Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pán prasat

12. 08. 2016
27
72
6574
Autor
Gora

Někdy je to tak, že lidé, o kterých si nikdo nemyslí, že něco dokážou, dokáží věci, o kterých si všichni myslí, že jsou nemožné.    (Alan Turina, autista)

 

Pán prasat

 

Opírali se o pevný dřevěný klandr, muž v montérkách a šestnáctiletý chlapec. Stáli kousek od sebe na vrcholu rozlehlého pozemku, prašného a strmého. Pozorovali skupinu rozběhnutých zvířat, jak se ženou do kopce na plácek pod zábradlím. V tom nesourodém stádu byly kozy, ovce a dospělé prasnice s podsvinčaty. Od kopýtek jim odlétala hlína. Prudce zastavili. Právě ukončili závod, kdo s koho.

Nejhlasitěji se ozývaly dvě kamerunské ovce. Vůdcem celé skupiny byl kozel Eman. Zajišťoval si své výlučné postavení nemilosrdným nabíráním všech kolem sebe, neušetřil ani dvouměsíční selata. Právě teď jedno z nich následkem kozlích rohů opsalo půl metru nad zemí oblouk s trajektorií typu „země - vzduch - země“ a dopadlo kupodivu na nohy. Jako kočka. Hospodář se synem vysypali umečeným hladovcům přes plůtek několik bedniček tvrdého pečiva a zeleniny. Jekot zvířat vystřídalo ticho, jen chvílemi rušené mlaskavě chrochtavými pazvuky.

Hoch se obrátil k farmáři a naznačil dvěma prsty pravé ruky přihlášení se jako ve škole: „Můšu jít, tati, mezi tobytek? Emánek sas řádí a všehny nabírá.“  Pohlédl na několik vteřin otci do očí. Potom svěsil hlavu mezi ramena, jako by čekal na vynesení rozsudku. Chvěl se očekáváním.

„Já nevím, Rudíku, kdo má pořád to zabahněné prádlo prát?  Nechceš jít raději na počítač? A říká se dobytek a ne tobytek. Taky všechny a ne všehny, ani mi to nejde vyslovit. Mysli na to, co a jak říkáš a jak to vyslovuješ.“  Hoch se ještě více přihrbil.

„ Po prázdninách už budeš v učení, tak musíš pořádně mluvit, aby ti bylo rozumět. Jasný?“

„Tak můšu? Já budu dohlížet na Emana a hlavně na zelata. Přesuju se do gumáků, abyh nebyl jako praze.“

„Jednou jsem slyšel o knížce, co se jmenuje Pán much. Tobě bychom mohli říkat Pán prasat."

 Ruda se usmál a přikývnul.

,,Tak si sundej tu bundu, stejně je hrozný horko, pověs si ji na věšák v altánu, ať není špinavá. Láhev s pitím si nech tady, nebo ti ji selata budou olizovat.“ Otec chtěl Rudovi pomoci svléknout černý teplákový svršek, ale on ucuknul a vzdorně pohodil ramenem. Nesnesl lidské doteky.

„ Kdyby něco, na farmu trefíš, a já se tu za tebou dopoledne zastavím. A netrkej se s Emanem, aby tě, magor bláznivej, neshodil z kopce.“ Muž starostlivě pohledem vyprovázel kluka. Ten, než si vyposlechl kázání do konce, otevřel kovovou branku, a už byl u zvířat.

 Bundu si nesundal. Okamžitě se o ni otíraly obě velké prasnice v naději, že jim kápne nějaká dobrota. Také láhev s vodou Ruda neustále svíral v jedné ruce, nosí ji s sebou obvykle celý den a neodloží - jako by se o ni bál. Typické chování . Před několika lety, než Ruda přišel do puberty, to bylo mnohem horší. Otec si povzdychnul. Neměl ho tam pouštět.

  Brával si hocha vždy na pár dní během školního volna. Snažil se mu něco vynahradit. Něco, a vlastně všechno.

  Opíral se o plot a ještě pro jistotu ještě Rudu zpovzdálí pozoroval. Během chvilky se  chlapcovo nepřístupné chování změnilo. Hladil volnou rukou malé pašíky a díval se jim do očí. Usmíval se a něco jim povídal. On, který má problémy s kýmkoliv komunikovat. Usadil se na ztvrdlé, kopýtky udusané hromadě hlíny.  Začínal jeden z prázdninových dní na malé rodinné farmě.

 

Rudík přece jen dal na zem láhev s pitím, aby mohl lépe zahnat mouchy kroužící  kolem pašíků. Poté začal se svým odborným výkladem: „Emane, dával jsi posor? Kroušku, Proušku, Rypáčku, Chafíku, minule jsem vám vyprávěl o zvířatech, která žila na semi dávno před vámi. Kdybyste něčemu nerosuměli, přihlaste se, jo? Druhohory se vysnačovaly přítomností menšího alozaura, ten žil v juře, v křídě potom třeba tyranozaurus. Taky angilozaurus s těškými koztnatými palicemi místo ocazu. Kdyby se po vás ohnal, nic by nesůstalo, i chlívek by vám sboural. Buďte rádi, že vyhynuli!“

Rudovi po vystoupení před zvířaty vyschlo v krku. Jen u nich mluvil tak dlouho a plynule. Nenapomínala ho, že špatně vyslovuje.  Rád jim vyprávěl, citoval z encyklopedií, latina mu nedělala problémy. Ale v obchodě si nedokázal říci o chleba. Napil se ze své lahve. Bylo mu v bundě vedro, slunce již připalovalo. Měl však někde ve svém nevyzpytatelném mozku zafixováno, že  v tričku se cítí nějak divně, jako by obnažené, volně dýchající kůži na těle hrozilo jakési nebezpečí. Proto se rozhodl ji nesundávat, i když z něj lil pot. Rukama od hlíny si ho roztíral po čele.

Posluchači se věnovali svým zvířecím záležitostem. Kozel Eman  přišel zblízka ověřit si, zda z kapes v oblečení náhodou nevykoukne tvrdý rohlík, jeho nejchutnější laskomina. Hoch ho pohladil po ušmudlané chlupaté hlavě. Popadl jej žertem za rohy a chvíli se přetahovali.

Selátka začala rozrývat půdu kolem kopečku. Kůzlata s Emanem odběhla opodál, kde se trkala.

Ruda si čichnul k dlaním. Ruce mu smrděly odérem nevykastrovaného kozla. Vsunul dlaně do hromádky prašné hlíny a prohlížel je, zda to pomohlo. Moc ne, a tak, co noha nohu mine, zamířil k vodě. Dvě veliké prasnice Tonička a Janička se selaty couraly za ním. Pod vanou, do které byla vsunuta hadice s vodou, se vytvořila velká louže. Tonička a jejích osm selat tam vstoupila, ona sama se ihned svalila na bok a znehybněla. Mláďata vesele běhala kolem mámy a cákala kolem sebe bahýnko.

„Aby vám to nebylo líto, že se tam nevejdete, namočím všehny, počkejte,“ a naplnil tekutinou z vany bílý kyblík, udělal pár kroků k vyčkávající druhé bachyni Janičce a polil jí hřbet vodou. Hned sebou řízla o zem a vychutnávala si Rudovu  sprchu. Ten v gumácích běhal střídavě mezi vanou a Janičkou a svlažoval ji. Cákal i na  čtyři selátka, která si Ruda dle svého pojmenoval.  Bílý pruh na krčku měl Proužek. Dokončený kruh na černém soudkovitém těle zase Kroužek. Nejsilnější rváč se jmenoval Rypáček. A čuník, který občas štěknul jako pes, to byl Hafík.  Janička nebyla obyčejná prasnice, na zádech měla dlouhé zatočené hrubé chlupy. Zbarvena byla dočervena. Prostě Janička Červená. Hoch lítal s kýblem a cákal na prasata, cítil se být užitečný a to ho velmi uspokojovalo. Proto si již nevzpomněl, že si chtěl umýt ruce. Myslel na někoho jiného – na přemýšlení o svém zevnějšku už mu v hlavě místo nezbylo. 

Prasnice Tonička najednou začala vydávat podivně výhružné zvuky. Jedním pohybem vyskočila na nohy. Brankou, kterou Ruda ve spěchu pořádně nedovřel, se do výběhu dostal lovecký pes křížený s rotwajlerem. Nebyl příliš vysoký, ale nebojácný. Okamžitě zamířil k jednomu ze selat, nejbližšímu, byl to Rypáček, a zakousnul se mu do nohy. Sele vykviklo překvapením a natočilo se k němu  bojovně čumákem. Pes pustil a zase zaútočil, a rovnou na krk.

Chlapec pustil kýbl a nemotornými skoky v gumákách běžel k nim. Bahýnko, které dříve vytvořil, podkluzovalo.

„Rufééé, Rufíkůůů, nezmíííš…!!!“ křičel hlasem plným úzkosti o život selete. Poprvé v životě se bál o někoho jiného než o sebe. Pot ho štípal v očích. Skoro poslepu doběhl k zápasícím zvířatům a vzal psa do náruče. Hafan neměl však na krku nic, zač by se dal podržet. Ruda popadl zuřivě chňapajícího čokla spojenými dlaněmi pod břichem a táhl asi třicetikilové zvíře ven z výběhu. Za patami jim funěly obě rozzuřené prasnice. Jestli mu Ruf vyklouzne, asi ho zabijí. Od táty slyšel, že dokáží být velmi bojovné, jsou křížené s divokým maďarským vepřem. Zvláště když jim jde o mláďata, jsou prý životu nebezpečné i pro člověka.

Nevěděl, jak  dokázal vzpouzejícího se psa donést ke vchodu. Vynesl jej z posledních sil ještě kousek dopředu. Pustil Rufa na zem a otočil se, že zavře. Rychlejší z obou prasnic - Janička Červená, však stihla vyběhnout ven a dala se do pronásledování psa. Ruda fofrem přibouchl branku. Jestli utečou další zvířata, nedokáže je sám pochytat a zavřít.

Pes letěl zahradou svůj závod o život. Prosvištěl  záhonem se zeleninou k díře v plaňkovém plotě a byl pryč. Janička zabrzdila u dřevěné zábrany a od tlamy jí kapala pěna. Byla rozčilená na nejvyšší míru.

„Janičko, to jsem já, pán prazat, pojď, musíš se vrátit. Máš tam všehny zelátka. Taky Rypáčka,“  domlouval jí zpovzdálí. Odfukovala a nevšímala si ho. Přistoupil blíž. Opatrně prasnici pohladil po kudrnách.

„Prozím tě, pojď zpátky, zelátka tě hledají a kvičí. Prozím.“ Janička zjistila, že na záhonku jsou kedlubny, a začala jednu vyrývat. Ruda kedlubnu vyndal ze země a strčil Janičce před rypák. Chytila se, jak byla zvyklá jíst od něj z ruky. Došli zpátky k brance. Ruda popadl pár rohlíků a přehodil do výběhu, a Janička vběhla dovnitř.

Selata obklopila mámu a společně došli do takzvaného letního chlívku, který měl jednu stěnu otevřenou. Ruda potřeboval zjistit, jak je na tom Rypáček. Janička se svalila do slámy. Nabídla svým čtyřem selatům struky plné mléka. Rypáček měl naštěstí jenom pár šrámů. Ruda pocítil obrovskou úlevu. Konečně si svlékl nyní úplně propocenou černou bundu a složil ji pod sebe na slámu. Najednou mu to nevadilo. Opřel si hlavu o záda chlupaté Janičky a poslouchal mlaskání selat.

Zamyslel se. Po události s loveckým psem však nebylo památky. Nepřipustil si, co všechno se  mohlo stát v předchozích minutách. Fantazíroval o planetě Zemi, jak asi vypadala před miliony let. O nekonečných pralesech a náhlém vyhynutí obrovských prazvířat. Ale také o nebezpečí pro jeho čuníky v podobě vykrmení. Musí s nimi více běhat, aby nepřibírali - pak budou dlouho žít. Ztratil pojem o čase. Ten stejně v jeho životě nehrál žádnou podstatnou roli.

Tak jej našel otec, když se přišel podívat, jestli je vše v pořádku. Hoch upíral zelenkavé oči někam do dálek jiných světů.


72 názorů

Gora
29. 08. 2018
Dát tip

Díky za zájem, Zboro :-)


Zbora
29. 08. 2018
Dát tip

t


Olafsonn
12. 02. 2018
Dát tip
Tady toho mám zatím jen zlomek, ale trochu mě zarmoutili na serveru, kde jsem pravidelně přispíval, takže co půjde zkusím umístit sem. Ale abych nevylučuje jen internetový demon; podívej se na drakomeron.webnode.cz

Gora
12. 02. 2018
Dát tip

Olafsonne, jsem ráda, že jsem tě dokázala zaujmout...díky ti, taky se příležitostně kouknu, co píšeš...


Olafsonn
12. 02. 2018
Dát tip
Ani nevíš, jak je mi Ruda blízký :) Vskutku parádní kousek. Bezvadně popsana v podstatě banální příhoda, která má ale z pohledu přímých aktérů přímo fatální význam.

Gora
02. 09. 2017
Dát tip

Emmi, díky!!


líbil se mi příběh, moc :-)


Líbil se mi příběh, moc :-)


Gora
12. 04. 2017
Dát tip

Kytiii, děkuji za přečtení a milá slova. Poslední věta má zdůraznit vzdálenosti v mysli chlapce od běžných myšlenek nás, neautistů...má to opravdu odlišné:-)


Kytiii
12. 04. 2017
Dát tip
Moc fajn. Mě tam akorát neseděla ta poslední věta. Asi by stačilo, kdyby ho otec našel, jak na slámě usnul...

Gora
08. 04. 2017
Dát tip

Jano, děkuji moc, tohle je asi má nejlepší povídka - zatím, i když mi hodně záleží na všech. Je v nich můj život:-) Díky


vesuvanka
08. 04. 2017
Dát tip

Irčo, to je krásný a dojemný příběh, poutavě a procítěně napsaný. Velmi dobře jsi vystihla autistického chlapce a jeho svět, v němž žil. Autistům je svět lidí cizí, bojí se ho a zřejmě proto jsou k citovým projevům lidí chladní (nemají rádi pohlazení), ale ve světě, který je zaujme, projevují své city a jsou něžní.

TIP


Gora
10. 01. 2017
Dát tip

Diano, má rád zvířata...vzali jej "do party", což se mu u dětí nedařilo...


Diana
10. 01. 2017
Dát tip

Muselo to být velmi hodné a rozumné dítě...***



Gora
16. 09. 2016
Dát tip

Janino, moc děkuju, ty drobnosti ještě dotáhnu. Jsi citlivá  čtenářka a těším mne tvá pozornost mým dílkům věnovaná:-) Díky.


Janina6
16. 09. 2016
Dát tip

Líbí se mi, jak vyprávíš. Je dobře, že jsi jako hlavního hrdinu nezvolila běžného kluka, ale „zvláštního“, jak chováním, tak i mluvou, která vypadá graficky hodně zajímavě. Dodává to i vcelku obyčejnému ději čtivost, kouzlo. Ke slohu nemám moc připomínek. Možná bych ještě zestručnila Rudíkovu promluvu k otci (protože potom říkáš, že plynule a v delších větách mluví jen na zvířata). Za větami „…než Ruda přišel do puberty, to bylo mnohem horší. Otec si povzdychnul. Neměl ho tam pouštět.“ mě napadlo – do puberty?

A věta „Začínal jeden z prázdninových dnů na malé rodinné farmě“ je zcela nadbytečným „vysvětlujícím“ shrnutím, protože o tom, že jsou prázdniny, i o tom, kde se děj odehrává, si čtenář dávno udělal obrázek z předchozího textu.

Drobnosti k jazyku: líp by se mi četlo bez přemíry zájmen (tak SI sundej, pověs SI ji, láhev SI nech tady, napil se ze SVÉ lahve, ve SVÉM mozku). Překlep: „opíral se o plot a ještě pro jistotu ještě…“ Tvary „v gumácích“ i „v gumákách“ jsou oba správně, ale asi bych se rozhodla pro jeden z nich a použila ho v obou případech. Zbav se dvojího opakování „…úzkostí o život selete. Poprvé v životě…“

Vypadá to, že těch nedokonalostí jsem našla hodně, ale jako celek je to dobré. Díky za příjemný zážitek.


Gora
15. 09. 2016
Dát tip

StvN: děkuju za čtení a opravuji:-)


StvN
15. 09. 2016
Dát tip

Nějak mě to nevtáhlo.

Jinak píše se kdo s koho, nikoli kdo z koho...


Lakrov
29. 08. 2016
Dát tip

Hlavně, že ne Nova; to už raději sekunda :-))


Gora
29. 08. 2016
Dát tip

Prima:-)


Lakrov
29. 08. 2016
Dát tip

> ...Chystám ještě jeden příběh...

Těším se naň :-)


Gora
29. 08. 2016
Dát tip

Lakrov: děkuju moc! Tu divnou větu změním. Chystám ještě jeden příběh, hrdinové stejní:-)


Lakrov
29. 08. 2016
Dát tip

Krásná "zvířátková" povídka. Hezký obrázek komunikace se zvířaty, vedená někým,  kdo si s lidmi moc nerozumí. Podle tématu mi po první půstránce došlo,  kdo je autorem. Závěrečný jeden nebo dv odstavce mi připadají napsané  trochu neobratně -- jako by "násilné" ukončení povídky --, ale říct  konkrétně, proč mi tak připadají, to nedokážu.  

V téhle větě:  ...Pak už otec na něj přes hlavy a těla zvířat neviděl... ## je divný slovosled  

Tip.  


Meggy607
29. 08. 2016
Dát tip

Gora: nemáš zač :)


Gora
29. 08. 2016
Dát tip

Meggy607: jsem moc ráda, že tě povídka i přes tvůj nízký věk oslovuje:-) a děkuji za tip


Meggy607
29. 08. 2016
Dát tip

Gora: Pán prasat jse mi velice líbí. :)


Gora
21. 08. 2016
Dát tip

Skarabeo: škoda, že dnes nemám narozeniny - až v září:-)  je to pro mne velká čest, děkuji!


Skarabea
21. 08. 2016
Dát tip

môže byť..myslím, že zatiaľ najlepšie od teba, aspoň čo si spomínam


Gora
21. 08. 2016
Dát tip

K3: díky:-)


K3
21. 08. 2016
Dát tip

Je to o tom, že když jsou děti samy, chovají se jako dospělí, v tom špatném slova smyslu. Až na pár vyjímek. Znám jenom filmy, knihu jsem neměl možnost přečíst.


Gora
20. 08. 2016
Dát tip

Tak to bude něco pochmurného, na taková témata jsem kadet:-) Díky


Gora
20. 08. 2016
Dát tip

Přiznávám, že jsem o knize jen četla, taky jsem zjišťovala při psaní povídky, oč jde, ten název mne inspiroval k mému..měla bych ji taky přečíst.


Gora
20. 08. 2016
Dát tip

Zdenda: tok myšlenek změním, ještě to projdu, děkuju!


Gora
16. 08. 2016
Dát tip

Lnice: na hluboké lidské příběhy jsem já kadet:-)) Leni, děkuju, cením si toho, že i mým povídkám věnuješ pozornost a snad tě oslovují:-)


Lnice
16. 08. 2016
Dát tip

souhlasím s Alešem, je to krásný lidský příběh, vtáhl mě*, děkuju.-)


no právě...někdy ty "obyčejné" věci překvapí nejvíc...:o)


Gora
15. 08. 2016
Dát tip

aleši: přitom je to tak obyčejný:-¨)   děkuju moc!


fakt asi nejlepší od tebe... normálně zamačkávám slzu, jaký je to "lidský" příběh...

drobnosti ti určitě vytknou jiní...:o)


Gora
13. 08. 2016
Dát tip

Hemi  Novák: děkuju za čtení, tu větu o myšlení autisty a další věci dle kolegy K3 jsem ještě večer změnila, na to se se podívám...děkuju moc:-)


Hemi Novak
13. 08. 2016
Dát tip

Velmi příjemné čtení. Mám snad jen pár drobností. První věta... chybí mi tam "se". Potom mi příjde, jak už bylo řečeno (K3), že na to jak pěkně je to vše popsané, je to někdy až zbytečně moc dovysvětlované. Viz. třeba "typické chování autisty". Někdy je méně, více. Já, jako čtenář si pak připadám ochuzený o všechno myšlení a odhalování :)

Poslední výtku jsem měl k té jeho špatné výslovnosti. Přišlo mi to moc, ale po přečtení komentů je jasné, že víš o čem mluvíš, takže mlčím. 

To ale byly pouze malé drobnosti, které skoro nenarušovaly požitek. Připadal jsem si jako bych tam byl. 

Palec/Tip


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

K3: Karle, mám radost. Některé ty výrazy nahradím přijatelnějšími, kouknu na to. Díky za rady, víš, že se jich většinou držím.

"Ruda" souhlasil s tím, abych o něm a zvířatech napsala povídku. Právě usnul po celodenní honičce se selátky:-)))


K3
12. 08. 2016
Dát tip

To, že ho, Rudu, bereš na farmu Tě ctí.


K3
12. 08. 2016
Dát tip

No ten Gerty má pravdu, já s ním souhlasím. Nejdřív ale pár drobností, které by se daly opravit. A pak si přečtu ostatní kritiky.

Jejich jekot: v první chvili není zřejmé zda ječí zvířata či lidi. Lepší by bylo asi, Jekot zvířat...; ještě pro jistotu ještě; Typické chování autisty: zbytečně polopatě zvýrazněný autismus, když je nastíněný v tak krásném prologu. Vnímavému čtenáři to nemůže uniknout.; ...Janička Červená. Lítal s kýblem...: bylo by lepší napsat Ruda lítal s kýblem...

Taky se mi nepasovala některá slova, např.: vyhýbka, čenich: ...Janičce před čenich...  Jsou to drobnosti ale je to škoda, zbytečně to kazí, stačí víckrát přečíst.

Hrozně se mi líbí už prolog, v něm je všechno. Asi se v povídce jedná o lehkou formu autismu viď?  Je to určitě Tvoje nejlepší povídka, jak se zmínil Gerty. Děj se mi odvijel před očima jako ve skutečnosti, to se Ti povedlo už v tom ústavu. Tu povídku mi to připomělo tím hemžením a pestrostí postaviček. Jenže tady je to o to lepší, že to má skutečný děj a splňuje to parametry povídky. Tvoje sirové, neobrušované ztvárnění povídek je tady smíchané s velkým citem a porozuměním což dává neopakovatelný ráz. A je tu znát, že ses v podobném prostředí pohybovala a že k němu máš vztah, ať už se jedná ozvířata nebo o lidi. To je dobře. Jinak Pána much znám z filmů, super. Tip.

 


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

blackie: mám radost, že se ti povídka líbila:-)


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

Čudla: děkuju za pozornost, kterou mým dílkům věnuješ:-)


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

Evženie: děkuju za stálou přízeň a podobné naladění:-)


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

Oldjerry: děkuju ti...ale já něco podobného vídám často, chlapce jsem několik let denně učila a teď je tu na prázdninách, na farmě...


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

Kočkodan: Luboši, děkuju za vlídná slova:-)


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

Alexka: děkuju za přečtení a za tvé asi:-)


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

8hanka: Hani, děkuju moc:-)


tedy Goro........krásné......nádherné........*/***********.


Čudla
12. 08. 2016
Dát tip

Má to hloubku. /*


Krásný příběh. Dojemný, ale ty to umíš podat tak lidsky a mile.  /T


Oldjerry
12. 08. 2016
Dát tip

Uvěřil jsem tomu, žes to viděla - i když jsi to asi neviděla.  Vyprávíš dobře... *


Kočkodan
12. 08. 2016
Dát tip
Při polévání Janičky a mrňousů jsem si tu idylku rád představoval. To se zřetelně změnilo po vstoupení Rufíka do děje... Nelituji, že jsem tvou povídku četl (mrk). Naopak lituji, že jsem nemohl zvířectvo vidět na vlastní oči.

Alexka
12. 08. 2016
Dát tip

Asi je to napsané dobře, ale mě to moc nebavilo. Možná bych se na to dokázala dívat, ale číst o tom…  Nevím, svět autisty asi nikdy nepochopím…  anebo možná by mi to sedlo líp, kdybys povídku napsala z pohledu rodiče


8hanka
12. 08. 2016
Dát tip

Gora...*****


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

Kolobajda: děkuju ti za vše:-)  


Kolobajda
12. 08. 2016
Dát tip

Jedním slovem - skvělé. Je tam všechno. Děj: úvod, napětí, uvolnění; cit ten náš i autistický... prostředí... a vše je akorát tak ve váze. Jsem zvědav, co na to kritikové.   Máš    */***


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

return-of-ca-2: děkuju za zastavení:-)


*


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

okoloidůci: těším sa :-) /snad je to dobře.../


okoloidúci
12. 08. 2016
Dát tip

Goro, vyrozprávala si to s veľkým citom a porozumením pre svet autistu aj pre zvierat. ***


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

Gerty: mám radost:-), a vůbec - přečteš-li si ode mne všechno, třeba ještě něco pochválíš:-)))


Gora
12. 08. 2016
Dát tip

agáta5: děkuji:-) 


Gerty
12. 08. 2016
Dát tip

Z toho, co jsem od tebe četl, se mi tohle líbí nejvíc.


agáta5
12. 08. 2016
Dát tip

pán prazat se mi líbil! **


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru