Jen hovězí opar a ticho

Bledulka v tramvaji

Je bílá jako stěna jejího dětského pokojíčku, tak často v něm za večerů měla na krajíčku. Teď jede tramvají někam ke Smíchovu a nervy svého drobného těla sytí muzikou. Ale nehne se, ani nožky jí nehrajou. Zato jsou v květinkových legínách a v bocích se, navzdory její hubenosti, plní do kulata. Ta když je pokrčí vleže, to musí být obrázek do radosti.

Kleopatra z bufetu

Má prsa i výraz Felliniho trafikantky, jen líčením á la Kleopatra roztáčí orientální ruletu. Paní z bufetu. Řekneš si o sekanou, ona těma očima zakoulí a sekne nožem do šišky. Ne, ta nebude mít duši jeptišky…

Jen hovězí opar a ticho

Čínské bistro. Dvě ženy, patrně bankovní úřednice rozehrály špitanou. Nikdo neslyší, co si povídají, mluví tichem, jejich hlasy v okamžiku mizí. Čekají na polévku. Dostanou ji a v horkém oparu i jejich tváře zmizí. Už nejsou bankovní úřednice, jen hovězí opar a ticho.  

Civilizace telefonistů

Jsme civilizace telefonistů. Každý má u mordy mluvítko a vede kolotoč řečí. A jedni se tváří významně, jako když si státníci v předvečer války vyměňují nóty, jiní v poťouchlém úsměvu krmí uši šproty. A všichni se tak vzájemně překřikují, až je z toho scéna orientálního tržiště. Jen se tady směňuje marnost za marnost.