sakra dobrý ..

To je tak krásný...

(Máš tu málo tipů, to se musí napravit, povrchní smajlík.

Ne, kecám, něco se nelíbilo útrobám pračky, to byl řev...)

vy jste zlatíčka..  se tu je usmívám - se slepeným prstem od levandule :)

pořád mne fascinuješ, autorsky i lidsky.

dneska mi přijde taková bítnická ... být a nebýt  - a pořád nevědět, o co kráčí:) ...

jsem uhranutá ve svátečních šatech sebou trhám skřípnutá mezi dveřmise slepeným palcem od marušky    

(pořád medituju…) ...

:*

mi přijde skvělé, když se dobří holubi vracejí na místo činu pomalu po čtyřech letech - velké díky, goro :)

Tohle je skvělá, z více pohledů zajímavá báseň...

zrovna jsem ji četla :)  jsme se tu sešly náhodou, já většinou o víkend pc vypínám, ale dnes jsem se trošku víc rozjela :) 

děkuju 

no čo povedať po komente egila- syndróm vykostenej ženskej je do kolien.... veľmi rada som čítala, výborný text

čeče, hezky se čteme navzájem :)) prima prima...

tak to jsem ráda :)

Já teď naopak vzkvétám :)) akorát na tady už mi času moc nezbývá, ale mám tě v oblíbených, takže se k tvým věcem určitě vrátím.

ruigel, janry, děkuju za zastavení .)

břízko, žíješ? no hurá, jsem se bála, že jsi někde uschnula :) díky

 vtiahlo,pobavilo,miestami posunulo do krajiny "inde"

Mám li věřit zasvěceným slovům pana redaktora, tak svou osteoporozu nebereš tragicky. To je dobře, dá se částečně vyléčit! ***

prostě jsi mě odhalila... to víš, že se kvůli tomu nevěším... tohle nás čeká všechny a jen si prostě přidám trochu vápníku do stravy :)))  a odškrtnu fajfkou

Zpovědi,které u jiných kritizuju,protože jsou příliš vyumělkované,mě u tebe baví. Prostě ti to věřím - a taky je to svým způsobem groteska : slzy a smích v jednom napolo fňukacím napolo chechtacím pytlíčku.

qíčalko, to jsem jáááá :) tvoje agi co jí řídnou kosti :)))) díky moje, jsem ráda, že jsi se stavila... už jsem se bála, že si dáváš nějakej pohov nebo co!

to je TAK jemný ... připadá mi, jako bych tě předtím vůbec neznala (a já tě přeci vůbec neznám:))) Agáto, takhle si tě schovám ...

overe, nelitoval, je to život ... a já bych tě rozveselila... kdyby něco, písni :)

agiball, Evžo díky za zastávku,

evžo, já to nehrotím, to bych snad ani nebyla já, kdybych to nějak špatně nesla.. trošku podumám a život jde dál :)

Jolano, jsem ráda, že jsi četla :) a že se líbí je třešnička, moc si vážím, egila čtu, ale tahle mi nejspíš vypadla nebo jsem na ni nenarazila, jdu se na ni mrknout... já nejsem moc sečtělá, co se týče básníků, hodně čtu tady, ale už jsem se pustila trošku do Skácela a tak snad si postupně rozšířím obzory... přijde mi, že už tu všechno bylo, jen občas poskládáme ta slovíčka kapičku jinak :) a že nás druzí ovlivňují, to snad ani jinak nejde 

Kosti prostě dohusti :-)))

a hlavně na to nemysli :-)))

nebo se ti unaví smysly :-)))

a to by přestalo být hustý.   /T

Tohle mě baví číst. Ten způsob prostřihů v závorkách je taky zajímavý -- jako by se to mělo vždycky na chvíli vrátit někam do přímosti (zprávy) a pak se znovu vynoří svět v jiné rovině. Je to celkově text, který svou hravostí může maskovat něco hlubšího, niterného, co ale nebude dovysvětlovat, tak to napíše takhle. A o to jde.

Taky mě napadlo, že tě možná trochu inspirovala egilova speedcars. Nebo možná ne. A říkám si, že je dobré rehabilitovat slovo anděl, v poezii, a podobná odmítaná slova, dosadit je do nových kontextů, což děláš.

Líbí se mi, jak se jednotlivé motivy opakují v nečekaných souvislostech a nakonec se to smysluplně uzavírá, jde v tom vysledovat systém, není to jen automatičnost. A taky nepředkládá svůj svět/prožitek schematicky, ale zprostředkovává jeho různé "vrstvy".

Ta všednodennost je fajn, vede tady někam dál. Otázka "tady a teď" spolu s otázkou mizení, konečností, obojí neustále přítomné. Přijde mi, že hodně obrazů jen tak nahazuješ, což je na jednu stranu dobré, že nabízíš čtenáři takovou svobodu, na druhou stranu je to trochu snadné. Ona ta zdánlivá nahodilost je samozřejmě součástí tvého výrazu, kdy text nechce být patetický a kouká se s nadhledem.. Ale třeba hned první sloka mi přijde až moc náhodná, z ní je pro mě nejsilnější "den byl prázdnej les", tam se mi nabízí hodně možností, jak to číst a skutečně to (pro mě) "ožívá"..   (Kdysi mě napadlo, že spojení "prázdný les" (kromě toho zjevného, že třeba v lese nikdo není) je i popíráním lesa, protože les je vždycky les, je vlastně vyjádřením obsahu, mnohosti.. prázdný les v tomhle kontextu může i trochu děsit -- že prázdno je i to, co se zdá být plné.. že pohled je matoucí.. Zároveň to může i uklidňovat, protože neskrývá nic. Ani nenabízí. Ale to jen tak mimochodem, vlastně se tahle možnost vůbec neslučuje s odlehčeným tónem tvého textu)

Myslím, že ti docela šlo o to, aby jednotlivé části vzájemně komunikovaly, vracely se k sobě a zase se objevovaly "s novou energií" (den les, anděl v taxi, meditace, vykostění, skuliny, kapsy, atd.) Hodně mě baví ten "záznam snídaně". Taky mi přijde zajímavé, jak (intuitivně) pracuješ s mnohobarevností slov, necháváš je "otevřít", a potom to zase "vracíš na zem" -- tj. že některé obrazy probouzejí spoustu asociací, a text od nich následně utíká (nechce se v nich rozplynout) a neustále se snaží udržet nadhled nad světem (nad sebou)

*

já bych se litoval a nic neviděl...otevíráte oči paní Básnířko...*

Takovou zpozdilost bych si nepřipustil, Agíšku. Stárne jen ten, kdo v sebe ztratil víru a malý je ten, kdo zná jen malý cíl. A to se pisálků nemůže týkat :-)))

:)) zvědavci

jarub jsem moc ráda, že se jsem ti vplula s andělským taxikem do vočí... mám strašně ráda, když to vypadá, že je to normální..a ono to je totiž všechno pravda, páč toho anděla jsem fakt potkala a ukazoval na mě fakáč!  dikes

hugísko, kdo je zvědavej, ten bude brzo starej, bacha na to!

To je celá Agáta :-) taky mě zajímalo šmirglování a dnes jasnej signál !!!

A do prkna hřeb! Ty mi dáváš.... tohle je absolutně super dobrý! Jako musel bych to opsat celý, abych řekla, co se mi na tom nejvíc líbí. Nemám moc ráda abstraktní věci, ale já to tady teď u tebe normálně viděla, všechno.... a bylo to jako zvláštní cirkus a vůbec...kašlu na to, nejde to popsat....

Akorát šťournu - jak jako nemá sex, když v minulým dílku jsi o šmirgl strouhala svoje zadní půljablíčka, he? ;o)))))

Wh... moje mažoretka má jen jeden meloun :) a jak správně podotkl Aleš, ve vzduchu je jen jeden :))   Hugí, to je furt ten můj brácha mašinfíra :)

všem díky za čtení

egile, super, že se ti to líbí... a že mě čteš, jsem potěšena

*

Nejlepší, co jsem od tebe četl za poslední cca měsíc. 

Syndrom vykostěný ženský...

Vedle obrazmosti a jazyka oceňuji, že i když téma je, jaké je, text je pojímá s nadhledem, vtipem. Neutápí se v nějaké hořkosti, naopak - jakoby ta hořká zkušenost byla jen matérií, z níž se teprve rozbíhají řetězce asociací; hravost atd. I když ten temnější podtón je tam přítomný taky (a dává veršům příchuť jistého přesahu), ale ne prvoplánově - text není deníčková zpověď. 

den byl prázdnej les      trochu sněžilo do kapes

_____

krkáš provázky

W: když ve vzduchu žongluje rozpůlený meloun...? :o)

němelo by být v názvu "Mažoretka s melouny" ????

Vidím opičkování, taxíka žluťáka, krkání po štrúdlu, parádní kozy kolegy ... ale proč zas ty modrý voči? Je to ňáká narážka na nás bývalý blonďáky s nebeskýma kukadlama??? :-)))

*

Ztrácet se po kouskách je magie klíčový dirky...:-)