Poslední ostrov distance | |||
datum / id | 06.06.2016 / 468870 | Vytisknout | | |
autor | Movsar | ||
kategorie | Úvahy | ||
zobrazeno | 730x | ||
počet tipů | 9 | ||
v oblíbených | 0x | ||
zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
Poslední ostrov distance | |||
Sbohem cizí matko v cizím pokoji… Sousedi se ukládají k spánku. On si ji přitáhne k sobě, tu svou mamku. A z rádia jde noční proud a s ním cizí žena v cizím pokoji. „.. sbohem cizí matko v cizím pokoji..“ Co psychoanalýza těžce dobývala, to textař Horáček vystihl jednou větou. Neboť každá se stanou matkou a údělem muže je od té chvíle toužit už jen po jiné, cizí matce v cizím pokoji. Slovo umí být logos, rozum, ale taky umí člověku zavařit.
Tvář osvětlenou pochodní displeje svého telefonu kráčí noční ulicí. Digitální přízrak, anebo kráska v nesnázích, co ji zradila GPS? Z výšky čtyř pater můžeš jen hádat. Podpatky vyťukává přísné staccato, ta se neztratila. Nejspíše píše, že už je kousek a že jíst nebude, protože s Týnou měly pár obložených housek. Říkám si, jak by se svět asi změnil, nebýt té rychlosti přenášených zpráv. Utrpěla by nějakou újmu, kdyby mezi nápadem zpravit manžela o svém nasycení houskami a zprávou samotnou vězela mezera několika minut? Neustále produkujeme přítomnost a vylučujeme jakoukoli distanci. Poslední ostrov distance: vězení a zdlouhavý proces odesílání (papírových!) dopisů. Vězňové tak, aniž by chtěli, ještě užívají luxusu odstupu, který člověka osvobozuje z pout přítomnosti. My ostatní jsme už jen děti okamžiku, nevolníci přítomnosti a transparence.
Usiluje ještě současný člověk ve svém životě o přesah? Anebo je veškerá jeho aktivita už jen činem všedního dne? Zábavní průmysl všednost estetizoval, vzniklo tak pokušení vnímat ji jako něco neobyčejného. Biftek naaranžovaný jako Tutanchámonova nevěsta, auto připomínající stíhačku, telefon s obrazem reálnějším než realita, celý svět uložený v elektronické síti, to vše člověka svádí k myšlence o účasti na podstatném, o vykročení z kruhu. Jenže je to jen léčka do ještě pevnějšího sevření železy všednosti. A jak se jím vyhnout? Jít stezkou řeči, řekl bych. |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
07.06.2016 19:20:02 | dát kritice tip | Movsar |
naopak, kočkodane! díky za čtení agátě i gabi. | ||
07.06.2016 09:42:07 | dát kritice tip | Kočkodan |
Snad jsi také neutrpel zádnou újmu, kdyz jsem mezi prectením a zpravením vytvoril mezeru dokonce desítek hodin. | ||
07.06.2016 08:48:00 | dát kritice tip | gabi |
...* | ||
06.06.2016 22:08:01 | dát kritice tip | agáta5 |
jj, stezkou řeči !! | ||
06.06.2016 19:06:06 | dát kritice tip | Movsar |
tak za tu upřímnost a až barokní citovost předávám taky tip! :-) díky, goro. | ||
06.06.2016 19:05:44 | dát kritice tip | Kyijna |
to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin... | ||
06.06.2016 18:59:52 | dát kritice tip | Kyijna |
to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin... | ||
06.06.2016 18:52:23 | dát kritice tip | Gora redaktor poezie a prózy |
Cítím to podobně...stezka řeči nás vyvede...snad.../T. | ||
06.06.2016 18:10:57 | dát kritice tip | Movsar |
nepřeháněj, kyijno, na slzičky to nebude. ale díky! | ||
06.06.2016 17:43:08 | dát kritice tip | Kyijna |
The angels in your palm sing gentle worried songs and the sweetness of our dreams like mountains made of steam ...aneb u Posledního ostrova distance se mi zvlhčily oči soucitem. Zatím nejdojemnější dílka co sem od tebe čet:) A v posledním dokonce tentokrát cítím i naději. |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.