Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pohladíš psa, který vrčí?

01. 08. 2016
5
5
1179
Autor
Indianska

For the night is dark and full of terrors.

 

 

Žiju teď v domě stínů.
Stíhám.
A stínám gilotinu.
Buduju si doupě.
Hloupě
se barvím do černa.
Útočím,
utíkám,
jsem rozverná.

A ty nepomáháš.
Každý záhyb tvé duše
je otazník.
Nepostrádáš okamžik.
(Souhlasím, ač ztrácím.)
Stromy v mém lese
už nepokácím.

Múzo,
co sedíš mi na rameni!
Miluji tě do roztrhání.
Tvůj svět, kde
okna není.
Moje noc blýskavá
a tvé varování.


5 názorů

Indianska
02. 08. 2016
Dát tip

:) Všem dík. Za pochopení i nepochopení.


čtenáři jsou mnoha typů. 

Jsem kvantový čtenář a tvoje poezie je kvantová. Četl jsem ti ji určitě přes rameno když jsi ji psala a bavila mne už těsně před tím,

( a taky teď a potom)

 


nerozumím názvu, podtitulu a hlavně celkovému úmyslu, jako kdyby skoro každou větou začínala nová báseň... v první sloce nechápu už 2. ani 3. řádek, proč tam jsou? Pak začátek 2.sloky asi chápu, jde o konflikt povah. 3.řádek ještě přečtu ale větu v závorce a konec sloky už zase nechápu vůbec a když vstoupí na scénu dokonce MÚZA, tak jsem úplně tumpachový   Uvaž autorko, je-li na tvé straně cenný obsah, zda to není škoda aby čtenář mého typu odcházel takto pouze udiven.


Whitesnake
01. 08. 2016
Dát tip

V tomto případě bych pro lepší význění rezignoval na občasné rýmy či pokusy o ně.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru