On court off court pokračování

14/

Za několik málo hodin naplní můj byt Zuzčino známé štěbetání. Někdy bych byla radši, kdyby mlčela, ale dnes vítám její sobeckou samomluvu. K jídlu jsem připravila kuřecí na kari a zeleninový salát a dokonce jsem upekla i jablkový koláč. Myslím, že při svých kulinářských dovednostech, jsem se vybičovala k maximálnímu výkonu. Ale pochutnaly jsme si. Nakonec, když si vzpomenu na ten horor v nemocnici…

Všechno jsou to pro mě velké novoty. Nikdy jsem na tom nebyla tak zle, abych se nevykřesala doma. Ale tohle bylo asi jiné. Primář se tvářil jako bych měla už zítra umřít, tak vážně mi promlouval do duše, abych se šetřila. Možná, kdyby věděl, čím teď prochází má duše, předepsal by mi docela jinou terapii.

Červnové večery jsou nejkrásnějším obdobím v roce. Jsou dlouhé, teplé a naplněné elektrizující silou, která manipuluje s lidmi jako s loutkami. Temné červánky na obzoru zlatavě rudě září, Zuzka pozoruje tuto scenérii v tichém rozjímání. Je divné, že teď mlčí a nekomentuje každý okamžik, ale jsem jí za to nesmírně vděčná. Mé myšlenky se tak můžou na chvíli vytratit a bloumají kolem kurtů v Itálii.

Je to už dva týdny, kdy jsem viděla Roberta naposledy a možná jsem teď docela ráda, že tu není. Vědomí, že ho nikde nemůžu potkat, je kruté, ale zároveň i smířlivé, protože necítím nutkání běžet do klubu nebo kamkoliv jinam a snažit se urovnávat zmatek, který se kolem mně poslední dobou vytváří. Se Zdeňkem jsme si všechno vysvětlili, on je skutečný přítel. Tentokrát jsme hodně mluvili o mně a myslím, že jsem mu přiznala i věci, o kterých s nikým jiným mluvit nehodlám. On mi na oplátku vyprávěl o Robertovi, protože, jak jsem si myslela, znají se mnohem déle, skoro stejně dlouho jako my dva spolu. Je to zvláštní, nikdy dřív se o něm nezmínil. Mám mu to trošku za zlé, protože takového hráče náš klub potřeboval jako sůl, a to nebylo od něj hezké, že si ho schovával pod pokličkou. I když na druhou stranu, kdyby ho přivedl dřív, bůh ví, jak by se věci vyvíjely. Takhle přišel hotový hráč, vlastně možná spíše trenér. Myslím, že v tom je velmi dobrý a naštěstí, přes všechen svůj šarm, si nebere za klienty jen hezký mladý holky, se kterými by jistě udělal velkou kariéru. Ale zřejmě jen v určitém ohledu. Všimla jsem si skladby jeho klientů na vývěsce a docela mě to překvapilo. Nakonec to bylo velmi milé, protože jsem byla jediná žena, která se v jeho rozpisu objevila. Naštěstí nebo smůla, protože se Zdeněk tak hloupě zranil. Ovšem jaké to mělo následky, to už je druhá věc.

„ Jseš přítomná?“ zařve na mě Zuzka, kterou už červánky nedojímají a ráda by se dozvěděla něco taky ode mě. Přesto, že je až příliš výmluvná, je především velmi zvědavá a pak dokáže i mlčet. Ale mě se dnes moc povídat nechce, usrknu víno a sáhnu do šuplíku pro cigaretu. Je to hloupý zlozvyk, ale zbavit se ho neumím. Vlastně spíš asi nechci. Někdy mi za krkem sedí myšlenky, které se mi zdá odletí, když je trošku okouřím. Zuzka se občas taky potřebuje vybrečet a dokáže si k tomu přinést i něco ostřejšího. Napadá mě, že dneska by to mohlo být docela příjemné a opatrně jí to nadhodím.

„Neblbni,“ odvětí klidně, „ tohle ti dneska stačí.“

Přivřu oči a labužnicky potáhnu z cigarety. Do hlavy mi stoupá závrať, kterou v zápětí vystřídají příjemné pocity uvolnění. Pak se znovu napiju a rozpovídám se.

Už je hluboko po půlnoci, na zemi se povalují prázdné láhve, a já i Zuzka sedíme zamotané do deky a vzájemně se ujišťujeme o svém přátelství a pomlouváme chlapy a ostatní kamarádky. Ale závěr je stejně takový, že bez přátel, ale ani bez mužských, se prostě žít nedá. Trápení patří k životu jako koření do jídla a čím ostřejší, tím lepší. Oči se mi začínají klížit a díky vínu se cítím uvolněná a bezstarostná.

Ráno je pro nás skoro až v poledne, sluníčko peče do oken a my se lenivě vyplížíme ven z postele. Na balkoně je typický nepořádek, venku na dvoře pobíhají sousedovy děti, v bytě je se mnou nejlepší kamarádka a já vím, že tohle je život, který chci a který mám ráda. Zhluboka natáhnu do plic svěží letní vzduch a mé myšlenky se dotknou Roberta. Snad mi trošku bolí i hlava, ale vím, jak si pomoct a taky vím, že jediná věc, kterou dnes opravdu chci, je klid, dobré jídlo a odpoledne nástup na kurt. Zuza se tomu brání, ale nakonec podlehne mému nátlaku. Po kávě se rozloučí a slíbí, že do klubu přijde včas.