Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Unisex aneb o iluzi bezprostřednosti

23. 10. 2016
5
7
1241
Autor
Movsar

Dlouhou dobu zdobil nedělní vysílání televize pořad Studio Kamarád. Vytratil se, tak jako mnoho jiných věcí zatížených minulostí. Minulostí? Není minulost přeceňována způsobem podobným tomu, jakým nakládáme se slovem „pravda“? Jako by minulost byla něčím definitivně platným, uzavřeným a neměnným.

A proč ten podivný úvod, proč připomenutí pořadu pro děti a krátká meditace nad pojmy? Stalo se už po několikáté, že jsem si na margo svých textů přečetl stejně a přitom jinak  podivnou kritickou poznámku: příliš mnoho citací. A tak se formou „postmoderny vysvětlované dětem“ (ať není citací málo) pokusím odkrýt omyl. 

Kritikova nechuť k citacím implicitně zahrnuje přesvědčení, že je tu nějaká bezprostřední situace, v níž je ukryt pravý smysl věcí. Takové přesvědčení je plně v moci starého metafyzického (a později fenomenologického) omylu o pravdě, která leží buďto „tam někde venku“, anebo naopak je součástí „věcí samých“ jako jejich neměnná podstata, a správným – přímým - způsobem si umíme zjednat přístup k takové pravdě.

Před více než sto lety ale vědění prodělalo zásadní změnu, jíž se říká „obrat k jazyku“ (linguistic turn). Zjednodušme pro naše potřeby výsledek té změny do teze, že pravda je napříště hledána už jen v řeči, tedy nikoli vně nás, ale jen v tom, co je mezi námi.

A mezi námi kolují texty. Už tisíce let. Některé radikální názory říkají, že vše už bylo napsáno a nastala doba „pouhé“ interpretace. Umberto Eco to vyjádřil jen o něco méně ostře, když o knihách prohlásil, že každá se píše zas jen o jiné knize. Filosofem, který se ale problematikou zabýval systematicky a zdaleka nejpodnětněji, byl Jacques Derrida.

Pro Derridu jsou texty jen sítí odkazů, diferencí a reprezentací, z níž není úniku. Text je utvořen z archivů, které jsou vždy přepisy. Chvíle pro kritikem nenáviděné slovo „citace“. Ano, texty jsou sítí citací; více nebo méně explicitních.

Je na nás, abychom svým citacím vytvořili příznivé prostředí a tím i smysl. Někdy to může být ironický tón, do nějž je citace vsazena jako nota do partitury, jindy třeba proces aktualizace, v němž nám citace rozsvítí současně prožívanou situaci. Přitakejme po dionýsovsku chaosu, v němž se náš svět už dávno ocitl, anebo lépe – do něhož procitl, a nalezněme v citacích krásu a intelektuální zábavu. Smiřme se s tím, že nejsme a nemůžeme být „originální“.   

Vítejte ve Studiu Kamarád! Ať je vaše neděle krásná a zábavná. 


7 názorů

unisex
24. 10. 2016
Dát tip

careful má pravdu, dávám jí za tuto kritiku tip (k tvému dílu-tak jí ho prosím předej)


careful
24. 10. 2016
Dát tip

Jinak mi to připadá jako všeobecné žvanění o ničem, které má ve výsledku říct, že všechno citování, nebo opisování je vlastně ok, stejně jako jsi předtím děsně chytře světu řekl, že zjednodušit ženu, jen jako kusy těla vhodné k rozmnožování je taky vždycky ok, protože se to tak dělalo vždy a je to "přirozené" (což je vlastně i znásilnění... takže taky asi špatný není)

Já si myslím, že píšeš volovinu, protože záleží na konkrétních citacích a  paralelách..j.de o to, zda jsou užity záměrně, nebo podvědomě, nebo náhodně jde i o to za jakým je to účelem...pokud citaci například překroutíš a použiješ k obhajobě blbosti, pak je to použití za bodem zneužití...


unisex
24. 10. 2016
Dát tip
hezka ukazka agovani.. ulevilo se? pro me jsou to dalsi blaboly.. a dalsi citace.. zacinas se tocit v kruhu movsare.. zkus pouzit vlastni kreativitu, at se z toho dostanes.. prece nezamrznes ve sve tvorbe na tom, ze budes vykradat ostatni..

careful
24. 10. 2016
Dát tip

(a číst ty miniatury ani nebudu, protože se nechci rozčilovat nad nějakou objektivizací)


careful
24. 10. 2016
Dát tip

Až ti někdo napíše, že to co píšeš, stojí za hovno (to teď nemyslím tak, že to stojí za hovno, ale někomu to tak připadat může), tak uděláš "vědecké pojednání" o hovně?

Junak nevím k jakému komentáři unisexe a k jakému tvému dílu se to vztahovalo, takže to jak ony citace působily neposoudím...


Movsar
23. 10. 2016
Dát tip

sice není snadné to přijmout, zvlášť v prostoru poezie, ale na mašli to zase není.

na smysl rezignovat netřeba, ten je jen, jak říká derrida, stále odsouván, je pohyblivý, protože slova v čase mění své významy a my tak předem nikdy úplně nevíme, jaký by měly mít zrovna teď. je to neustálá práce s texty. to je ale zase jiná jeho teorie, différance. šlo mi hlavně o očistu citace.  


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru