Bude

A za šepotu, jež přichází s nocí 
trhám ti jablka hvězd
jsou sladká jako krev a voní po dešti 
před kterým se stále ještě utíkáme ukrýt  
jak před myšlenkami na stín a hlubinu trávy 
nad níž jsem nikdy nepřestal tajit dech
a uvědomil si tak své srdce 
jehož tepem se poznáváme 
i mezi psy a jinými otisky dnů 
když podoben slepému adolescentu, který nepozná světla
hledám cesty na tvém těle 
a slepecké hole mého jazyku a prstů 
ti dokazují, že oči pouze odvádějí pozornost 
neboť právě poprvé vidíš 
i když tvá víčka bych neotevřel ani slovy
ani tichem 
jen kapky těžkého dechu 
jak už to bývá při milování za poledne
padají ke stropu a výš
a město je až na kilometry daleko jako moře za odlivu v Le Mont-Saint-Michel
jen Měsíc bílý jak tabletka penicilinu si hraje na maják 
i když nejsem malý a nemám angínu
ani se nechci najít
když nebe je oceán modřejší než policejní maják 
a ty hovoříš k ptákům, kteří letí tak vysoko
že je nemohu vidět 
neboť mám tvář v peřinách 
a duši v příštím těle
pak budeme se dívat na čas v jantaru 
a listy venku, zelenější než sklenice Absintu   
v Darce na náměstí jakéhosi básníka 
přítomni čemusi jako prach 
a budeme se pokoušet zapomenout 
na to co bude