Zauralská nadělení

Zauralská nadělení

Prsatá Ruslana. Rozumějte, nemá nadměrně velká ňadra, jen s nimi umí pracovat. Jsou bronzová a ukrytá za krajkovím bílé halenky, na mnoha místech důmyslně prostříhané. Je to kulaťoučká blondýnka z dálného kraje, jehož strdím a mlékem hraje. Vystupuje s přítelkyní ve Vodičkově, chtějí do prodejny Zara. A až tam budou, vyberou si tovar, v kabince se vysvléknou a vzájemně si zmazlí ta svá zauralská nadělení.

Turci u grilu

Pod Muzeem Turci. Celé dny sedávají u svého grilu. Musí jim být teplo v tyto dny. Trochu tupě hledí do náměstí, většinou mlčky, jindy zas působí zbystřele, že by zvládli přimět ke karbanu cvrčky. Dnes ne, zas jen tak sedí a hledí. V poledne pojedí kebab, zapijí to kávou a do večera se budou výtečně nudit. Z takové civilizace těžko může vzejít něco dobrého, říká paní učitelka dětem a vede je pryč.  

Tmavomodrý svět

Jede na Míčánky. Ty její míčánky jistě nebudou k zahození, jenže sedí na nepřejícném místě. Tak aspoň pozoruji, jak jí vlasy krásně obtékají šíji a taky opálené ramínko, přes které jí svítí proužek tmavomodré podprsenky. Ta dívka má habitus erosenky. 

Náplavka k podvečeru

Náplavka už se rozkomíhala životem. Hraje hudba, pivo je cítit do prvního patra. Lidé korzují, holky se chtějí držet za ruce. Slunce jenom pomalu bere čáru ke Strahovu. A na jedné z nábřežních patek odložený karafiát. Asi nepřišla.

Smíchovská madona na trůnu

Šla tou nejšpinavější ulicí Smíchova nedaleko nádraží a sama byla dirty. A měla stehna silná jak teplovodní potrubí, co o něm Čestmír Suška tvrdí, že je uměním. V jejím provedení jistě. Měla by sedět na trůnu, říkám si, a svírat ty nohy v hrozivém úhlu. A muži by se báli. A, jak říká básník, neubáli.