*Až jednou přijde ta chvíle…*

Jednou, až  zeslábne nemocí tělo,
že ani v noci už nemohu  spát
když vím, že hynu ač žít by se mi chtělo,
rozhodneš pane, co se mnou se má stát...

Vím, že jsi smutný. Ruka se ti třese
kdykoliv jsi mě dnes pohladil.
Přátelství tvoje  zkoušku tu snese,
kterou mi osud dnes připravil?

Tolik let šťastně jsme s paní tvou žili,
proto i nemám  strach v této chvíli,
kdy mě chceš naposled doprovodit,
od strastí, bolestí osvobodit.

V posledních vteřinách, buď prosím při mně,
mluv ke mně, pane můj, drž mě jen pevně
až se mi oči pak zavřou jak ve snu
 a já ti do klína bezvládně klesnu…

Ta vaše láska přeci to byla,
která vždy důvěru mou k vám  sílila,
zato vám naposled ocáskem zavrtím,
bolest má skončí pak, vím to, vím…

Dnes jste můj osud  rozhodli oba,
 vím, že to pro všechny z nás  těžká doba!
Neplačte proto, zůstávám s vámi,
pro vás přec obživnu vzpomínkami…!