Tenkrát

Voníš jako posečená tráva
a jak voda když je před deštěm
to světlo co je kolem se zdá 
jen čas se sype v písčinách 
a my vyplaveni na březích svých já 
nasloucháme mušlím svých těl
z bezpečných vzdáleností doteků 
a moře všechna v nich 
jsou zrcadly ryb a hvězd
záleží jen na straně, kde jsi  
až zemřu
bude to, jako když dítěti vyklouzne balónek z dlaně
nebo jak píchnout duši 
tak pojď 
dám ti polibek na bolest již dnes
když ještě spíš 
a čistá jsi jak Volha u Stalingradu před bitvou 
ještě bez olejových skvrn a brázd za potopenými remorkéry
četl jsem
že to léto tam, bylo tak tiché, že byla slyšet slova z protějšího břehu
jako v Huckelberry Finnovi 
jen jeřábi odletěli o něco dřív
a vlaky s municí na širokorozchodných tratích 
v rytmu Dvořákovy Novosvětské 
vjížděly do slepých kolejí 
už tenkrát
prostě pitomý dvacátý první srpen  
venku štěkají psi 
a sousedka křičí jako by hořela v ruském tanku
má nového chlapa
je ráno 
už brzy vyjde Měsíc  
a první ticho mne povede k Bohu