Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Poslední ostrov distance
datum / id06.06.2016 / 468870Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno685x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Poslední ostrov distance

Sbohem cizí matko v cizím pokoji…

Sousedi se ukládají k spánku. On si ji přitáhne k sobě, tu svou mamku. A z rádia jde noční proud a s ním cizí žena v cizím pokoji. „.. sbohem cizí matko v cizím pokoji..“ Co psychoanalýza těžce dobývala, to textař Horáček vystihl jednou větou. Neboť každá se stanou matkou a údělem muže je od té chvíle toužit už jen po jiné, cizí matce v cizím pokoji. Slovo umí být logos, rozum, ale taky umí člověku zavařit. 


Poslední ostrov distance

Tvář osvětlenou pochodní displeje svého telefonu kráčí noční ulicí. Digitální přízrak, anebo kráska v nesnázích, co ji zradila GPS? Z výšky čtyř pater můžeš jen hádat. Podpatky vyťukává přísné staccato, ta se neztratila. Nejspíše píše, že už je kousek a že jíst nebude, protože s Týnou měly pár obložených housek. Říkám si, jak by se svět asi změnil, nebýt té rychlosti přenášených zpráv. Utrpěla by nějakou újmu, kdyby mezi nápadem zpravit manžela o svém nasycení houskami a zprávou samotnou vězela mezera několika minut? Neustále produkujeme přítomnost a vylučujeme jakoukoli distanci. Poslední ostrov distance: vězení a zdlouhavý proces odesílání (papírových!) dopisů. Vězňové tak, aniž by chtěli, ještě užívají luxusu odstupu, který člověka osvobozuje z pout přítomnosti. My ostatní jsme už jen děti okamžiku, nevolníci přítomnosti a transparence.


Jít stezkou řeči

Usiluje ještě současný člověk ve svém životě o přesah? Anebo je veškerá jeho aktivita už jen činem všedního dne? Zábavní průmysl všednost estetizoval, vzniklo tak pokušení vnímat ji jako něco neobyčejného. Biftek naaranžovaný jako Tutanchámonova nevěsta, auto připomínající stíhačku, telefon s obrazem reálnějším než realita, celý svět uložený v elektronické síti, to vše člověka svádí k myšlence o účasti na podstatném, o vykročení z kruhu. Jenže je to jen léčka do ještě pevnějšího sevření železy všednosti. A jak se jím vyhnout? Jít stezkou řeči, řekl bych.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

07.06.2016 19:20:02dát kritice tipMovsar

naopak, kočkodane! díky za čtení agátě i gabi.

07.06.2016 09:42:07dát kritice tipKočkodan
Snad jsi také neutrpel zádnou újmu, kdyz jsem mezi prectením a zpravením vytvoril mezeru dokonce desítek hodin.
07.06.2016 08:48:00dát kritice tipgabi

...*

06.06.2016 22:08:01dát kritice tipagáta5

jj, stezkou řeči !!

06.06.2016 19:06:06dát kritice tipMovsar

tak za tu upřímnost a až barokní citovost předávám taky tip! :-)

díky, goro.

06.06.2016 19:05:44dát kritice tipKyijna

to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin...

06.06.2016 18:59:52dát kritice tipKyijna

to už není o díle, ale o mně:) trefil ses mi do slabin... možná silnin...

06.06.2016 18:52:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Cítím to podobně...stezka řeči nás vyvede...snad.../T.

06.06.2016 18:10:57dát kritice tipMovsar

nepřeháněj, kyijno, na slzičky to nebude. ale díky!

06.06.2016 17:43:08dát kritice tipKyijna

The angels in your palm

sing gentle worried songs

and the sweetness of our dreams

like mountains made of steam

...aneb u Posledního ostrova distance se mi zvlhčily oči soucitem. Zatím nejdojemnější dílka co sem od tebe čet:) A v posledním dokonce tentokrát cítím i naději.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.