odvšadiaľ indiáni odvšadiaľ samuraji

udivovanie by ma asi aj celkom bavilo! ale nemyslím si, že tento text by dokázal kohokoľvek udiviť. smiem sa spýtať, čo považuješ za obsah? ako sme sa tu bavili nižšie, tak je to v tomto prípade s obsahom dosť rozporuplné.

formálně dobře napsané, ale obsah by se vešel do dvou slok a jako takto zhuštěný by byl text sdělnější... ale snad je cílem ohromovat čtenáře záplavou slov a udivovat složitostí svých duševních pochodů  - ale proč ne... každý jsme nějaký... (:-D

tou nadväznosťou som myslel konkrétne "indiánske" spomienky, po ktorých zostane udupaná zem a "náš čas"

hm. tak nadväznosť. proste začneš, necháš to voľne plynúť, ale máš na zreteli nejakú linku. napíšeš viac-menej, čo si napadne, ale spätne trošku skoriguješ a v mojom prípade som ešte napasovala do seba dva rôzne texty. základný text som si poznačila ešte v apríli a nakoniec som si povedala, že mu dám ešte šancu. hlavne sme pozerali ešte na jar western kde boli samuraji.

teraz je to s výbermi celkom vodvaz jasné, že význam si ide, ako chce, ale prekvapilo ma, že taká zreteľná nadväznosť je viac-menej náhoda, akoby som pozeral na 2D a vidím 3D

vk:  na výbery sú náchylnejšie texty, ktoré sú obraznejšie. ale aj ja som celkom prekvapená. 

no a ten význam väčšinou nemám pod kontrolou. nastrkám tam nejaké motívy, v ktorých mám v tej chvíli pomerne jasno, ale nie zas stopercentne, a s potešením sledujem, koľko interpretácií existuje. ale vždy zaváham pri prvom negatívnom názore na moje veci. alebo väčšinou.

pri všetkej úcte a obdive - toľko tipov? tri výbery?!

a ešte prizná, že nemá význam pod kontrolou, ts ts ts :-)

*

tak vidis. teraz by si sa mala zacat viac bat ze pripominas jinovatu!:-)

...jako a2a2a,

po Jirkově vyjádření snad jen dodám, že indiání jsou svěží a hravý prvek

a připomínají mi trochu Jinovatovy básně :-)

z cyklu Obvyklá hrdinství (či jak přesně), která vydává teď Host,

a nevadí mi ani ta osobní retrospaktiva vztahu,

konečně každá báseň ctí svojí podstatou dialog

 

 

Já bych byl shovívavější než někteří mí předchůdci zde, asi je pravdou, že méně by bylo více, ačkoliv kdybych si nepřečetl kritiky, tak by mne to ze samotného čtení nenapadlo, protože mi stačí v básni jediný silný moment a splynu s ní, pokud forma samotná neoplývá patosem nebo neobratností, což zde nevidím.

Možná bych text ani nijak neproškrtával, poněvadž plyne dobře, dokonce spontánně a mým středobodem básně, silným momentem, který ještě neznamená v kontextu konec, jen jakýsi vykřičník,  je metafora o dívání se z okna, zatímco ostatní ještě nemusí.

Přemýšlím také nad poslední slokou. Má své místo, ale také se mi zdá, že trošičku víc filozofuje než předešlý text, je zde větší důraz na vyústění básně a tím se poněkud vymyká, jako by tvořila samostatnou báseň.

spomienkami udupaná zem - to je dobré, to by mi nenapadlo! aj úvaha o hrdinoch ma zaujala. a ja - popravde sa skôr bojím, že sa to snaží byť tajnosnubné a cool.

toho opakovania je tam toľko, že ho beriem ako prostriedok - o to prázdnejšie to znie, taký personal corporate bullshit, ktorý zvýrazňuje problémy, sklo, spomienkami udupanú zem

nejhorší je třetí strofa... asi to tak nebylo myšleno, ale jako by zde hádavá a panovačná krůta důrazně radilo své uťáplé polovičce jak má žít a co má proto dělat, aniž by sama o tom měla potuchy.

Závěr vše trochu zachraňuje, ale ona roztěkanost veršů, které se zoufale snaží znít tajnosnubně a cool, všechno převálcuje.

Nelíbí se mi to.

Hrdinové...jsme jimi i my? Co bude po nich, jen udusaná zem? Nádech humoru a nadhled.