A přijdou si pro nás,

a oddělí nás

jako siamská dvojčata.

Duše a tělo.

Víra, která podléhá ohni,

křesťanství – spaluje.

Varuje plameny pekelnými.

Jsme kostnatí, jsme naplněni masem,

jsme smrtelní,

jsme naplněni strachem,

že nás někdo, něco, vystřídá na špici,

vystřídá v místě, kde už je prázdno

a ticho…

Tvoříme si vlastní peklo.

                                   (březen 2016)

Lebku obepíná jen tenká kůže,

připomíná růžový kartón;

pokoj bezdomovce,

který usíná pod hvězdami z grafity.

Chtějí se zdát a usínat,

touží po noci, která tě obepíná

jako tlapy medvěda.

                                   (srpen 2016)