Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
neobratná
datum / id31.05.2016 / 468591Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno1091x
počet tipů16
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
neobratná

Nechám si okna dokořán

a do dvora se budu přít
o svý oči a uši,
se všemi duchy,
co kdy překročili práh mýho pokoje.


Dívám se,  jak šustí den,
a když pohnu záclonou,
ustelou si prasátka vedle plynovýho domku,
chvilku se vrtí v blejskavým
a nakonec znehybní i se mnou.
Jemnej prach dotancovává u kotníků.
Nepotlačím tu potřebu říct ti…

Tak vezmu hlínu

a tvaruju až do oteklých prstů
tvý oči, hrbolek na bradě…


A pak zase neobratná
opouštím tuhle chvíli,
visím někde v prostoru,
na prstech zbytky stínů,
prošlá všemi kouty…


Je rozpáraný večer a já nerozsvěcím.
Po zdech táhnou tuláci,
nesou obnošený dary.
Přitisknu rty blíž.
Hladím ty modrý cesty…

tu touhu po rozpřahu…

 

 

 

                                                                                                                                          

                                                                            pro stárnoucího vlka a ostatní stejně naladěné - spisovně:

 

                                                                                                                                           Nechám si okna dokořán


                                                                                                                                                     a do dvora se budu přít
                                                                                                                                                     o své oči a uši,
                                                                                                                                                     se všemi duchy,
                                                                                                                                                     co kdy překročili práh mého pokoje.


                                                                                                                                            Dívám se,  jak šustí den,
                                                                                                                                            a když pohnu záclonou,
                                                                                                                                            ustelou si prasátka vedle plynového domku,
                                                                                                                                            chvilku se vrtí v blýskavým
                                                                                                                                             a nakonec znehybní i se mnou.
                                                                                                                                             Jemný prach dotancovává u kotníků.
                                                                                                                                             Nepotlačím tu potřebu říct ti…

                                                                                                                                                     Tak vezmu hlínu,

                                                                                                                                                     tvaruju až do oteklých prstů
                                                                                                                                                     tvé oči, hrbolek na bradě…


                                                                                                                                                     Pak zase neobratná
                                                                                                                                                     opouštím tuhle chvíli,
                                                                                                                                                     visím někde v prostoru,
                                                                                                                                                     na prstech zbytky stínů,
                                                                                                                                                     prošlá všemi kouty…


                                                                                                                                                          Je rozpáraný večer a já nerozsvěcím.
                                                                                                                                                     Po zdech táhnou tuláci,
                                                                                                                                                     nesou obnošené dary.
                                                                                                                                                     Přitisknu rty blíž.
                                                                                                                                                     Hladím ty modré cesty…

                                                                                                                                                     tu touhu po rozpřahu…

 

 

 

                                                                                                                                                         

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.06.2016 22:16:07dát kritice tipagáta5

Petře :))

kolobajdo, hlína je živá! :))

 

01.06.2016 22:13:52dát kritice tipKolobajda

Agáta sedí u žentouru pozdě do noci. Oči se jí už klíží, však není pomoci. Myšlenky vytáčí z neživé hlíny - ty nelepší se rodí z potu a dřiny...   /***

01.06.2016 17:37:25dát kritice tipPetr333

jsi jak planá réva, která zraje a zraje...a všichni žasnou jakej že bude ten letošní ročník. tak pa, utíkej zas roztáčet kruhem.

01.06.2016 17:22:08dát kritice tipStárnoucí vlk

;)

31.05.2016 21:02:43dát kritice tipagáta5

všem díky za zastávku :)

31.05.2016 20:51:24dát kritice tipagáta5

žoviální? :)) já píšu většinou tak, jak mluvím... škoda, ale mohla bych ti udělat vždycky "pro stárnoucího vlka" to by šlo, když se občas zastavíš :)

jdu na to :)))

31.05.2016 20:48:02dát kritice tipStárnoucí vlk

docela jo, ale v poezii nemusím, nespisovné výrazy, přijde mi to žoviální

31.05.2016 20:04:02dát kritice tipover

zase jedna parádní, kterou je třeba uschovat :)*

31.05.2016 17:00:21dát kritice tipČudla

Líbí /*

31.05.2016 16:35:55dát kritice tipMKbaby
Žůžo :-)
31.05.2016 15:57:03dát kritice tipagáta5

stázko, díky a ahoj :)

Alešku, du zatopit v peci a spálím všechno, na co narazím :))) moc pěkná píseňka ... je to vždycky hlína :)))

31.05.2016 15:17:13dát kritice tipStázka
Hm, moc pěkné;)/
31.05.2016 14:09:14dát kritice tipagáta5

ó, DÍKY :)

31.05.2016 13:00:46dát kritice tipKarpatský knihomoľ

Ó áno. *

31.05.2016 11:08:18dát kritice tipaleš-novák

https://www.youtube.com/watch?v=1yF1ZDjVT6o

 

31.05.2016 11:05:12dát kritice tipagáta5

:))) si toho Ebena musím poslechnout

dikes za kukýno... mám z vás radost, to bude nejspíš někdo pěkně nakrklej zas hihi

31.05.2016 10:06:25dát kritice tipaleš-novák

jak zpívá v jedné písničce Marek Eben:

...když je smutný keramik

je to vždycky hlína... 

31.05.2016 09:53:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Agáta a její svět hlíny a rozpřahů a emocí...paráda.../T.

31.05.2016 09:31:53dát kritice tipagáta5

jsem keramička, pro mě je tvarování obličeje vrchol  projevu :))) psát - vyjádřit se,tvořit - vyjádřit se - rozpřah!  :))  

dík, potěšil jsi mý srdce :) 

31.05.2016 09:21:41dát kritice tipKyijna

zatím nejkrásnější svět, kterej sem od tebe čet:) jen to tvarování hlíny byl hodně konkrétní obraz - tou básní se zasněně klopýtáš okolo plynoucího světa a najednou tvaruje z hlíny (celkem tvrdě, do oteklých prstů držíc lebku děláš důlky a "hněteš"), a pak se zase klopýtáš a něžně a opatrně a skromně a nadlehčeně pozoruješ. můj zážitek by byl silnější, kdyby to hnětení hlíny bylo třeba ke konci, ale to jen můj dojem:)

31.05.2016 09:19:29dát kritice tipqíčala

:) JJ, hrnečku dost hrnečku dost hrnečku dost ... :))

31.05.2016 09:10:54dát kritice tipagáta5

kočenky moje, až z vás mám husí kůži :)  neobratně toužím víc.. ale to znáte tutově taky :)) že jo?   moc,moc,moc

31.05.2016 09:00:38dát kritice tipqíčala

:) dneska jen ... ach :)))* (nebudu psát, co všechno)

31.05.2016 08:52:27dát kritice tipgabi

ach, agáto! ta touha po rozpřahu! ako to ty dokážeš vyjadriť...je vte be tak hlboko, toľko cestičiek a ciest a ty sa dokážeš nimi túlať a podávať správy...obdiv! *



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.