Jeden ze symbolů Portugalska představuje  místní káva, což připomněl i průvodce našeho zájezdu. Při ranní procházce - ještě před společnou snídaní - se mi tedy zdála vhodná chvíle zastavit se někde na šálek. A nemusel jsem ujít ani příliš daleko, když štít s nápisem „Café latino“ prozradil, že jsem zřejmě narazil na tu pravou kavárnu, podle všeho typicky portugalskou.

Přede mnou sice čekali jenom dva zákazníci, ale brzy jsem pochopil, že hned tak obsloužen nebudu. Když jsem už nabýval dojem, že přicházím na řadu a nadechoval se k vyslovení přání, kavárnice jako by neunesla tíhu okamžiku a rozbila talířek, co chtěla odsunout. Zmatek, další průtahy. Do hotelu na snídani jsem se vrátil téměř až když bylo po všem.

Ani závěrečnou chvilku pobytu jsem si neodpustil ochutit předodjezdovou kávou. Tentokrát ovšem obsluha proběhla tak, že jsem čas odjezdu bez většího spěchu stihl (jenom mně trochu zarazilo, že několik hostů co sedělo v kavárně téměř bez hnutí hledělo do tiskovin a tak mě napadlo, že třeba to jsou jenom figuríny, co si je tam nastrkala kavárenská).