Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Růžena aneb zločin a trest
datum / id11.06.2016 / 469071Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
témaKrimi
sbírka, Všední den v lázních,
zobrazeno1579x
počet tipů19
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Růžena aneb zločin a trest

                                      Růžena aneb zločin a trest

 

Tento příběh se odehrál v roce 1995.

 

          Dožívala v tomto zchátralém domku na samotě, zarostlém  planou růží, stará pětasedmdesátiletá žena v roztrhaných teplácích. Inu, jako pravá Růženka, usmála se bezzubými ústy. Mluvívala si jen tak sama k sobě nebo nadávala kočkám.  Měla jich asi deset, uléhaly každý večer k ní do lůžka. Navzájem se zahřívaly živočišným teplem. Teď v dubnu víc než příjemné pro ženu i pro ta chlupatá stvoření.

          Do stavení nebyla zavedena ani voda, ani elektřina. Růžena v zimě k vytápění používala již léta malá litinová kamínka, dnes stářím již proděravělá, ale stále funkční. Dřevo na topení si lopotně a vytrvale sbírala a lámala celé léto v širém okolí.  

Lehávala a spala na smradlavých matracích. Prkna podlahy byla také sem tam rozpadlá, stejně jako dno jediné skříně v místnosti. Zbyl pouze skelet naplněný krámy.

Nastala noc a sychravý čas ještě vylepšily poletující sněhové vločky. Po několika hodinách spánku  začaly kočky vyplašeně syčet a prskat a schovávat se za skříň. Kdosi zvenčí vytlačil z malého okna papundekl a otevřel si kličkou. Za chvíli byl ten člověk skokem  uvnitř.

„Teta, nebojte se, to jsem přece já, Sejkora, znala jste mojí mámu, bydleli jsme kousek odtud,“

promluvil chraplavým hlasem. Babka se posadila na matraci a po hmatu zapálila petrolejku. V její mihotavé záři spatřila vysokého rozcuchaného chlapíka. Brzy zjistila, proč taková nečekaná návštěva uprostřed noci. Sejkora jedním trhnutím otevřel dveře té chatrné skříně. Žena se postavila a opřela své nahrbené tělo o křivý klacek.

„To jsi ty, Tondo, co sem lezeš ke mně oknem jako zloděj… co hledáš, co chceš??“ vyptávala se toho pobudy.  Znala ho již od dětství. „Tvoje máma už přece nežije?“

„Teta, prohrál jsem v kartách a potřebuju prachy, teď hned. Čekají, že zaplatím, jinak mi rozmlátěj ciferník. Tak jsem si přišel od vás půjčit, vrátím vám to, nebo si to odpracuju. Přijdu vám vybílit.“ Rozhlédl se po ztmavlých zdech. „Tady je ale smrad, himlhergot…“

Stařena  se rozmáchla holí a chtěla ho vyhnat. Neměla peníze na rozdávání - brávala jen pár korun nejnižšího důchodu. Bohužel netrefila se a Sejkora  jí ten klacek jednoduše sebral.

„Kde máte nějaké úspory, tak řekněte, nebo…“  a horečně vyhazoval ze skříně hadry, které byly kdysi prádlem.

„ Lumpe jeden, jedeš odtud, nic nedostaneš! Dojdu na statek a povím, že jsi  mě chtěl okrást. Sypej odsud!“

„Tak ty takhle, bábo špinavá, však ty už nikomu nic neřekneš, já ti ukážu!“ Sejkora vytáhl z hromady oblečení staré tepláky a přehodil je nohavicemi stařeně kolem krku. Přitáhl si ji jako pírko a začal utahovat víc a víc, až spadla na zem. Chroptěla. V místnosti se začaly mísit pachy piva, zkažených zubů a potu smrtelné úzkosti. Růžena kladla odpor jenom chvíli. Zůstala ležet  na podlaze  a nehýbala se.

Sejkora pokračoval v rabování obsahu skříně. Přitom nechtě kopnul do kýble, který v domku sloužil jako záchod. Smrad ještě zesílil. Pak obrátil pelech vzhůru nohama. Pod matrací bylo v novinovém papíru vloženo několik tisíc korun. Spokojeně odfrknul a odrýgloval dveře zevnitř zapřené železem. Odešel a po Růženě se již neohlédnul.

Kočky se začaly otírat ženě o obličej a ona nabyla vědomí. Povolila zkřivenými prsty uzel na krku. Ztěžka dýchala. Koukla na budík, ukazoval dvě hodiny po půlnoci. Jen stěží se vybelhala před domek. Pak s pomocí hole přece jen došla ke statku, který byl právě tak vzdálen na to, aby sem nic nebylo slyšet. Pes hlasitým štěkáním upozornil  farmáře na přítomnost cizí osoby. Babka plačtivě vyprávěla, co se stalo. Pozval ji dovnitř a pak přivolal policii. Celou dobu padal sníh, takové to dubnové nadělení. Policejní pes čenichal po stopě Sejkory od domku, kde došlo k přepadení, přes zahradu a navazující pole, ale na okraji zastavěné části města se bezradně zastavil. Příliš mnoho cizích stop a příliš mnoho sněhu.

Růžena vypověděla, že stoprocentně poznala Tondu Sejkoru, vždyť ještě s ní mluvil o své matce, kterou kdysi znala. Omyl v identifikaci násilníka byl vyloučen. Teď jen ho najít. Policie prohledala všechna místa, kde se obvykle tento člověk zdržoval, ale nic. Nebylo po něm ani památky.

Majitel statku po něm také pátral. Slíbil v místní hospodě pár piv tomu, kdo na Sejkoru dá echo. Za dva dny nato už o něm věděl téměř jistě, že přebývá  v maringotce, součásti bývalého zahradnictví. Přijel skoro až na místo autem a vyslal kamaráda do brlohu, kde živořily různé existence, aby se po Sejkorovi podíval. Ten ho vylákal ven slibem dobrého kšeftu a tak ho dostal k farmáři do auta. Teprve pak Sejkora zjistil, že naletěl a ke komu si přisednul. Přijeli na pole nad domkem, kde přepadl babku Růženu. Zastavili za hromadou velikého hnojiště, vyváželo se tam od koní. Otevřeli dveře a poručili Sejkorovi, aby vystoupil. Třásl se strachy, už mu vše došlo. Farmář jej musel ze dveří vytáhnout.

„Šmejde jeden, kvůli mizernému dluhu z karet jsi málem zabil starou babku, a teď se schováváš, zbabělče!! Prý tě nemohou najít, tak jim to  usnadníme. Sundej si oblečení. A honem!!“

„Proč bych se svlíkal, je sníh a zima, co blbnete, chlapi, já to nebyl…“ plačtivě začal smlouvat.

„Tak ty to nesundáš?  My tě tu klidně odděláme a zahrabem do hnoje, takovýho kripla nikdo hledat nebude,“ řekl mu farmář a začal si jako odepínat opasek.

A tak Tonda Sejkora, zdeptaný, ponížený, začal pomalu sundávat vetchou bundu, košili a nakonec i kalhoty.

„Ještě ponožky a boty,“ zavelel majitel farmy. „A pamatuj si, jestli se ukážeš ještě někdy na kopci v okruhu jednoho kilometru,  je s tebou ámen, kapišto?“ Podíval se na uslzeného desperáta zblízka a pohrozil mu zaťatou pěstí. „A marš odtud do města! To by v tom byl čert, aby tě nechali policajti jít skoro nahýho jen tak ulicemi…“

Pozorovali hubenou postavičku v pruhovaných trenkách, jak jde v poprašku sněhu směrem do centra okresního města. Našlapoval bosými chodidly do sněhu a bláta jako čáp. Během následující půl hodiny již seděl na služebně policie zabalen do deky.

A jeho oblečení?  Skončilo zahrabané v hromadě koňského hnoje. K nošení se již opravdu nehodilo.

Po výkonu trestu se Tonda Sejkora osudnému kopečku zdaleka vyhýbal.

 

„Jutuš! Bubuš! Péééťo, pojďte domů,“ ozývalo se soumrakem z trnité houštiny.Popínavá růže již vytvořila kolem stavení téměř neprostupný tunel, dalo se tu pohybovat jen po čtyřech. Růžena v záplatovaných teplácích svolávala kočky k večeři. Než všechny tulačky uposlechly, opláchla si ruce a obličej v plechové vaničce s dešťovou vodou, otřela do hadru přehozeného přes větev jabloňky u domku.

Rozřízla pevný obal plechovky s mlékem zubatým nožíkem a naředila vodou. Mezitím přišly čtyřnohé společnice až do síně a hladově pily mléko. Růžena zabouchla vchodové dveře a zarýglovala železnou tyčí.

Oknem chvíli pozorovala netopýry vyletující z její půdy. Byl to večer jako každý jiný.

 

 

 

 

                                  

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.06.2017 09:48:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Štírko, díky...cítím se jako vypravěčka a strašně ráda třeba recituju, jestli si chceš něco vyslechnout z věcí, co nejsou na P. - www.Libres, jsem tam Tara, kolonka Namluvené...mám tam pár věcí, možná 6-7, i povídku napovídanou...tam se dostaneš i bez registrace, je to pro veřejnost, a tam jsem anonymně:-)

Děkuju.

04.06.2017 09:41:47dát kritice tipŠtírka

Holka, Ty to vážně umíš podat... Nic nedrhne, nezarazi... pribeh vtahne

do deje vc. predstav...funguje to... Muzes byt mistrem ve vypraveni pribehu. Mas na to... 

30.06.2016 09:42:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Růžigel: děkuju moc:)))

30.06.2016 09:40:44dát kritice tipRUZIGEL

Pěkné,***

27.06.2016 16:57:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

RUZIGEL: děkuji...

27.06.2016 15:48:14dát kritice tipRUZIGEL

Moc pěkné. Jen se ještě zamysli nad koncem.***tip

16.06.2016 16:07:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrov: děkuju za opakované přečtení. Ten závěr tu chyběl, ukončovala jsem předtím větou o desperátovi, takto je to jistě logičtější a estetičtější:)

Já myslím, že zalígrovala, můj písmácký známý K. myslí, že u nich v Havířově  to babka zarýglovala, tak teď nevím:)))

Ještě zkusím přidat do povídky cosi o duševním rozpoložení Tondy, ničemy a skoro vraha...

16.06.2016 15:45:54dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Graficky je to jinak "rozházené", než byla předchozí verze,  (nečekáné volné řádky za přimou řeči apod.),  ale k tomu lze říci jediné: "Ten Písmák <!>".  Jazykově to mám ten dojem) ovšem doznalo nějaké změny k lepšímu  a přibyl (v první verzi tolik chybějící) závěr, tvořící cosi jako ilustraci  k pohádce o "Růžence o padesát let později".

P.S. ...zarýglovala... nebo ...zalígrovala...?

 

14.06.2016 16:19:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajda: děkuji za vlídný komentář:)))

Lakrov: jsem ráda za tvé přínosné připomínky

14.06.2016 14:59:56dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Na Lánov si vzpomínám a Růženu aneb zločin... si znovu přečtu za pár dní.

14.06.2016 14:57:20dát kritice tipKolobajda

Ano - kruh se uzavřel... A to ještě nevíte, že z toho příběhu Gora vyhnala krysy....    A to ještě není dopsán Lánov - kdo si vzpomene?    /***

13.06.2016 22:01:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: no ona to nebyla postel, Karle, byl to prochcanej pelech...a já se snažila o krimi, tentokrát...díky

13.06.2016 21:58:40dát kritice tipK3
redaktor prózy

Groteskní mi přišlo třeba to s těmi kočkami v posteli. Spíš tragikomické. Rád si o ženě přečtu víc. Z povídky jsme se o ní samotné moc nedozvěděli. To potom zkesluje pohledy.

13.06.2016 21:17:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: děkuju ti. Věř tomu, že to byla spíš tragédie než groteska, a to celý její život. Možná se k její postavě ještě vrátím, vlastně skoro jistě:)

Byla jedním z nejpozoruhodnějších lidí, jaké jsem poznala.

13.06.2016 21:13:34dát kritice tipK3
redaktor prózy

Skoro až groteskní příběh. dobře popsaný.

To, že ses o ženu starala, je uznáníhodné. Tip.

13.06.2016 20:03:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lnice: oni to měli dobře promyšlené, aby ten trest přežil:))) Díky

13.06.2016 20:01:24dát kritice tipLnice
Já jsem se bála, že po cestě do města zmrzne a sedět pak půjdou ti chlapi, co ho vyslíkli..ale dobře to dopadlo..*
13.06.2016 16:38:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrov: no právě to mne teď taky napadlo, když si to čtu:) A už asi vím, jak...

13.06.2016 16:34:21dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Když se zamýšlím nad tím, co by měl obsahovat onen "rozšířený" konec,  napadá mě, že by poslední zmínka neměla být o Tondovi,  nýbrž že by se měla týkat Růženy, jejímž "popisem" text začíná  a o níž je ta povídka ostatně napsaná. Prostě "uzavřít kruh".  Obsah je na tobě :-)  

13.06.2016 13:13:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrov: díky za tip...večer na povídku ještě kouknu a dopíšu "useknutý" konec...život té dámy vybízí k daleko širšímu rozepsání a možná to někdy udělám:)

13.06.2016 11:51:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrov:děkuji, na konci zapracuju...

13.06.2016 11:48:55dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

První věta mě zaujala zvláštním slovosledem, navozujícím takový archaický dojem.  I dál se to čte dobře, dokonce lépe než zmíněná první věta.  Jen konec mi přijde tak nějak useknutý. Jako by šlo skutečně jen o záznam  odehravší se události, jak je předesíláno v prologu.  

13.06.2016 09:30:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kyijina: ano, máš pravdu. Teprve začínám, tak uvidíme...skončit se vždy:((

13.06.2016 09:25:49dát kritice tipKyijna

Horáci, kdyby věděla, že je dobrá, tak nikdy nebude psát líp;)

13.06.2016 09:22:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Horác: inu, chtěla bych být lepší a ještě lepší:))

13.06.2016 09:20:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

agáta5: díky za čtení a ohodnocení, mám radost

13.06.2016 09:20:11dát kritice tipHorác

Gora: Netřeba zbytečné skromnosti..., jsi dobrá:-)

13.06.2016 09:18:16dát kritice tipagáta5

hihi... jo, líbí se mi to, přidávám tipík :)

13.06.2016 09:18:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Horác: kdybych uměla psát, napíšu jej:) a tobě moc díky za přečtení a komentík...

13.06.2016 09:13:41dát kritice tipHorác

No jo. Skoro bych řekl, do scénáře.

12.06.2016 21:29:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evženie: celý život  paní Růži by byl námět na román:))) děkuju ti mockrát:)

12.06.2016 21:17:37dát kritice tipEvženie Brambůrková

S tím dobrým koncem, který pak zmiňuješ, je to trochu snesitelnější.

Hrozné na tom je, že to je pravda.       /T

12.06.2016 18:53:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

agáta5: přísahám, že JE to autentické...odpočiň si ...ahojky:-)

12.06.2016 18:49:28dát kritice tipagáta5

prosím prosím .. je to autentické? abych tu neztrácela svůj drahocený časík :)))

jsem utahaná jako kotě, ttak zítra, dnes jen pozdrav z výletu :)) ahóój

12.06.2016 16:33:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kyijina: farmář mu dal ránu pěstí, až si o jeho špičák natrhnul ruku. Nechtěla jsem to psát,aby to nebylo surové. Jinak myslím, že ten "trest" Tondovi docvaknul v tom autě a taky, když šel polonahý přes pole ve sněhu:((( ale asi máš pravdu, že o něm bych tam měla dát více informací. Ono by to pak bylo na román...celý ten příběh a život Růži...

V každém případě ti děkuju za názor.

12.06.2016 16:29:13dát kritice tipKyijna

No, právě, farmář mi přijde jako celkem slabá osobnost pro výkon něčího trestu. U Dostojevskeho jsem zvyklý, že si zločinec uvědomí trest sám pomocí světa. Tady byl jen světem vytrestán. Možná si to uvědomil, ale popsáno to není:(

Babka mi přijde za hranicemi života a smrti, čekal bych nějaké šílené blábolení/moudra plus nadávky a hroucení :D Pláč mi přišel opět takový jemný.

12.06.2016 16:22:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kyijna: Děkuju za přečtení, ten trest je nadsázka dle Dostojevského knihy...jako že se mu dostalo trestu, že jej farmář vydal spravedlnosti, jež bývá mnohdy velmi liknavá, zvlášť jedná-li se o starého člověka.

Babka se Tondovi postavila holí v ruce, ale neměla šanci. Jestliže někdo přežije vlastní smrt, může plakat i tak otrlá babka, nemyslíš?

12.06.2016 16:06:10dát kritice tipKyijna

Výborný popis osob, pocitů i jejich provázanost (třeba změna Tondového jednání, popis zchátralosti stařeny...)

Nepochopil jsem ale onen trest. Po obsahové stránce mi to přišlo jako ukojení pocitu čtenáře, kdy si mu znechutila Tondu, ukázala bezmoc babičky, a k jeho očekávání jsi Tondu vytrestala.

Nevidím v tom smysl. Tondu stejně tak vůbec nemuseli najít a on mohl dál páchat zlo... Žádný trest jsem nepocítil. Popisovat ale umíš, tak jsem čekal, že třeba popíšeš Tondovy vnitřní pocity, čímž bys osvětlila, proč je takový ubožák. Toto poslání si ale přenesla na majitele farmy. Škoda.

Nevěřil jsem ti úplně onoho majitele farmy (bezděčně hodný) a babičku (na to jak uboze žila, bych čekal ostřejší vystupování [třeba "plačtivě" vyprávěla... ta stejná babka co žije pohromadě s fekáliemi, vypráví plačtivě?]. Tonda byl uvěřitelný, a právě proto bych mu rád pohlédl víc do duše, a ne jen na jeho činy)

12.06.2016 13:45:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Diana: děkuji ti za koment, je to autentický příběh stejně jako Strýček a mé všechny povídky:)))

12.06.2016 13:44:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Najezený: děkuji za ocenění v angličtině, požitkáři z Havířova:)))

12.06.2016 13:13:15dát kritice tipDiana
Otřesný příběh, o to víc, že je pravděpodobně založený na skutečnosti. Velmi přesvědčivé *****
12.06.2016 13:03:35dát kritice tipNajezený

Very good! 

12.06.2016 08:01:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Marcela.K: děkuju ti moc, ono v tomhle případě to spíše bylo o chorobné lakomosti a duševní nedostatečnosti:(((

12.06.2016 07:58:36dát kritice tipMarcela.K.

Skoro jsem cítila ten smrad ;-)

...stejně je to divné, jak je pro někoho těžké koupit si mýdlo :-( i když má pod matracemi tisícovky.

 

12.06.2016 07:34:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

MKbaby: děkuju moc. Představ si, že zmetek v mládí pobýval po polepšovnách a psychiatriích a asi ve čtyřiceti mu vrátili svéprávnost. "Díky" tomu si tento zločin pár roky odseděl...

12.06.2016 00:04:11dát kritice tipMKbaby

Je šílené, pro kolik lidí nemá život jiného vůbec žádnou cenu. Toho zmetka měli zahrabat do hnoje celého, ne jen jeho hadry...

11.06.2016 23:37:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Over: děkuju za čtení...paní jsem si pak vzala k nám a pět let se o ni starala...ta měla těch životů moc:)

11.06.2016 23:32:01dát kritice tipover

jó, kočky maj holt více životů...i ty bezzubé :)*

11.06.2016 23:30:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak už je po dvaadvacáté hodině...

11.06.2016 23:28:49dát kritice tipKočkodan
Mne navíc slůvko trenky připomnělo jeden nedávný zážitek, který měl ale do zločinu hodně daleko...
11.06.2016 23:13:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodan: dobrý nápad /úsměv/ a děkuju za komentář a čtení:)

11.06.2016 23:06:41dát kritice tipKočkodan
Možná mu neměli nechat ani ty trenky...


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.