Šeptáš

Jsi mé světlo, prach, prostor a čas 
kterému jsem světlem, prachem, prostorem a časem
vím     
zatímco vrásčité domovnice s očima bez ohně   
které pamatují ještě obě Rudé armády, zamykají činžáky s mrtvými byty
a voda těl je čistá a navrací zpět hvězd i našich kruhů právě včas
jichž jsme se kdysi vzdali se samozřejmostí milenců 
i v přítomnostech s nimiž se snažíme o něco víc 
než o otázky na pravdu    
a tak
objímáme se 
jako jedna z Mléčných drah s galaxií v jakési Andromedě
a nevíme o nic víc než před vteřinou 
když se pokoušíme políbit na své odvrácené tváře
které nám kvůli Měsíci, bláznům a psům zakázali mít už kdysi 
jen tma černá jako růže
které noc co noc po hospodách tohoto města nabízí věčná květinářka 
pánům ke smutku a dámám k zranění
protože jedna je za stovku a bodají jako Krista do boku, když přivoníš
je cítit jako francouzský parfém 
který je z cigaret, spáleného benzínu, vína, milenců a rtěnek
jímž mi voníš ze zápěstí a slabin 
a tiše šeptáš Bože i jiná slova
jakoby ses ptala po mém jménu 
jako po něčem, co chceš zapomenout 
i vědět