Zlíchov jedna louže

Zlíchov jedna louže. Za oknem v tamtom domě možná ještě kdosi pohledem po spodničce klouže. Ne, nešli nikam, řekli si před deštěm zůstat v peřinách. A dělají něco, jako když se popelí vrabečci v horké zemi. I ta nadýchaná země pod nimi už je celá horká.

Tygří tanečnice

Večer se mění v tygří tanečnici, své dlouhé nohy dává všanc, teď ale ještě někam pospíchá rozvlhlým Václavákem. Aniž by ovšem ztrácela glanc! Neboť tygřici dělá chůze i běh. A večer.. večer tanec nad kořistí.

Dvojka

Holka je drobounká číča s vlasy v mědi, úžasně bronzové pleti. Podle přízvuku je z Brna. Kluk, co jede s ní, má vlasy sešmodrchané, bradu obrostlou mandarínským vousem a na krku se mu bimbají těžké korále. Ale z Brna není. Povídají si o tomhle létě, jak má podobu října, a taky o koncertě, na který ona zrovna jede. Klacek se po ní sveze očima a v kontextu chladného počasí poznamená: „Tak máš bundičku..“ Slovo bundička mu rozvlní ústa, jako by se s ním v tu krátkou chvíli vyslovení stihl dobře pomazlit. 

S prsisky do pranice

S prsisky do pranice a tak vůbec, ta ženská hledá chlapa s velkým tělem a vysokým čelem. „V těle bude mít velké srdce a za čelem vysokou mysl,“ řekne svým kamarádkám za cukrárenské chvilky nad vanilkovým věnečkem a všechny se rozřehtají. Ten tajemný ženský svět, řekne si vedle sedící chlapík, zadívá se do výstřihu podivné mluvčí a nechá na chvíli rozbušit své velké srdce. 

Ilja Loženoj

Ilja Loženoj byl realitním makléřem celého světa. Kdepak Karlštejn, Ilja se rozhodl prodat Černé moře a taky Záhořovo lože. I on si ukládal ráno hodinku povinně volat do světa. Když mu pokládali telefon, říkal si jen tiše bože.. A věděl, že jeho vremja prijďot. Občas někdo namítl, že mu nesedí výměra užitné plochy, to se zdvořile omluvil a oplátkou nabídl na dně antické sochy. A taky míval tajemné telefonáty z Moskvy, to se klient ptal, jak je daleko s prodejem. Vždyť jsme se ložili, jako že se Ilja jmenuju, znělo obvykle na rozloučenou. A pan Vladimir Vladimirovič se rozesmál na celý kremelský palác.