pavouček

tečka za větou

 

podivné ticho v očích

umělce

 

chtěla bych snídat

bubliny ryb

 

a zmoklost vět

tak krásně květnatých

(nemusím je zalévat)

 

pouštím na svobodu

tečku za větou

 

 

houslový klíč

 

hrají si na babu

svět orámovaný A mol, F, C..

noty na lince i pod

 

branou houslového klíče

vcházím za doprovodu cella

 

poslouchej

ještě stále hrají

 

někde jsem utrousila repetici

tu magickou dvojtečku..

 

klavír, cello, housle, první, druhá..

běžím krajinou, bosá, po ránu

za první rosy..

 

 

pavouček

 

nikdy mi nikdo neřekl.. jak

a tak si dál razím cestu po svém

 

vysoký sníh

závěje emocí

jen natáhnout ruku

taje

 

odraz sebe v zamrzlém rybníce

...

víš, je to jinak

a má hra bez herců

o jediném hlasu

představuje slovo život

 

snazší je kreslit mezi řádky

slova dospělosti

než jimi žít

 

jsem pavoučkem

a mé hedvábné rukavice

spalují kůži do jemně červena

 

 

neříkej

 

těch pár řádek o mně

nestojí za řeč

 

snad zastavím se nad

tou chvilkou osamělosti

včas

 

jen kousek, tam, kde se dělí

život a smrt

 

neříkej, že víš, co je blízko

neříkej, že víš... co je na druhé straně

neříkej, sdílej

 

 

 

---