Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Za starejch časů
datum / id11.05.2016 / 467910Vytisknout |
autorIQ nick
kategorieOstatní nezařaditelné
upřesnění kategorieo parní lokomotivě
zobrazeno531x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Tohle je jenom záznam "zapomenuté vzpomínky"  :-)

Nevím, proč se tenhle „střípek historie“, po tolika letech, vynořil z hlubin mé paměti, ale vím, že jsem byla překvapená a zaskočená. 

Překvapená přesností všech detailů i tím, že vzpomínka sebou nesla i záznam barev, zvuků, vůní a pocitů tak jasných a živých, jakoby se to odehrálo teprve před chvílí. 

A zaskočena poznáním, že jsem až dosud neměla ani tušení, že JE! 



A proto jsem si ji zapsala – jen tak, pro sebe. Pro tu vzpomínku. Pro ten dětský úžas.

Protože jsem nechtěla znova zapomenout.  :-)))

Za starejch časů

Za starejch časů

 

Narodila jsem se v době, kdy počítače existovaly jen ve sci-fi povídkách, vycházejících na pokračování v ABíčku, telefonní aparát měla jedna rodina z dvaceti, televize vysílala čtyři hodiny denně a rodiče považovali za normální a zdravé vypouštět své ratolesti ven. Bez dozoru. Tak nějak spoléhali na „ochranu tlupy“ přibližně stejně starých dětí, které se většinu dne držely na doslech. Byla to doba bezbřehé dětské svobody. Hodinek a mobilů nemajíce, bylo pokynem k návratu domů až rozsvícení pouličního osvětlení - v té době jediný viditelný signál, pokrývající celé území města. 

Tedy, malého městečka, které se dosud pyšní úhledným nádražíčkem. Jediná kolej obkružující hranice města je asi půl kilometru před nádražím překlenuta nízkým můstkem pro pěší.
Po té koleji tenkrát jezdíval nákladní vlak. Nepředstavitelně dlouhý. Nekonečná řada vagónů vrchovatě naplněných uhlím. Ale nejlepší byla lokomotiva. PARNÍ!!!

Na můstek bych se sama nikdy neodvážila, ležel asi jeden kilometr od našeho domu, a už cesta tam byla dobrodružstvím, ale využívala jsem výhodu „neodbytného klíštěte“ starších bratrů, kterým se ne vždy podařilo mě setřást. A tak jsem se i já občas stávala účastníkem výprav za vlakem. 
Když se mezi dětmi rozneslo, že jdeme na můstek, hned nás byla celá banda.

Mně se asi nejvíc líbilo to vzrušené očekávání. Nejprve se ozvalo vzdálené dunění kolejí, pak se můstek, na kterém jsme stáli, začal nepatrně chvět, a už jsme slyšeli hřmot přijíždějícího vlaku a vzápětí se ze zatáčky vyřítila lokomotiva a jak se blížila, můstek se třásl stále víc a já s ním. Přilepená k zábradlí, ohromená úžasem, hrůzou i nadšením. Jakmile hustý sloup černého dýmu zahučel pod můstek, přeběhli jsme na druhou stranu, abychom si toho pekelného čmoudu užili co nejvíc. 

Na poslední vagón čekal málokdo. Seběhli jsme z můstku a po vysokém břehu jsme běželi podél trati za lokomotivou. Když jsme doběhli na nádraží, vlak už tam stál. Lokomotiva vzdychala, dunivě funěla, vypouštěla páru na všechny strany, všechno se na ní chvělo, vrzalo a skřípalo, a vůbec celkově vzbuzovala dojem, že je živá. Strojvůdce s potutelným úsměvem na tváři – nám i sobě pro radost - zaujal dramatickou pózu u okna a rozmáchlým gestem zatáhl za jakési držátko. Z úzkého komínku parního válce vystřelil prudký proud páry, doprovázený nezaměnitelným hvizdem. Byli jsme u vytržení!

Pan Výpravčí žádné nadšení z houfu ušmudlaných rozjívených diváků neprojevoval, ale možná že jen preventivně nasadil sveřepý výraz, aby nás všechny snadněji udržel na perónu v bezpečné vzdálenosti od parních ventilů. Vzduch byl nasycený roztodivnými vůněmi, vlhkostí a párou, rozpáleným železem a olejem, a nad tím vším se vznášel odér štiplavého kouře. Obdivovali jsme ten obrovský, živoucí stroj na kolejích a nadšeně zkoumali každý detail. Náhle se mohutné hřídele kol protočily, lokomotiva mocně zasupěla, z bílé mlhy zazněla píšťalka Pana Výpravčího, celý vlak zaskřípěl a pak se pomalu, majestátně rozjel. Nastal čas počítání vagónů. Ještě dlouhou chvíli jsme se dívali za posledním vozem mizejícím v dálce a čekali, jestli třeba ještě nezaslechneme pískání lokomotivy. 

Domů jsme se vraceli vyhladovělí, a celí černí od sazí jako bychom prolezli komínem.
Maminka nad třemi mouřeníny mohla už jen bezmocně sprásknout ruce.
Pravda, občas se to neobešlo bez sáhodlouhých lamentací a sem tam i nějakého toho záhlavce ... ale za ten zážitek to stálo!

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.08.2016 13:03:50dát kritice tipIQ nick

Haničko, na to, že jsem tím vláčkem s dřevěnými lavičkami jezdila i já, jsem už úplně zapomněla...

Děkuju za krásný komentář i souhvězdí s příslušenstvím :o)

03.08.2016 10:43:07dát kritice tip8hanka

celý život bývam pri hlavnej trati Bratislava - Košice...parné lokomotívy si pamätám, i staré vagóny, kde sa nastupovalo po schodoch, otvorila sa "bránička" do akejsi otvorenej chodbičky a odtiaľ sa vošlo do vagóna s drevenými lavicami a  sťahovacími oknami .

Na otvorenej chodbičke bolo príjemne počas horúčav,  no deti tam mali zákaz státia...

mali sme roľu so zemiakmi vedľa trate, kým som bola malá, sedávala som na kraji  v tráve, robila makové panenky a kývala rušňovodičom, ktorí mi vždy odmávali a venovali aj úsmev zo začiernenej tváre...občas sme sa báli, či iskra z rušňa nevletí do stohov slamy na vedľajšom políčku...

synovia zdedili lásku k vlakom, najmä parným, od malička sme chodili na rôzne akcie, kde boli parné lokomotívy, niekedy mali pripojené drevené vagóny a mohli sme sa previesť ako kedysi...

vďaka za krásnu spomienku a pripomenutie tých mojich:)

tip a súhvezdie*** :)

14.05.2016 09:37:02dát kritice tipIQ nick

No, musíme doufat, že si děti v dnešním světe dokážou najít něco jiného, nad čím se budou moci na stará kolena dojímat :-)))))

13.05.2016 08:24:15dát kritice tipaleš-novák

takovou romantiku dnešním dětem pendolíno nenabídne...udělá jen frrrrnk a je pryč :o)

12.05.2016 12:58:53dát kritice tipIQ nick

4U a agáto5 děkuju za návštěvu, za tip i za vzpomínku :-) potěšilo

12.05.2016 09:19:53dát kritice tipagáta5

pěkně napsaný... hezky jsem se s váma proběhla podél vlaku a počítala vagóny.. moc příjemná věc :)

my zase chodili krást hrášek, ještě v tobolkách nebyly ani pořádný kuličky a už jsme se plížili za město do polí... a ty slupky jak byly šťavnatýýý!! :)

11.05.2016 21:12:57dát kritice tip4U

líbí  *



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.