Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ostrůvek světla

10. 11. 2016
15
30
3223
Autor
revírník

Z kamenité, avšak hlubokou vrstvou humusu obohacené půdy vyrůstá mezi smrky podivný jasan. Je z jednoho semene, má jedny kořeny, ale kmeny má tři.

Původní kmen totiž před mnoha lety někdo skácel. Míza kořenů v pařezu otevřela tři spící očka a vyhnala z nich svěží výhonky. Rostly s takovým spěchem, že o sebe brzy začaly klopýtat. Chyběl jim kmen, proto se ho všechny tři chystaly nahradit. Jestli se to jednomu podaří, druhé dva zůstanou pod ním a pozvolna uschnou.

Uříznutý jasan však byl ztepilého růstu a stejně souměrné měl kořeny. Proto žádný z výhonků nemohl zvítězit. Ve všech byla stejná nepředstavitelná síla. Jak se tou obrovskou silou tlačily nad střed pařezu, aby zaujaly místo chybějící svislice, každý to trochu přehnal, minul střed a musel se pak při své honbě za sluncem nenápadně vracet. Ani potom však ošemetnou energii nezkrotil a znovu se vychýlil.

Všechny tři se propletly tak dokonale, že když pak na jaře podruhé odstartovaly do výšky, stěží se dalo poznat který je který. Byly zapleteny jako pomlázka.

Příštím rokem se prodraly blíž ke světlu, konečně se v temné smrčině zorientovaly a jako blesk vyjely přímo vzhůru.

Dodnes žádný ze tří kmenů nevítězí. Nad dvoumetrovým spletencem, který zesílil a kůrou tří svalnatých údů začíná srůstat, stojí tři přesně svislé jasanové kmeny, štíhlé a rovné jako kmeny smrků. Přes povážlivé zpoždění dosahují společnou světle zelenou korunou až k úrovni smrkových špiček.

Se zakloněnou hlavou zkoumám koruny dvou těsných sousedů, nepotřebného jasanu a vynikajícího smrku. Musím se rozhodnout, který z nich označím k těžbě, aby druhý mohl dál volně růst. Chvíli se ve mně dohaduje ekonomicky myslící pěstitel s jakýmsi kacířem. Ovšemže to skončí tak, že škrtnu vypuklou čepelí črtáku a ozve se ostré syknutí smrku.

Já však ještě nejsem spokojen. Začnu si představovat, jak se to zde bude vyvíjet potom, po probírce.

Už vidím jasan, jak se všemi větvemi nenasytně protáhne a rázem ho bude plný les.

Všichni, kdo poběží nebo poletí kolem, budou zvědaví, co je to za ostrůvek uprostřed smrčiny. Každý se přiblíží a ostrůvek mu odhalí svoje poklady: plnou síť slunečních prasátek a křehké rostlinky, co vyrazí z vonné prsti pod tlejícím listím. Zajíc se udiveně posadí na bobek, tlapkami a jazykem uspořádá odstávající chlupy, střihne slechem, pohne vousy, střihne druhým slechem a pro jistotu zmizí v šeru. Třpytivý bažantí kohout se zastaví hned v prvním okénku na kraji sluneční sítě, trochu se přikrčí a vydrží tak dřepět, dokud slunce neustoupí a neuvrhne ho do stínu. Postupně pak na něm vyhasnou péra bronzová, modrozelená i ta měňavá. Nakonec umlknou též reflektory krvavých poušků na hlavě. Než krasavec pochopí, že už se nevyhřívá, ale sedí tu jen tak, zatímco ostrov před ním je stále ještě plný slunce, bude ve své blaženosti vypadat – s­ prominutím – h­loupě. Až mu to dojde, zvedne se a s výhružně tasenými ostruhami bojovně odťapká.

Počkám si, až přijde srnec. Ukousne ozářený list maliníku a bude to, jako by zhasil jedno z tisíce světel. Potom dvakrát třikrát zvedne hlavu a znovu ji skloní, aby větrníkem nabral všechny dostupné pachy. Ještě si v klidu olíže bok a vzdálí se tišeji, než to umí liška.

Ve smrkovém jehličí, co bude obklopovat světlinu, i ve větvích samotného jasanu, bude neustále plno cvrkotu a přeletování.

Brzy sem ze všech stran začnou směřovat nenápadné stezičky, budou se tady křižovat, a tak se průhledný svatostánek, podobný majáku zářícímu do šera, stane poutním místem všeho živého.

Jistě se zde zastaví také člověk, jenž kolem půjde za důležitým lidským cílem. Nejvíc ho ovšem zaujme trojice rovnoběžných kmenů, rostoucí z podivného spletence nad zemí. Takoví už jsme my lidé. Vždycky pátráme po příčinách a souvislostech.

A tak lidský návštěvník po chvíli jasan a všechno kolem pochopí. To je bezpochyby ta pravá radost, která jiným tvorům chybí. Právě o tu radost se později možná s někým podělí. Možná i úsměv na něčí tváři pomocí svého pochopení vyloudí.

 


30 názorů

revírník
09. 01. 2022
Dát tip

To je právě ta největší hrůza, když dítěti zemře maminka. Ale život to u vás pak zařídil dobře, s novou rodinou.


Marcela.K.
09. 01. 2022
Dát tip

Já říkám, že vše se děje pro něco... tehdy jsem se ze svých bolestí vypisovala i tady na Písmáku. Je to vlastně taková terapie, kdy si člověk srovná myšlenky. Sama jsem vyrůstala bez táty. Zemřel, když mi byly čtyři roky...i proto jsem ráda, že se syn znova oženil a dnes má Verunka i mamku a dva bráchy. Jednoho jen o čtrnáct dnů staršího, než je ona - toho syn vyženil - a pak malého dvouletého. Verunce maminka zemřela, když jí byl rok a půl. ... už je to šest let.  


revírník
09. 01. 2022
Dát tip

Jsem rád, žes mě našla a taky, žes mohla vnučce nahradit maminku - bohulibý úděl.


Marcela.K.
08. 01. 2022
Dát tip

Nechápu, proč jsem si tě nečetla...Možná proto, že jsi sem přišel v době, kdy jsem na prózu neměla čas, protože mě plně zaměstnávala dvouletá vnučka od syna, který s ní zůstal sám. Musela jsem tehdy šetřit s časem pro ně.  Jsem ráda, že jsem tě teď objevila, protože píšeš krásně o lese a ten já miluju.


revírník
02. 01. 2019
Dát tip

To se hezky čte.


Silene
02. 01. 2019
Dát tip

Byl jsi, Jardo, osvíceným lesníkem. 

Když Vigan s Edvinem zmínili, že tvé texty mají léčivou moc, vůbec se nepletli... hotový duševní balzám, dobře umíchaný.


revírník
30. 06. 2018
Dát tip

Zdeňku, taky bych si byl tenkrát možná připadal divně, kdybych chodil naráz na dva servery. Teď ale, když je na jednom vcelku už všechno, co jsem chtěl, a ještě neumírám, tak jsem si dovolil taky sem nakouknout. Proč své dílo neukázat i jiným, ne?

Za zmínku o mých knížkách tady ti (s trochou nečekaného šimrání v zátylku) pěkně děkuju. Ale vážně.

Jeff tu svou poznámku o prvotině, domnívám se, myslel vzhledem k prvnímu mému dílku sem vloženému. Taky tě, Jeffe, zdravím.


Edvin1
29. 06. 2018
Dát tip

Jsem rád, že ses rozhodl sem přijít, Jaroslave. Protože když já jsem sem přišel, tys tady nebyl, a jelikož si Tvých názorů vážím, připadal jsem si jako slepice, jež zanáší. Tak fajn. 

Co si o Tvých textech myslím (a cítím), víš. Tenhle mám ostatně v mé papírové knihovně, v knize Duše lesa. Ve Tvých knížkách si čítávám po večerech, kdy si potřebuji zklidnit, ukonejšit zjitřenou duši. Žádný prášek je nezastoupí. 

 

Jeff: Prvotina? To jsi mě srdečně pobavil. Jarda a začátečník?! 


Jeff Logos
11. 06. 2018
Dát tip

Pokud to byla prvotina, tak hned míří hodně vysoko.  Dobré počtení.


revírník
22. 09. 2017
Dát tip

Tak to jsem rád. I když - ono je toho dost i tam. Jsem tu jen tak na okraj, pro zpestření. U tebe to asi nebude o moc jiné.


podarilo, Jarko...šepot poslala za mňa esemsku z Čiech a hľa! som tu...zo Slovenska to nešlo


revírník
22. 09. 2017
Dát tip

Milá Gabi, kde sa tu berieš? Napokon sa predsa podarilo. Ďakujem pekne.


tak som si sem k tebe prišla oddýchnuť...pod jasan, ktorý si mi priblížil, akoby som tam bola s tebou, ako to vieš iba Ty, Jarko

*


revírník
07. 12. 2016
Dát tip

Velmi rád se o něj dělím. Zvlášť s lidmi, kterým tím udělám radost. Jako tobě. Taky děkuji.


srozumeni
07. 12. 2016
Dát tip
Děkuji, že ses podělil se mnou ,,bytovkářem", jak mi přezdívají kolegyně z venkova, o lesní nadherně vymalovaný svět...***

revírník
06. 12. 2016
Dát tip

Rád tě u sebe vidím, Lakrove. Tvá pochvala mě těší.


Lakrov
05. 12. 2016
Dát tip

Pěkné lesní drama se vyvinulo z onoho zpočátku romantického přírodního  rozjímání.  Tip.  


revírník
26. 11. 2016
Dát tip

Jano Vesuvanko, děkuji ti za přivítání, pochvalu i za tip. Těší mě, že tě tady nacházím.


vesuvanka
26. 11. 2016
Dát tip

Jaroslave, krásně a poeticky napsané.  TIP a vkládám mezi oblíbené :-)))

Vítám Tě na Písmáku!


revírník
15. 11. 2016
Dát tip

To je hezká charakteristika, děkuji.


Janina6
12. 11. 2016
Dát tip

Já myslím, že některý pochopí... sám autor je toho důkazem :-)


revírník
12. 11. 2016
Dát tip

Děkuji za návštěvu, Ratko, za komentář i zajímavý názor.


revírník
11. 11. 2016
Dát tip

Moc ti, Janino, děkuji za nakouknutí i pochvalu. Jsem rád, že se líbí.


Janina6
11. 11. 2016
Dát tip

Taky tě vítám. Ráda jsem si přečetla něco tak moudrého a napsaného krásným jazykem. Umíš o lese přemýšlet jako odborník a vyprávět jako básník.


revírník
11. 11. 2016
Dát tip

Ó, tak my se přece jenom známe! Myslel jsem si to, něco mi bylo povědomé, ale asi už uteklo moc času, takže tápu. Ale věřím, že jestli vydržím, všelicos se vysvětlí.


agáta5
11. 11. 2016
Dát tip

vítám tě na písmáku Jaroslave. Myslím, že tvůj styl psaní si časem najde své čtenáře, když vydržíš...  je to tady trošku divočejší než na PP, ale víc se tu dá najít :)  přeju krásný den


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru