Mé dny bez Něho

Mé dny bez Něho

Cítím se dnes v klidu. Dávám prostor mému novému kamarádovi, s kterým sdílím své dny. A ten kamarád se jmenuje Smutek. Vykládám si s ním. Nemá to hoch v životě lehké. Jeho snem je rozplynout se. Jenže je to věčný koloběh. Na chvíli se rozplyne a zase je zpátky. Pláče i proto, že tvrdí, že když existuje, tak ho lidi ignorují, že prostě často dělají, že není. A to ho trápí vlastně nejvíce, protože to matka příroda zařídila tak, že když ho lidi přijmou, on se pak rychleji rozplyne. A ve stavu rozplynutí je mu nejlépe. Taky je smutný proto, že si asi většina lidí myslí, že s ním není život krásný. Tak ho uklidňuji, že já si to nemyslím.

Smutek má nejraději kamarádku Pokoru a kamaráda se jménem Vděk. S těmi dvěma i Smutku přijde život krásný. Jenže lidi mu tyto kamarády odpírají. Nechtějí ho k němu pustit.

A o tom si se smutkem povídám. A je mu potom se mnou dobře. A potom se taky rychle rozplývá. A je rád, že mu to umožním. Vrací se často. Políbíme se a za chvilku je zase pryč.