Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kavárna u Grácií

29. 06. 2016
8
10
1317
Autor
Movsar

Zápisky z Chebu a zpáteční cesty.

Kavárna u Grácií

Tuhle kavárnu mají na starost tři dívky. Občas tak zaslechneš růžové ááách a pak útlý smích. Dvě jsou tmavé, to je Robusta a to Arabica, seznamte se, a třetí je jak padlý sníh. Ani nerozpoznáš, zda ti srdce rozhoupala káva, nebo některá z nich.


Padlá bašta lásky

Nechávám si vyprávět, jaké to v Chebu bylo do konce devadesátých let: la città delle donne. Nejen proslulou nádražní, ale každou ulici lemovaly nevěstky v kalhotkách i bez nich. Pak zasáhl mravokárce a ony se alespoň vykláněly z oken a na chtivce nechávaly padat svá mléčná nadělení. Mnoho mužů z Frank tenkrát zaplatilo, jeden příhraniční starosta dokonce životem (vrah Čabrada mu teď posmrtně splácí dluh doživotním trestem). A dnes? Jen pár blouznivých poběhlic se toulá kolem nádraží, jako ztracení američtí vojáci vietnamskou džunglí ještě dlouho po válce, a vybízí k zpozdilému potěšení. Bašta lásky ale dávno padla.


Majitelka vážného pozadí

Napochodovala do vagónu energicky, ta mladá žena v teplácích. Zadek se jí třese ze strany na stranu, jako Gustav Husák v už slavném záběru z přípravy novoročního projevu, když ho režisér posouval doleva, doprava. Jen u toho nedělá žerty pro diváky. Ale co víme, jak se ten zadek tváří a zda dělá nebo nedělá žerty, když je v moci režiséra jejích intimních chvil.


Blízká setkání konzumního druhu

Do polí přistály kosmické haly z vlnitého plechu. Jsou všude. Blízká setkání konzumního druhu. Dřív tady kvetly pampelišky, bydleli hraboši a jednou za čtvrt století tudy prošel úředník v gumovkách, aby pak v mapách přepsal čísla. Rostliny, zvířata a lidé ještě měli společnou řeč. Teď se odsud rozváží tovar do celého světa. Chceš zubní pastu Perličku nebo nafukovací pannu Loli? Stačí kliknout a už ti ji kamionem vezou z polí.


Do kamene zakleté

Srbsko zakleté do kamene, ta malá středočeská Petra. Tady si nebojsové vyřizují své drobné s osudem a dole na ně koukají maminky s dětmi. A o kus dál dvě teepee. A v nich, skryti před zraky zvědavců, táboroví vedoucí Veverčák a Drnda právě chystají malým indiánům novou hru. Na pravidlech nesejde, pro ty dva je podstatné jen tolik, že malí indiáni musí být do půl těla nazí. Maminky pod skálou by jistě protestovaly, kdyby ovšem nebyly zaujaty tatínky horolezci, případně kamarádkami na druhé straně neomezeného volání. Ty dva uvidí až za pár let ve zprávách na Nově.   


Senoseč 21. století

Senoseč jako od Brueghela se tady nekoná. Stroje nadělají balíky a ty pak bez slávy a zájmu médií zmizí. A zatímco budou mizet, lidé z nedalekých Dobřichovic si v stínu domků zosnují plány na sobotní výlet do nákupního galerie. Život ztrácí barvy, kam se hrabou digitální obrázky na prosté dřevěné desky z šestnáctého století.


Po přečetní spalte

Svému laptopu dává vše, celou svou bytostí se promítá do obrazovky. Soustředěná jako by pracovala na prolomení šifry nepřátelské armády nebo starověkého písma, tváří se jako – Enigma. Pokud tohle zjistí kontrarozvědka, tento vlak nebude nadále v bezpečí. Zjišťuji tedy sám, o co v této nebezepčné hře jde. Vše je jinak, na obrazovce svítí titulek: Zpěvačka Shakira těžce nesla prohru Španělska na Euru. Jak říká Horáček: Žijeme v nádherné době!


10 názorů

Lakrov
01. 07. 2016
Dát tip

Víc jich asi být nemělo, jsou to záznamy tvých zážitků z onoho města a cesty zpět a těch asi taky víc nebylo. Jen mě překvapil ten skok ze západu až za Beroun. Asi jsi jel rychlíkem :-)


Movsar
01. 07. 2016
Dát tip

mělo jich být víc? nepodařilo se mi zachytit toky myšlenek a dojmů nejspíš docela.


Lakrov
01. 07. 2016
Dát tip

Začátek, to s tím rozhopaným srdcem, je dobrej :-)  Cestopis, sexopis, vlakopis... jen mi není jasné, zda byl ten rychlý střih  ze západu do středu (Čech) způsoben oním Vážným pozadím  nebo tím, žes ve vlaku usnul :-)  


Podivností dnešní společnosti je, že si můžeš na sebe nadít cokoli a nikdo by neměl mít námitky.

To, že je ti z toho nanic,

nevytrhne ani pěkný panic.  /T

 


Kočkodan
29. 06. 2016
Dát tip
Naštěstí pro totalitní režim jsme se nikdy nedozvěděli, co dělal v intimních chvílích zadek Gustíkův, to by se asi položil...

Marcela.K.
29. 06. 2016
Dát tip

...ten rým na závěr konzumu mě dostal :-)


Gora
29. 06. 2016
Dát tip

aleš: historie se někdy opakuje:(((

m: při procítění osobním mají tvé mini hned jiný šmak:)))


Movsar
29. 06. 2016
Dát tip

g: měli jste učitele se vskutku vybraným gustem. kam se hrabe gilles de rais.

a: s tvou dcerou to bude asi dobré, tělocvikářův ji chce nejméně ještě jednou sledovat v modrých kalhotkách. nebo se už dnes na hodiny tv nenosí?  


Goro , k tvému komentáři se hodí zpráva, kterou mi teď volala dcera (18)ohledně vysvědčení: známky snesitelné, jen jeden reparát...z tělocviku :o)


Gora
29. 06. 2016
Dát tip

Do Kavárny u Grácií jistě nahlédnu:) a onu baštu lásky z nynější Evropské pamatuji...vše pozoruhodné, ostatně muže/ředitele/, který nás měl ve druhé třídě na TV, nejvíce /a jedině/ bavilo celou hodinu bít  nás/děti/ podomácku vyrobeným "peškem" po zadničkách za zpěvu písně Chodí pešek okolo.                                                                                                /T.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru