Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mým kritikům

13. 08. 2016
4
27
2406
Autor
Movsar

Co je mi čas od času vyčítáno: neživotnost textů, resp. postav; „uslintanost“; „plytkost“. To jsou tři více nebo méně srozumitelné výtky. Rozhodl jsem se tedy mým kritikům odpovědět.

Pokusím se za každým z těch argumentů, aniž bych je a priori odmítl, odhalit prostředí, z něhož mohou vyrůstat.


„Mrtvé postavy“ aneb metafyzika smyslu

V mých miniaturách se jen výjimečně vede přímá řeč. Postavy mezi sebou jen výjimečně komunikují živou řečí. Bylo mi doporučeno, abych je nechal mluvit, a tím je zároveň „nechal obživnout“.

Přisuzování zvláštního významu hlasu je známá věc. Derrida ji vysvětluje ve svých úvahách o fonocentrismu: hlas jako původní oblast smyslu a písmo jen jako stopa po tomto smyslu. Proti tomu je třeba, spolu s J.D., vystoupit a říct, že žijeme právě jen v těch stopách, smysl je v textu přímo, není někde za ním v živé (myšleno přímé) řeči postav. Možná proto mi nechybí dialogy, nemyslím si, že by jejich prostřednictvím byly postavy víc živé, nebo - víc autentické a tím blíže smyslu. 


Uslintanost“ aneb strach z lásky

Klíč ke kritikově argumentu leží v slově samém. Jinak řečeno, kritik se usvědčuje volbou výrazu. Tak tedy: uslintanost. Má tím být pohaněn text jako příliš tělesný, v případě mých miniatur (zejména těch sezónních) je pravděpodobně za jejich nepřijetím i implicitně přisuzovaný úmysl zvěcňovat ženství. Mluvčí se tedy chce distancovat od přílišné tělesnosti, přičemž tak činí za užití výrazu zcela tělesného. Kritik jako by právě dočetl Bataillovu Madam Edwardu a v mysli mu uvízla pasáž, v níž vypravěč popisuje vjemy ze setkání s prostitkou v „oné milostné ulici st. Denis“ jako „pach zadnice a nasliněného břicha“. Kritik jako by si liboval v tělesnosti a zároveň si ji chtěl hnusit. Psychoanalytici poměrně často pracují s odporem v jeho obranné funkci. Je tento argument strachem z toho, co přitahuje až tak silně, že se kritik takové síly děsí?


„Plytkost“ aneb pravda jako hlubina

Mám rád civilistní poetiku. Konkrétní svět mi připadá sám o sobě zajímavý natolik, že k jeho popisu nepotřebuji přemíru metafor a jazykových ornamentů. Zatímco ornamentálnost z literatury vymizela téměř beze zbytku a těžko dnes hledat dekadentní básníky typu Jiřího Karáska ze Lvovic, přehnaná metaforičnost, jdoucí až na samotnou mez srozumitelnosti, je stále v kurzu.

Není zde prostor pro kritiku tzv. hlubinných básníků, stopování motivů a odhalování prázdnoty oněch hlubin jejich básní. Svému kritikovi připisuji archaické pojetí pravdy, totiž pravdy jako něčeho ukrytého hluboko ve „věcech samých“. Takovému konceptu už přibližně sto let nikdo rozumný nevěří. K obratu došlo s tzv. filosofií jazyka (doslova „linguistic turn“), která nám ukázala, že pravda je ukryta jen v naší řeči a bytuje tedy nikoli v hlubinách, nýbrž na povrchu, je jen mezi námi jako mluvčími. Úkol básníka, jakkoli jde o patetický výraz, vnímám spolu s Richardem Rortym jako pokus vynalézt nový jazyk, překonat staré konvence a ustavit nový pohled na věci. A k tomu netřeba pouštět se do hlubin, ba naopak je třeba - všímavě - jít po povrchu světa.    


27 názorů

Movsar
17. 08. 2016
Dát tip

zdenda, ač v ironii, něco vystihl (jinak jsem pochopitelně antiesencialista). aleš taky. careful je vedle. i s tou antikou - kdy že to měla jít "do kopru"?


no tak uvidíme...:o)


a víš o tom, že jakou energii vysíláš, taková se ti vrátí zpátky?

Tak se nediv, když každého považuješ za kreténa a slintala, že se kolem tebe houfují právě takoví...


careful
17. 08. 2016
Dát tip

Zdendo: Ano, zejména ty jsi jak já přes kopírák.:D

aleš: ..no, nějaký pipině, co si navíc myslí, že má na svém zadku nějaké zásluhy, nebo celý den maká ve fitku, aby měla pěkný zadek (a hlava pak často zeje prázdnotou) to určitě zalichotí...já si řeknu něco o kreténech, slintalech


takže když muž pochválí ženě zadek, ona si to vykláda tak, že si z ní dělá prdel...

hmm...


careful
17. 08. 2016
Dát tip

Ne, zadek prostě je a jeho vzhled ovlivnit je namáhavé a pro  i nemožné ...slušet je všeobecné označení něčeho, co se proměňuje...tedy dnes ti to sluší, zítra nemusí...


i zadek může slušet...:o)

ano, všichni využíváme svobody projevu. Snad ještě nějakou chvíli vydrží...


careful
17. 08. 2016
Dát tip

Sluší a hodnocení zadku jsou dvě různé věci...

...jakej mužskej pohled?..takhle se dívat dokáže každý primitiv, i ten s vagínou...jsi taky pěknej sexista a že tobě slintání nevadí, ještě neznamená, že jiným vadit nemůže...dává to do veřejného prostoru a tedy mám stejná práva jako on... on si může psát, já můžu zas odsuzovat... já to nemusím číst, ale můžu a jemu zas může být jedno, co si myslím...,


to je dobře, že nenaznačuješ...nech to na čtenáři, třeba on sám zná intelektuálky, které jsou přesně takové, ztotožní si je už sám :o)

Neupírej mužům jejich mužský pohled na svět...Movsar tě nezve na rande, ani tě nenutí číst jeho postřehy...

a přiznej si: tobě to nepolichotí, když ti partner, přítel, manžel řekne že ti to sluší?


careful
17. 08. 2016
Dát tip

Jenže já tam rozhodně nenaznačuji, že jsou ty dvě intelektuálky, nebo, že jsou hodné, nebo jakkoli ctnostné... jsou to prostě krávy, které zneužívají hloupého (jednostanného...tedy podle zpráv na iDNES) zákona.


careful: svým parodickým textem http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=471343  si ukázala pohled z druhé strany, naprosto přirozený, myslím...jen si tu povrchnot, kterou vyčítáš Movsarovi, vtiskla rovnou do postav...To on nedělá, nepredikuje jejich názory, respektuje jejich osobnost...jen se kochá, no...:o)


careful
17. 08. 2016
Dát tip

Ok...pak se zamysleme, proč přibližuje téměř jen obálky žen a přitom si všímá hlavně určitých partií ...jiný důvod než klasickou uslintanost nevidím.


hmm...dobrá diskuse...

Movsarovy texty jsou pohledy pozorovatele, městského chodce. Z logiky věci vyplývá, že takový pozorovatel zachycuje vnější stav věcí a lidí...někdy jim připisuje příběhy, které ale jen tuší.

Jak jinak se přiblížit lidské duši než tím, že si nejdřív všimneme vnější obálky té duše?


careful
17. 08. 2016
Dát tip

Nj, jenže to nejdřív musel nějakou ženskou znát líp než z ponorky, kde mu ještě žába močila na sklo...


MartinaR
16. 08. 2016
Dát tip

Samozřejmě máš pravdu, že na tom jak se tělesnost pojme záleží. Ale psaní má oproti vizuálnímu umění výhodu, že může popsat konrétněji i to, co není dostupné zraku. Možná by mi tvoje posedlost tělesností nevadila, kdyby v tvých úvahách byla i nějaká snaha ženám prozumět, něco co to vyváží. Věřím ti, že ty tvoje vyjádření ohledně žen jsou víceméně nějakou oslavou ženského těla, jen to na mně tak nepůsobí, toť vsjo. A co je v koncepci duše a těla přežitého a co ještě platí? Nevím, já zas tak vzdělaná nejsem, ale kromě těla mám i duši, věř nebo ne :).


careful
16. 08. 2016
Dát tip

..jo a v antice až hodně pozdě, až když to začalo jít do kopru...bohyním stáli za model muži...


careful
16. 08. 2016
Dát tip

Nj, ale to byla primitivní prasata... chceš být primitivním prasetem?


Movsar
16. 08. 2016
Dát tip

ale už v antice byly i ženy modely. dokonce už dlouho před antikou, v pravěku se modelovaly ženy, později nazvané venušemi. antika jim jen dodala jiné rysy. viz venuše věstonická a třeba ta milétská či knidská.


careful
16. 08. 2016
Dát tip

Co mi ten název jen připomíná:D...k posledními komntu: A proto se za starých dobrých času v antice směli znázorňovat jen muži... 

Jinak, ano...tělesnost moc nemusím, páč kam koukneš, tam ti to cpou... všude samá (polo)nahatina...to umí způsobit odpor... jistý druh odporu...myslím, že umění by nemělo být o povrchu (zvlášť v době, kdy nějaký sex, koza atd. vypadne pomalu i z konzervy).


Movsar
16. 08. 2016
Dát tip

ovšem copak žena není taky tělo? v koncepci dualismu duše a těla je přece jen něco přežitého myslím. přece sochaři nevytkneš, že v ženě vidí jen tělo. ano, vidí. ale to, jak tělo pojme, s jakou láskou a uměním se ho zmocní, může pak mít vliv na vnímání jeho obrazu/sochy.


MartinaR
16. 08. 2016
Dát tip

Civilní poetika se mi líbí, pokus překonat konvence a  vynalézt nový jazyk je mi sympatický.

Přímá řeč by možná nedělala postavy víc živé, spíš bych řekla víc nezávislé, víc sami za sebe.

No a uslintanost, tak s tou problém mám. Na rovinu ti jako žena píšu, že v reálnem životě bych tě potkat nechtěla. Nemyslím, že se bojím lásky, ale tebe bych se bála. Nějak mám pocit, že v tvém vidění je žena tělo, zas tělo a ještě jednou tělo a snad pak tam jěště něco je, ale to už tě moc nezajímá.


Gora
15. 08. 2016
Dát tip

R.L.:  Vrrr haf. Raf:-)

  Movsar: promiň, jen se projevil čoklík kotníkový:-((


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru