Opuštěný

Kousek po kousku mi život bere sílu,

už je to dlouho, co vzal mi i víru.

Severní vítr odvál mé štěstí nenávratně pryč

a srdce mé, ty jen tiše křič.

Stejně nikdo neslyší tvůj pláč.

Osude, proč jsi tak krutý,

proč tolik trápíš mou křehkou duši?

Je to snad za trest? Či něčí pomsta?

Pravda, mých nepřátel je na sta.

Ale proč zrovna ona?

Není to spravedlivé, Bože jsi zlý!

Proč její tělo teď v zemi tlí?

Za co si smrt tak náhlou zasloužila,

že snad modlit se k tobě nechodila?

Já přec také nechodím.

Mám srdce zlomené a duši smutkem zkalenou,

když vzpomenu na její postavu sametem zahalenou.

Již zase samoten se životem budu prodírat

a svůj osud proklínat.

Zůstanu opuštěný.