Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Druhá nevyprovokovaná úvaha státního zaměstnance
datum / id01.11.2016 / 473573Vytisknout |
autorVitex
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1111x
počet tipů6
v oblíbených0x
Druhá nevyprovokovaná úvaha státního zaměstnance

 

 

Vystoupil jsem z metra jako každé ráno, s ambicí ovládat se a nechrlit v duchu vulgární nadávky na pitomce se sluchátky v uších, telefony v rukou a chůzí náměsíčných, které je vždycky tak těžké předběhnout, když člověk spěchá. Naštěstí jsem tentokrát na žádného nenarazil. Má mimoděčná pozornost se proto mohla otřít o tvář dívky s krokem skoro stejně rychlým jako ten můj. Hnědá rtěnka a posmutnělá víčka. Zbytek se ztratilo v davu.

Znovu jsem si jí všiml o pár vteřin později u eskalátorů. Jeden jel dolů, druhý nahoru, třetí stál. Jako první a skoro jediná se rozhodla netlačit se s ostatními dole a vyrazila hned po zastavených schodech. Rychle se mi vzdalovala. V černých kožených kalhotách, s vlasy částečně odbarvenými na blond, ale taky tak trochu do zelena. Měla docela pěkný zadek, ale tenhle typ dívek, tenhle záhrobní styl, mi nikdy nepřipadl přitažlivý. Jak se jim teď vlastně říká?

V půlce té dlouhé dráhy ji ale statický zástup začal dohánět. I já jsem se k ní pomalu blížil, aniž bych hnul brvou. Pluli jsme pak skoro vedle sebe stejnou rychlostí, jen s mírným zpožděním já pohodlně opřený o loket, ona musela dál kroutit tím docela pěkným zadkem a ztrácet síly. Prohlížel jsem si hieroglyfy na rukávech její černé blůzky. A pak jsem si teprve všiml, že její ruka, v jemné černé krajkované rukavici, je umělá.

Opravdu jí celou dobu pohybovala tak zvláštně. Tedy nepohybovala. A prsty v rukavičce byly ztuhlé ve stále stejném unaveném gestu, jako prsty figurín. Na špičce každého z nich byla rukavička mírně nedotažená, tvořila pět pokroucených patvárků. A na druhé ruce stejně tak. Zdálo se mi to? Vybavila se mi znovu její smutná tvář, kterou jsem teď nemohl vidět, protože byla stále ještě, na posledních pár chvil napřed.

Chtěla nám utéct. Ale neměla šanci. Došly jí síly a nahoře jsem vkročil na rovinku zároveň s ní. Zástup se znovu začal měnit v dav. Zahnul jsem ostře doleva a prodloužil krok, měl jsem být už dávno v práci.

Znovu jsem si na tu dívku vzpomenul až večer, u eskalátorů směrem dolů (a už nikdy potom). V metru jsem už nevěděl, co byla pravda a co fantazie. A nahoře, na konci jiných pohyblivých schodů mě překvapilo, že dnes město voní stejnou vůní, podle které poznám příchod zimy na venkově. Myslel jsem, že vzniká z dřeva páleného doma v kamnech, které tady snad už nikdo nepoužívá. Ale možná je to jinak.

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

07.11.2016 13:33:22dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Dočteno, takže by se patřilo okomentovat, ale nějak nevím, co k tomu říci.  Snad jen to, že nějak nevím, proč to bylo napsáno.  

05.11.2016 19:15:19dát kritice tipVitex

StvN: Tak to ber tak, že souvisí, jenom asi o něco nečekaněji, než bys čekal :-)

05.11.2016 18:08:21dát kritice tipStvN

Celkem fajn, i když jsem trochu čekal pointu, která by souvisela s dívkou. 

04.11.2016 13:57:32dát kritice tipIQ nick

:o)

03.11.2016 18:38:28dát kritice tipagáta5

já to myslela taky smrtelně vážně :)

03.11.2016 18:15:49dát kritice tipIQ nick

Já jsem to taky myslela smrtelně vážně. A jsem na tom dokonce tak špatně, že jsem při svém sníženém intelektu ani neodhalila, že si ze mně agáta dělá srandu. :-(

03.11.2016 15:07:25dát kritice tipVitex

Do toho mě ale netahejte. Já jsem to myslel smrtelně vážně.

03.11.2016 14:42:42dát kritice tipagáta5

asi dáme soutěž o největší ptákovinu nejlíp napsanou :))))

03.11.2016 14:38:21dát kritice tipIQ nick

No jo, ale pak to ještě takhle pěkně napsat, aby si to užili i ostatní... :-)

03.11.2016 14:19:08dát kritice tipagáta5

iq, to je tak romantické :)  přesně, líbí se mi, když se mi vtiskne do hlavy něco strašně obyčejného a přitom to vůbec obyčejný není, dokud se to nezačne zjevovat po každým otevření očí... jj, jsem si tady povzdychla :)...

03.11.2016 13:44:28dát kritice tipVitex

Dík všem.

03.11.2016 13:25:30dát kritice tipIQ nick

Jednou jsem scházela po schodech železného mostu. Odpolední slunce vrhalo na schody můj stín, a tak jsem viděla, že za mnou někdo jde. A když jsme byli asi v polovině schodiště, tak ten mladík za mnou řekl: "To mi připomíná počítačovou hru." 

Nic dalšího se nestalo, vlastně se nestalo vůbec nic, ale bylo to zvláštní tou atmosférou, i samo o sobě, a ve mě to také zanechalo stopu o které jsem uvažovala dosti dlouho. A občas si na toho kluka a "počítačovou hru" stínu vzpomenu, když po těch schodech jdu. 

No zkrátka, napsat takovou "příhodu", takhle čtivě, to už musíš umět psát. b:-)

02.11.2016 21:50:51dát kritice tipK3

Perfektně napsané. Jsme to my všichni, kdo o tom musí přemýšlet.

02.11.2016 14:47:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Připojuji se k agátě, tak nějak jsem to myslela: máš to dobře napsané, a tu moji dívku - ženu bez ruky vídávám jako Obraz smutku: nikdy se neusmívá:-)

02.11.2016 10:40:49dát kritice tipagáta5

dobře napsaný. mám taky jednu vzpomínku z eskalátoru, už si nepamatuju ani tvář toho člověka, ale myslím, že nějakých pět let se mi furt zjevoval ... neměl umělou ruku, byl krásnej jako anděl :))

02.11.2016 08:56:20dát kritice tipcareful

Hmm.. a co třeba tak nazvat sbírku a tohle, ať už to je úvaha nebo ne (já tam nic k uvažování nenašla) pojmenovat trochu trefněji... protože tohle mohl pozorovat klidně kdokoli a s tím, čí je zaměstnanec, to vůbec nesouvisí...

02.11.2016 08:52:50dát kritice tipVitex

careful:

Název je takový, protože je to druhá povídka v řadě s tímto "hrdinou" a časem možná budou další.

A uvažuje se... Nechtěl bych to moc zabetonovávat nějakou jasnou interpretací. Spíš mi šlo o... proměnu dojmu, prchavost okamžiku, prchavost vzpomínky, soucit - ale to všechno (nebo klidně něco jiného) by si tam čtenář měl dosadit sám - kdybych to tam všechno napsal tak doslově rovnou, přišlo by mi to pitový.

Jinak, samozřejmě vím, že se emaři tváří jak kakabus z principu. A tahle naopak měla důvod... Nebo třeba neměla. Třeba se to tomu pozorovateli jen zdálo.

02.11.2016 08:51:03dát kritice tipcareful

Jak to myslí Gora taky nechápu...jako že zná ženu bez rikou, nebo gotičku...nebo zná gotičku bez rukou, nebo prostě jen někoho, kdo se tváří smutně?

02.11.2016 08:35:51dát kritice tipcareful

Není to vyloženě špatný, ale nechápu název, ani nad čím se uvažuje...jako, že postižený člověk má/musí být oblečen nenápadně... a pokud byla třeba gotička, nebo emařka, tak ty se tak netvářej vždycky proto, že nemaj ruce... to může patřit ke stylu a nemyslím, že je nutné, aby se každej zubil, zvlášť když není proč...

...zadek mu tam ani moc nevadí, o když je zbytečně zdůrazněn, ale narozdíl od movsara se tu zmiňují i jiné věci a paní není jen "zadkem na kolečkách"...

01.11.2016 22:29:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Znám podobnou dívku - dnes již ženu...stále smutná tvář.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor