Úbytek smyslu

Stále více možností a stále méně důvodů k nim. Václav Bělohradský vystihl současný stav úbytku smyslu přesně. Na internetu si člověk může najít simulaci střetu proteinu s protilátkou anebo přečíst rodokmen světové popstar až do páté generace. Je to věc volby. A taky může vykřičet svůj hněv anebo zkontrolovat detailní záběry (jistě v ostrém rozlišení) tisíců genitálií, zda mezi nimi není sousedka. A to je jen síť. Těžko nám nějaká dobrá Ariadna ze tmy labyrintu podá nit. Než jsem dospal tuto nejasnou zprávu o konci světa, miliony lidí si prohlédlo ultrazvukový snímek embrya z produkce Justina Timberlaka. 

Krize představivosti

Slavoj Žižek přišel s postřehem, že současný člověk trpí krizí představivosti. Ve své (ne)systematické kritice kapitalismu tento postřeh aplikuje na stav představivosti politické, říká: dnes si, i díky sci-fi žánru, dokážeme představit, že Zemi obsadí mimozemšťané, ale nedokážeme si představit konec kapitalismu, změnu systému.

Podobnou neschopnost představit si něco docela běžného a vlastně přirozeného, je možné vztáhnout na další fenomény. Nepochybně mezi ně patří hypotéka, tedy ono tzv. vlastní bydlení, nebo používání automobilu. Oba zatemňující fenomény přitom nejsou než umně provedený diktát shora: hypotéky si vymyslelii bankéři spolu s realitními makléři a masivním braniwashingem se jim podařilo vypálit do mysli prostého člověka názor, že v nájmu je jen nomádem a lepším bezdomovcem; automobily se díky svému zčásti zábavnému charakteru a relativní dostupnosti prodávají samy; stačí jen sem tam do televize vpustit jako heroin do žíly reklamu, v které se pustou pouští prohání nablýskaná závodnička anebo podlehnout idiotickému hlasu manekýn a jejich kopistek, pro něž je drahý vůz fetišem. 

Krize představivosti zasáhla mnoho oblastí. Je třeba čas od času provést jejich inventuru.