Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

nesmrtelná

07. 04. 2016
11
14
736
Autor
slunceblunce

bylo nám smutno
tenkrát měl každej stádo splašených koní ve vnitřnostech
a do rána tak hrozně daleko
na stole zbylo pár roztřesených rukou
kličkovaly spolu s příbory a odcinkávaly roztržitost
protože děs už vyprchal a strach jen přešlapoval
ty ses křečovitě smál že jsme padlí na hlavu
jenže kde vyhrábnout pravěký lásky
když nám padá do postele to co tam nemá bejt
Zastlal jsi tenkrát tyhle věci a ony se tam kupily a hnily
Mluvily čím dál hlasitěji trhaly rohy kapen na malý nitky
Prasklo mi žebro pak taky polštářky na prstech
Celá jsem se rozpadala po kouscích
a držela pohromadě jen těmi nitěmi


škoda padajících hvězd
naše oči byly přiopilý a vždycky když blejsklo
víčka je skryla
tvý modrý dávno před dopadem

skládám se zpátky do těla nejvíc zjara a někdy si přijdu skoro plná
co kdybych jednou přetekla?
Za dubovými vraty       pod prvním schodem            před svojí postelí
táhla tělo všemi těmi skulinami který jsme ucpávali
pak bych možná pochopila
a sesbírala loňský listy jeden po druhým
skládala je do úhledných obrazů             tančila víc sladce
jenže i jaro pomine je hrozně krátký na zázraky…

táhnu linku přes povislá víčka
mám zelený oči a v nich hvězdný třpytky      u pusy rozeklaný brázdy 
jo jsem poskládaná z různých ztrát

zemi nejblíž
ve vnitřní sféře jak ubejvá a zas se zotavuje jinak
některý vyhubí a jiný vítá     jiná a stejná zároveň
takhle ji miluju         n e s m r t e l n o u
 

 

 

 

 


14 názorů

áá, tak takhle jsi to myslela... tak to díky moc, potěšilo mě to


Umbratica
11. 04. 2016
Dát tip

V té básni jsou vynikající pasáže. Zírala jsem ! Bylo by škoda nechávat takové básně v šuplíku.


díky :) víš, to jsem se nechala trošilinku vyprovokovat od jednoho místního pisálka, já si tyhle věci spíš nechávám v šuplíku :) 

jakoby sem ani tak nějak nepatřila... je moc osobní?


Umbratica
08. 04. 2016
Dát tip

Tuhle báseň jsem si přečetla zatím třikrát a postupně jí přicházím na chut´.Asi se k ní ještě vrátím,protože mi připadá velice zvláštní,jakoby sem ani tak nějak nepatřila. - Dala bych výběr,kdybych mohla,ale nemůžu,takže jen tip.


lnice, danny, díky, to jsem ráda, že se vám to líbí... posílám sluníčkovou pusu :)


Danny
07. 04. 2016
Dát tip
paráda *

Lnice
07. 04. 2016
Dát tip
Krásné povídání *

ty jedna básnířko :)) barevný oči... že ty si pro oči nevidíš :)))  díky qíčalko za čtení od tebe obzvlášť


jj, mozaika pocitů... a tělo upadá čím dál víc, no co už s tím...  snad smíření.. k němu ale ještě daleko :)

díky za zastavení


Oldjerry
07. 04. 2016
Dát tip

báseň v próze, taková nějaká spojitě nespojitá, vlastně mozaika jednoho života,  soustava mozaik, takhle nějak - podobně - přemýšlím od té doby, co tělo upadá... ***


over
07. 04. 2016
Dát tip

uff...*


ha, jsem to věděla :))) je jaro přece, jsem po kupě :))))))  díky


Gora
07. 04. 2016
Dát tip

Vypadáš ještě jako člověk po tý divočině s rozpadáním?!???    /T.

Výhra je tvá, bez diskuse...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru