Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

CESTA ČASEM (6) SMĚR ŠARBOV . . .

14. 09. 2016
14
20
678
Autor
blacksabbath

   Šarbov se nachází v severovýchodní části Prešovského kraje u státní hranice s Polskem Obec je součástí Chráněné krajinné oblasti Východné Karpaty. 
   Obec byla v době svého vzniku součástí panstva Makovica. Historické údaje nasvědčují tomu, že obec založili poddaní, kteří patřili feudálům z Makovice v letech 1598 až 1618. Kvůli vykořisťování a nesnesitelným  podmínkám se obyvatelstvo (poddaní) zachránilo jen útěkem ze svých domovů. Šarbov byl proto v letech 1712–1714 vylidněn.
   Obyvatelé se převážně živili klučením lesů, zemědělstvím zaměřeným na chov hovězího dobytka, koz, pěstováním brambor, ovsa a dalších plodin, které v těchto klimatických podmínkách mohli vypěstovat.
   V roku 1787 měla obec 6 domů a 50 obyvatel, v roce 1828 měla 8 domů a 73 obyvatel. V roce 1940 zde bylo 21 domů, 145 obyvatel, z toho 23 obyvatel židovského původu. V roce 2003 zde bylo 15 domů a 12 obyvatel a v roce 2015 11 obyvatel.  
Pramen: Wikipedie

"Nastupujte do rychlíku Hornád směr Košice. Pravidelný odjezd odjezd 17.45, z nástupiště číslo  dvě," hlásí amplion v nádražní hale.

Hledáme lehátkové vozy. Tam máme místenku. Pan průvodčí nás zdraví. Zná moji maminku. Také pracuje u dráhy, takže cestu máme zadarmo. Doneseme tašky do kupíčka. Stahuji okénko. Maminka se na nás usmívá z peronu a přeje nám šťastnou cestu. "Nahoře nebo dole? Kde budeš spát?" ptá se tatínek. Jasně, že nahoře. Uvelebím se hlavou k oknu. Budu pozorovat krajinu. A jestli vydržím, než se setmí, i jiskry kolem vlaku. Ráno vystupujeme v Košicích. Ještě nás čeká cesta autobusem. Budeme několikrát přestupovat než dojedeme na místo. Do malé vesničky pod Duklou, která se jmenuje Šarbov. Tam bydlí tatínkova nejstarší sestra, její manžel a strýc Michal.

Před lety bydleli ještě v dřevěnici, ale teď mají dům. Kuchyň a dva pokoje. Jeden je jen pro návštěvy.
Teta mi něco říká, ale nerozumím jí. Usmívá se. Její řeč přechází do slovenštiny. To už chápu, co mi povídá. Strýc Michal jen pokyvuje hlavou. Nevím, jestli on rozumí. Je hluchoněmý.

Ujo Janko mě objímá. Stisk má jako medvěd a ruce jako lopaty. Však také stahuje s koněm z lesa dříví. Prý můžu jet příště s ním.

"Tak už se pojďte najíst," volá teta. Otevírá dvířka pece. V čistě vymeteném vnitřku jsou v míse pod utěrkou halušky. Ty já moc ráda. (Když je vařím dnes, vždycky si vzpomenu, že jsem tenkrát snědla skoro stejně jako tatínek. A byly strašně dobré.)

Před domen zastavuje "motorik." Tak se tady říká automobilu. Vystupují z něj bratranci. Dušan, Jano, Emil-nejmladší. Dušan se obrací na mého tatínka: "Ujo, zítra odpoledne je v Medvedzim tancovačka. Vezmene Ivu s sebou."  " Na to je ještě mladá," říká tatínek a dělá, že nevidí moje smutné oči. "Budou tam i mladší, dám na ni pozor," říká Dušan a napřahuje k otci ruku. Chlapské slovo stvrzené rukoudáním tady pořád platí. Tatínek ruku přijímá. Hurá! Už dokonce vím, co si vezmu na sebe. Růžovej rolák a strakaté lacláče. Učešu si culíky. Určitě si zatancuji čardáš s Jankem Derců od vedle. Moc se mi líbí.

"Večer jdeme na raky," říká Emil. "Jdu s vámi. Že můžu, tati?"  Nic nenamítá. Ví, že s klukama budu v pořádku. Líp, než kdybych objevovala sama. Ale to ještě neví, že......

Jdeme na raky. Kluci mají své místo. Potůček teče pod svahem, na kterém je místní hřibtov. Janko vypráví, že v noci se tady toulá malý mužíček v zeleném kabátku a červených kalhotách. Nikdo se prý neodváží jít v noci na hřbitov. Každého roztrhá. "Já tam klidně půjdu," vytahuju si tričko. "A žene," smějí se hoši. Jasně, že půjdu. Ještě by si mysleli, že jsem malá ustrašená holka.

Nachytáme raky do kýble a já se vydávám do kopce. Už je dost tma. "Něco odtud přines. Třeba svíčku. Ať víme, žes tam opravdu byla. Jestli to dokážeš, máš u nás čokoládu!"  (Dodnes mám v památníčku jejich podpisy a obal od té čokolády.)

Ráno mě budí volání uja. "Vstávej! Něco pro tebe máme."

Na lavici u studny, kde se večer a ráno myjeme, sedí ujovia. Janko a Michal. Z kapes vytahují lískové oříšky. Sypou mi je do klína. Oči jim září. Smějí se jako malí kluci. Každému poděkuji zvlášť. Dostanou pusu na zarostlé tváře. Vždyť museli jít až k Poĺaně. Tady kolem nerostou. Jen tam. Je to vzácný dárek.

Týden utekl. Vracíme se zpátky do civilizace. Tady jako by se čas zastavil. Pořád mám před očima tetu v kroji a čižmičkách. Uja Janka s placaté čepici, švihácky posazené do týla. I s Michalem jsme si porozuměli. Beze slov.

Jo a ten čardáš? Ten jsem si taky zatančila. I s Jankem Derců - -

"Duj, duj, duj, duj tešuduj, tešumidav, tešumidav parnomuj. Ó parnomuj čumidav, gerekostar kikidav, šarlagy, šarlagy te chudav."

P.S. Ta slova písně jsou napsaná tak, jak mi zůstala v hlavě a hlavně v srdci. Stejně jako ty krásné chvíle dětství.


20 názorů

Hanko...nevím proč, ale obrázky po čase sami mizí......

P.S. sepiš pro vnoučata:-)))))


8hanka
29. 07. 2021
Dát tip

pred pár rokmi som i ja zamýšľala spísať spomienky na detstvo, mladosť, ale nezdalo sa mi, že by chlapci mali o zápisky záujem, tak som doteraz ani poriadne nezačala...

máš pekné spomienky, škoda, že sa mi nezobrazujú obrázky


Jarmilko...jak si to pamatuju....a je to už hodně dávno....skoro padesát let.....v kuchyni se nevařilo, protože se tam i spalo. Vařilo se v takové malé místnosti vedle kuchyně a pec tam byla.....v takovém odlehlém místě si chleba museli péct sami.......Moc děkuju, že jsi přečetla všechno!!!!.....Já to mám ve dvou rukopisech připraveno pro své dvě děti. Až tady jednou nebudu.....třeba jim udělá radost dozvědět se něco o mém dětství. A třeba i oni napíšou něco podobného pro své děti.


Jamardi
08. 03. 2021
Dát tip

Máš zajímavé zážitky. Jak to, že měli v domě pec, když byl dům nový? Tu dřevěnici přestavěli?


Lakrov........děkuji.........:-))....................hezký večer


Lakrov
07. 10. 2016
Dát tip blacksabbath

Čtu prolog a říkám si, že je jakoby opsaný z encyklopedie...  až narazím na pramen :-)  Pozorování krajiny z okýnka vlaku vzbuzuje nostalgické pocity.  Při zmínce o Dukle mě napadá, bylo-li zveřejnění téhle miniatury načasované  -- myslím si, že ne.  Rozumět řeči domorodců v kraji, který zmiňuješ, může být dost obtížné.  Ocěnuji náladu, kterou text přináší. A tahle věta  ...Ale to ještě neví, že... tomu dodává napětí -- možná větší, než jaké  se nakonec objeví.  Foneticky přepsaný nápěv písně je roztomilý a zapadá o mé představě  o "neprostupnosti" tamního jazyka.  Tip.  


srozumeni.....hezkou neděli....děkuji


srozumeni
25. 09. 2016
Dát tip
***

:..:-).........děkuji.....hezký den


Děkuji...:-))))krásný den..................


.........Kolobajdo ........dík za tip....:-))))).......hezký pozdní večer......dobrou noc......................


Kolobajda
08. 09. 2016
Dát tip

Bez komentáře - prostě jasný TIP *


Děkuji Hugo..........krásný den


......jo ....krásně tam bylo........bylo...........děkuji okolku...za korekci .....koment....tip.....pěkný den


ve třinácti.... Luboši.......ve třinácti....:-))))).............hezký den


Hugo Ramon
07. 09. 2016
Dát tip

Fajné povídání :-)


okoloidúci
06. 09. 2016
Dát tip

hm, pekne príblížená vôňa detstva a exotika východného Slovenska :)


Kočkodan
06. 09. 2016
Dát tip
Ivi, a v kolika letech sis to špacírovala po krchově?

Goro děkuji za korekci ...koment a tip......:-))...úsměv pro Tebe


Gora
06. 09. 2016
Dát tip

Určitě zas něco zcela odlišného: prostředí i lidé...hezké vzpomínání, blackie:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru