustí nemoc, nebo predátor při dnešních cenách langustího masa, minimálně se zlatou kartou.

                                                                                                     

Kouká na své oko z bezprostřední blízkosti v zrcadle. Tmavá linka se jí ne a ne podařit. To snad není možné! -„Přece ji nekreslím poprvé.“

„Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice…“ Buch…Buchbuch….“ –„Proč se na mne díváš?“ přemýšlí v duchu o chlápkovi co se na ni zadíval déle než obecně přijatelné dvě vteřiny. Ona tu dneska nesedí v burce evropských žen jeansech a flísce, zabezpečující neviditelnost a bezpečí před zraky evropských mužů. Je devět hodin dopoledne a v tmavém kostýmku a modré košili značící (jak se někde dočetla v ženském časopise) dle „barvomluvy“ upřímnost a poctivost, jí to fakt sekne. Pěkně voní. „Buch…buchbuch…“ –„On snad slyší jak mi buší srdce. Snad si nemyslí že z něho!?“ –„nebo doma nic takového nemá a chce si potěšit své oko? Sakra, asi jsem to přehnala, už se vezu ve vagónu a jedu směr STRES. Nic už nezměním. Otočím to domů. Prostě jsem tam byla a nic…Je velká konkurence. Prd! Seď!" „Buch…buchbuch…“

                                                                                                      ♦

„A co byste mi ještě o sobě řekla, co třeba nepíšete v CV?“ Aha. Naučila se profesní životopis nazpaměť. Personální fígle už poznala na předešlých pohovorech a ví, co chtějí slyšet. Ráda se sama pochválí, i když cítí jak je to neupřímné, ví co ji baví i co by na sobě ráda změnila, dokonce i jaké zvíře by eventuálně chtěla být. Co by změnilo divný výraz obličeje nesympatické a přec zaměstnané HR manažerky neidentifikovatelného stáří v bílé halence nijak nelichotící její postavě s velkými prsy. Dostanu to místo, když ji tu začnu vykládat o věcech, které jsem předem nedala na papír s fotografií? Zamyslela se… -“Žádné buch…buchbuch…? Je to pryč…mmmm tady něco pěkně zavonělo…jasně, můj parfém…to mi u této nábornice preference nezvýší! Možná je chytrá. Ví co znamená poselství mé modré košile? Jaké nesnáze absolvovala ona při boji o pozici personalistky? Šéf je sní zajisté spokojen a její přidaná hodnota se nechutně mačká v halence se správnou barvou bez poselství“. Tuším, že mě pomalu odepisuje. V tomto ringu cítím handicap.“ „Jaký jste vlastně ročník? „ Přednosti personální odbornice se nahnuli nad papír s fotografií a oko zaostřilo. „ Aaa..“

-„Sakryš! To bylo delší „Aaaa“ než všeobecně přijatelné jednovteřinové positivní „A““, pomyslela si a projelo jí hlavou. -„Všechno zbytečné“. -„Už se vezu….“

„Pozice, na kterou hledáme nejlepšího kandidáta vyžaduje pečlivost a systematičnost. Anglický jazyk není sice podmínkou, ale je vítán, jak píšeme v inzerátu. –„To není nic co bych ti nemohla nabídnout holka“ pomyslela si a vykouzlila ten nejchápavější úsměv, jakého byla v ten okamžik schopna.

“Neskrývám, že o tuto pozici byl k našemu překvapení projeven veliký zájem a že nejste jediná, kterou jsme si pozvali na osobní pohovor. -„Co mi tím chceš holka říct?“

„Naše firma úspěšně působí na domácím trhu již několik let a stále se rozrůstáme. –„A jádro pudla je…? Zajímá ji vůbec co umím, jakou mám praxi, nebo ta odpověď na otázku: „A co byste mi ještě o sobě řekla, co třeba nepíšete v CV?“ Byla napnutá jako struna.“

„ Jsme mladý kolektiv.“

-„Aaaa…Už jsem dojela…, nejsem langusta…! „Buch…buchbuch…“ „Konečná stanice, prosíme vystupte!“


13 názorů

Lakrov
21. 04. 2016
Dát tip

Dočteno, takže komentuji. Začíná to o něčem jiném než o čem to končí  a jedinou souvislost mezi oním rozdílným začátekm a koncem spatřuji  v paralele života s jízdou metrem. Stárnutí a sílící podceňování se?  Jinak spíš nevím, o čem to mělo být, za což se omlouvám.  


Uka
09. 04. 2016
Dát tip
Howk...

Uka
08. 04. 2016
Dát tip
Je to má první povídka v životě. Možná si můj naivní styl vypiluji, možná si na něm udělám image :-))))

Uka
05. 04. 2016
Dát tip
Alexo dík za koment. Hele přihlášena jsem. Teda pokud to znamená, že v levém horním rohu je múj NIK apod.

Alexka
05. 04. 2016
Dát tip

Občas jsem se ztrácela v těch myšlenkových pochodech hrdinky... ty uvozovky, jsou poněkud matoucí. Např:

~~“Neskrývám, že o tuto pozici byl k našemu překvapení projeven veliký zájem a že nejste jediná, kterou jsme si pozvali na osobní pohovor. -„Co mi tím chceš holka říct?“

jinak to bylo celkem čtivé :-)

 

přidat komentář a tip, můžeš jen, když se přihlásíš ;-)

 


Uka
04. 04. 2016
Dát tip
Prosím poraďte mi. Snažím se vložit komentář i na Vaše dílka a nevím jak,tedy spíše se mi zdá že se nevkládají. Jo a jak dám tip. -co to vlastne znamená ? :-)

Uka
04. 04. 2016
Dát tip
Jo a Langusta? To je jen taková metafora. Prostě u ženský je to někdy těžší s tím věkem.

Uka
04. 04. 2016
Dát tip
:_) Díky za názory. Moc mě to motivuje, Třeba zase něco napíšu...

Ostrich
03. 04. 2016
Dát tip

Pěkný. Ale ta langusta...ona prostě pořád ROSTE. Shodí krunýř, schová se přitom někam, uvolní stlačenou tkáň, nechá si narůst krunýř sice zbrusu nový ale o číslo větší... no a jednou se už není kam schovat.

To bys fakt chtěla? 


careful
02. 04. 2016
Dát tip

Jo, dá se to...všimla jsem si pár vynechaných čárek..


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru