Pavle, děkuji a svůj původní komentář beru zpět. Jsem rád, že jsi se ozval a potvrdil svou pověst znalce. Vůbec mi nedošel ten protiklad s podzimem, tedy nemožnost proděti, tu skvělou jemnou nostalgii., děkuji, dnes mi scházelo bystřejší vnímání a autorovi se omlouvám. To sjíždí-sjíždějí, tam si sice stále myslím své, ale naopak nyní oceňuji ten jen naznačený předěl. Oprávněný výběr a já přidávám tip.

Jirko, kireji tam je, akorát není naznačené graficky - konkrétně mezi prvním a druhým veršem. Podle mě je tam rovněž přesah, cílem je zvýraznění wabi (opuštěnosti) - v kontextu dětského hřiště, kde běřně sjíždí děti, najednou sjíždí (jen) listy. Nejde o to, že by listy bránily nebo nebránily dětem, ale že nastal pozdní podzim a žádné děti tam nejsou. Ohledně sjíždí/sjíždějí - tady chápu námitku, ale já jsem např. z Hradce Králové a varianta "sjíždějí" mi zní úplně přirozeně - a dokonce ani ta časová prodlouženost mi tu nijak nevadí, jde jen o několik listů a časově delší pozorování. které se ale stále odehrává tady a teď, takže to není v rozporu s principy haiku.

silene, měl jsem napsat ...sjíždí suché listy...., nikoliv listí, tam jsem učinil překlep, stále jsem však mínění, že sjíždí přesněji vyjadřuje, vymezuje přítomný čas než ...sjíždějí... Oba výrazy vyjadřují pro haiku nezbytný přítomný čas, to jistě ano, můj jazykový cit však upřednostňuje ...sjíždí.

a2a2a: 

tech. sjíždějí je dlouhý tvar nedokonavého slovesa sjíždět (vzor sázet), a tedy naopak přirozeně odlišená varianta plurálu třetí osoby v přítomném čase. Tvar sjíždí, který se dříve bral než za číslo jednotné (před rokem 1993), v současnosti již splývá, a tudíž jej lze používat i pro číslo množné, ovšem právě dlouhý tvar je prostředkem, kterak v českém jazyce rozlišit mezi plurálem a singulárem, aniž by mluvčí musel vyjádřit podmět.

Být v haiku např. verbum finitum sedí, půjde rovněž o nedokonavý vid, avšak vzor trpět dlouhý tvar nemá. Dokonavé vidy naopak nevyjadřují přítomný čas.

sjet: sjedou (budoucí)  x  budou sjíždět

Budu kritický. Krom nadbytečného hřiště a scházejícího předělu a v podstatě i přesahu, neb úvaha, že místo dětí listí není nijak v protikladu, nebrání dětem, mi vadí výraz ...sjíždějí..., který evokuje jako by šlo o relativně delší čas, nemluvě o tom, že spojení ...sjíždějí listí... zní krkolomně, nehezky. Mělo by být spíše ...sjíždí...

     u nás asi takto

      sníh na skluzavce      maminy v marketech      nepapej lego 

*

snake_01:

není to nápad, ale viděné :-)

a ten fokus = hřiště - skluzavka - listí .. bych nechal ..

(i za cenu výběru) :-)

i tak dík

Fajn. Hravé. Díky.

Velmi mě to oslovilo. Nedávno jsem fotila graffiti na zídkách v parku,které svými barvami vytvářely s podzimními listy naprosto šílené barevné kombinace. - A kousek dál byla modrá plastová dětská skluzavka,na které leželo žervené a žluté listí.

Smysl hřiště vidím v tom, že je venku. Musí být tam, kde jsou i ty listy. Dětská skluzavka by mohla být i u bazénu, ale pokud je krytý, není tam listí.

Taky máme takovou skluzavku pro vnučku  na zahradě.  :-)))

A nyní se v dolním ohybu koupe listí, pijí ptáci a pes.  /T

Nápad se mi velmi líbí, dokonce jsem zvažoval výber. Budeš se nejspíš divit, ale když jsem nad tím přemíšlel hlouběji, přišlo mi, že je první verš vlastně nadbytečný, protože skluzavka už sama o sobě evokuje dětské hřiště. Jedinou užitečnost prvního verše pak spatřuju v tom, že dává více vyniknout tomu efektu zklamaného očekávání na kterém je to postavené (sjíždějí - děti? ne - listy).

T.