trháž života pálení zasáhlo mě nad ránem bolení
"Kdo jsi a proč tu tak marníš čas?"
vyřvával sem na štamgasta Crossu
donutil ho k asamblování asociací, výkřiků a smutku


 
Drahý Jiří Koláři, syne švadleny a pekaře z Kladna, truhláři, básníku, magiku s nůžkami, ošetřovateli samizdatu, vše nejlepší k narozeninám!





 


Vidění Hieronyma Bosche

láva a šílenství v nebi
mořská panna napíchlá na kolo
nereálně gigantická kulatá kopule
zpěvy kastrátů
praskot hořících pochodní
za arkádou kláštera Kristus kříž táhne

 
v jeskyni ozubená kola ročních období
nikdy se nezastaví
jsou větší zevnitř
můžeš v nich najít sněžítko ráje
kde na okřídlených rybách létají rytíři s červenými lucernami
a hypogrifové s ulovenými medvědy

svatá tvojice - on ona on
nekonečný boj o lásku
i Adam musel nejdříve zabít Boha
aby mohl pomilovat svou Evu
v její děloze mohla se pak vyvinout dvojčata budoucnosti

země je jen iluzivně zelená
ví každý člověksova
ztracení medvědi objímají malé lípy
ztratili také – matky

přerostlé jahody lásky
nese unavený nechtěný milenec
tříocasý tříhlaví ptáci
rysolišky a prasatokuřata
svalnaté žirafy
jednorožci
v zahradě Bohavraždy
          padá listí podzimu

v sadech slasti
si kundy a péra mastí
všichni nadržení hetero i pederasti

v klidu ráje
hraje piano durové
moře modré pomalu naráží
do stěn projekce

prach jsi a v prach se obrátíš
prach jsi a v prach se nikdy neobrátíš
jsi - li Van Aken - Hieronymus Bosch
přežiješ v tvorbě
jen tak zachováš svou duši
když spolkne tě smrt

spřežení života marnosti lidské
kulhá a upí kam míří; neví
na oslech jelenech kozách i koních
kamže nedozví se
neb jen tupě valí se
nahé plémě homo demo sapiens

stejně jednou do pekla propadneš se
na klíči pohoupeš se
a ďáblové rozeberou si tě
na obrovském noži brambora
a na ní zkrvavený voják bolestí krákorá

Hieronyme Boschi
ach velký čaroději
sic máš v prdeli velkou skořápku rozbitou
jsi velkým nám milencem
jen pětisetletou nepatrnou času oklikou



Pod otevřenym oknem podzimu
 

život je kopulace slastí
jeden sytí barvy
druhá hledá radost
zaržání ptáků
(ještě neletí na jih)
nezvěstuje konec

pospíchání tolik -
za sluncem
za cílem cesty
za spočinutím

život je závod o štěstí
účastníci podváděj jak můžou
jen nezastavit

tolik křiku
tolik tepla
tolik života
co se neuložil ještě k spánku

a přesto pod nádhernym otevřenym oknem podzimu
padající listí nepochytáš
do dlaní rozstříhaných