Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prvotní zážitek

09. 07. 2016
10
10
1094
Autor
Prosecký

Všechny lidi kolem nás lze zařadit do jedné ze tří skupin.

V první jsou naši očividní nepřátelé.

Ve druhé jsou ti, kdo tak sice nevypadají, ale jsou našimi nepřáteli, byť skrytými. Ani od nich se nedočkáte žádné opory a musíte být připravení na to, že vás kdykoli podrazí.

Členové třetí skupiny vašimi nepřáteli ještě nejsou, protože vás buď neznají vůbec, nebo vás znají jen krátce a povrchně. Buďte ale ujištěni, že se vašimi nepřáteli dříve nebo později stanou, i kdybyste celou dobu jen seděli tiše v koutku.

Z tohoto rozdělení neexistují výjimky.

Všechno v životě poměřujeme vědomě nebo nevědomky podle toho, jak jsme to zažili poprvé v mládí. Kdo vyrůstal v 60. letech, pamatuje si papírové tříkoruny a pětikoruny a pětikoruna pro něho budou vždycky velké peníze. Když dneska vydělává 30.000,- Kč, pořád uvažuje v intencích mzdy okolo dvou tisíc korun. Ty bral, když nastoupil poprvé do práce. Pamatujeme si účesy a oči holek ze základky, tehdejší sukně a džíny, stejně jako vždycky zjihneme, když slyšíme hity svého mládí. Zoufáme si z obrovské nabídky dovolenkových destinací a nechápeme, jak někdo může telefonovat hodinu v jednom kuse nebo být rodičům na krku ještě ve třiceti!!

I principy výchovy a chování si přenášíme z dětství od svých rodičů. Já jsem naprosto znechucen leností a bezzásadovostí dnešní mládeže. Sám jsem vyrůstal v rodině, kde platily zásady pruské výchovy a švábské skromnosti. Když někdo přišel k obědu byť i jen o pět minut později, oběd nedostal. Mého otce rozčilovalo, že se maminka vždycky ptala, jestli někdo chce hustší nebo řidší polévku:

„Ber to, jak ti to přijde a dávej všem stejně!“

Také dojídat se muselo: „Pokud toho máš moc, měl jsi to říct, když ti to máma dávala!“

„Nepřevlíkej se pořád, chlap musí nějakou zimu vydržet!“

„My uklízet nemusíme, my máme pořádek pořád!“

„Jestli si chceš něco koupit, musíš si na to alespoň 10% vydělat!“

„Tady máš sto dolarů a jeď si koupit kalkulačku do Prahy na Sokolovskou do Tuzexu!“ To mi bylo jedenáct let a v Praze jsem předtím nikdy nebyl.

Podle těchto zásad se snažím vychovávat oba své syny. Když jsme teď museli s manželkou oba odjet, byl jsem rád, že si je moji rodiče vezmou alespoň na tři týdny o prázdninách. Jaký lepší vzor bych jim mohl dát? Vždyť to výšeřečené  byly jejich zásady! Petr a Michael si je musejí vštípit teď v dětství jako prvotní zážitek, aby se jimi pak řídili po celý život.

„Pavlíku,“ přivítala mě máma, ale oči měla už jen pro kluky, nositele mých genů a budoucí propagátory mých zásad. Odjížděl jsem s blaženým pocitem a vydrželo mi to celé dvě hodiny, dokud nepřistoupila manželka, abychom spolu odjeli na letiště.

Vrátil jsem se o dva dny dřív a nedočkavě hned odjel k „dědovi a babičce“. Přijel jsem za tmy. Chalupu skoro nebylo vidět, jen okno v kuchyni svítilo. Přikradl jsem se, přikrčil a otevřeno škvírou poslouchal:

„Petříku, chceš rýži nebo brambory?“

Dvě různé přílohy? Co to je rozmazlování?

„Babi, já už nemůžu!“ naříkal druhý syn.

„Tak to nech, Míšo!“

Vtom se ozval odněkud z rohu u televize hluboký otcův hlas:

„Mámo, víš, že Pavlík by je nutil dojídat.“

Pětiletý, ještě upřímný Míša přisvědčil: „Doma nesmíme nic nechávat.“

Babička odpověděla spíš k dědovi, než k Míšovi, ale ještě spíše si povzdechla pro sebe:

„Ále, co! Však si pamatuju, jak po mně Pavlík už jako sotva chodící dítě zavíral šuplíky, když jsem je nechala votevřený, a narovnával ubrus na stole. A ten pořádek u něho v pokoji, takovej neměly ani holky … Pavlík je celej život nějakej divnej!“


10 názorů

xardaska
17. 11. 2016
Dát tip

všichni lidé jsou nepřátelé?No,někdy to tak skoro vypadá.-)


Alexka
10. 08. 2016
Dát tip

:-)  No jo, babičky jsou přece na rozmazlování, to se ví. A zapomínat ve svým věku už taky můžou 


Prosecký
03. 08. 2016
Dát tip

Careful, díky za upozornění na písmenka.

S tou úvahovitostí máš pravdu. Jako dialog by to bylo povídkovější a také delší. A pracnější. 

Prusové a Švábové nebyli odvezení všichni. Zůstalo jich tu víc než 200.000, protože byli potřeba v dolech a v továrnách. Dokonce se se dále rozmnožovali, a tak jsem se dostal na svět. Už jsem tady mnohokrát zdůraznil že jsem na Písmáku jediný sudetský Němec.


Kolobajda
02. 08. 2016
Dát tip

Povídka mě zaujala. Časy se mění  -  a nám zbývá jen ta nostalgie zašlého v nenávratnu... ale vzpomínky (viděno dětskýma očima) činí vše krásnějším. To opravdu careful nemůže pochopit. V prologu mi schází ještě čtvrtá skupina - opravdoví přátelé. Jsou to sice vyjímky, ale jsou. Jen snad s názvem povídky bych si dal více práce. Doporučil bych ti (ale i careful, nebo všem) mou povídku "Sebrané střípky (špatně slepené)" zveřejněno 19. 11.2014, to kvůli té nostalgie.   Jinak  máš  T**  


Lakrov
12. 07. 2016
Dát tip

Z velké části mi to připomíná spíš fejeton, než povídku, až konec je takový  opravdu povídkový. Prolog -- ač se s ním neztotožňuji -- mě pobavil a dál  se v tom místy poznávám. Výstižně napsané.  Tip.  


Oldjerry
11. 07. 2016
Dát tip

Ze srdce mi mluvíš až potud, že jsem neměl doma drill, a sám taky nejsem tvrdý a nesmlouvavý.  Všechno má své výhody... ale o té jisté lenosti: vždycky byla - jen teď jí podléhá podstatně víc mladých lidí, než když jsme byli mladí.  Nebudu vypočítávat příčiny - končil bych počítačem, který se i s klávesnicí nechá stočit jako  noviny a váží  snad  třicet deka... *

careful - neblbni: my staří dědci si toho z mládí dost pamatujem a něco o něm víme, ale ty  o stáří nevíš nic. Nemůžeš - to není nedostatek, to je jenom fakt. A až  budeš dědek, tak  na tohle všecko přindeš i bez mýho psaní... jenže už si nevzpomeneš, že ti ňákej jinej staroch  o tom napsal už před desítkami let... tak vynech ty cinty o něčem zaprděným a podobné hlody...


Diana
09. 07. 2016
Dát tip

U dědečka a babičky to tak dopadnout muselo. Divím se, že se někdo diví. Ale pobavilo, pěkně napsáno, jako vždy. Ale! Zasadně nesouhlasím s prologem. Však je to také černý humor a nebylo to míněno vážně, že?.


Kočkodan
09. 07. 2016
Dát tip
No, co sis tady tímhle svým dílkem navařil, si ale teď hezky pěkně sníš... ;-)

careful
09. 07. 2016
Dát tip

V posledních větách ti chyběj písmenka, ale čert je vem. Nápad je dobrej, ale nejdřív je to takové moc jako zaprděná úvaha... prolog je zajímavý, ale sedí k tomu opravdu jen velmi vzdáleně....za mě vzdáleně až moc

by bylo dobrý, kdyby to třeba těm synkům třeba říkal, místo těch úvah....když už tam ty postavy jsou...jaký měl tvrdé dětství a jak je na ně ještě mírnej, než je doveze k prarodičům... prostě mi ten úvahovitý začátek úplně nesedí a prusové a švábové snad byli po válce odveženi, tak nevím, co tu jako v 60. dělali byť jen obrazně...větu: my uklízet nemusíme... obsahem nějak nepobírám... najednou 100 dolarů...to mě převádí k úvahám, co to bylo za rodinku... takže i od ústředního tématu...přitom ta proklamovaná drsnost by se dala určitě použít i jinak... na tip to u mě za nápad je, zpracovaní relativně ujde, ale na výběr to nevidím....

 


Gora
09. 07. 2016
Dát tip

Zasmála jsem se, fakt vtipné:-) No zdalipak nejsi nějakej divnej?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru