Voda z bezdomoví

Voda z bezdomoví

Člověka odpradávna děsí prázdno, horror vacui. A tak zabydluje svět. A nakonec se mu podařilo zabydlet i nebe, a jistě to nebylo hned. Kolik bitek kolem toho bylo, každý hájil svou verzi nebeských věcí. Teď jedeme krajinou a prší. A vlastně nic jiného to není, jen voda z bezdomoví.

Libeň

Vlak vyrazil zatáčkou. A přišlo to nečekaně jak výjimečný stav. Libeň. Tady ulicemi nekorzují dámy s kloboučky a paraplíčky proti slunci jako na obrazech Augusta Mackeho. Tady se žije tak nějak nedivadelně, a přesto nezřídka dramaticky. A přichází to ze zatáčky, náhle, jako výjimečný stav.

Příběh pokory

V televizi zpovídají modelku. „Najprv som jezdila emhádé s tými propotenými Mexičanmi, zavesená jako opica.“ No a pak se dostala na obálku tamního Vogue. Reportáž uvedli jako „příběh velké pokory“, ale na té krátké řeči něco nesedí. Pravda je jen v řeči, výpovědi samotné. Je toto pravda pokory? 

Příběh hlasivek

Petra Skládalová má problém s hlasivkami. Je to křehká blondýnka, to se může stát raz dva. Víkend, karaoke, sklenka, viržínko, znáte to. Jede teď pondělním ránem tramvají č. 10 a telefonuje, aby se objednala k vyšetření. Říkají, ať přijde hned. Tak vystupuje u sochy Palackého a jde hned. 

Jemňounké pralinky

V průčelí smíchovského sídla L´Oréal zavěšeny dvě lucerničky. Strážná světla a pochodně ženské krásy. Tam uvnitř má každá „hebků tvár a hrozne dobré vlasy“. A v posledním patře šéf, muž – dítě štěstěny. Úzký knír má pěstěný, ale výraz trochu ustaraný: dokáže zajistit, aby všechny ženy světa byly jemňounké jako belgické pralinky, co si dává k snídani? Tuší, že ten úkol je nad jeho síly. Sahá do dózy a strká si do úst hned dvě najednou…