Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
V odmlce láska
datum / id13.11.2016 / 473923Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno647x
počet tipů12
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
V odmlce láska

Kaple na Radhošti

Při listování knihou, padl jsem na pohlednici: zasněžená kaple na Radhošti. Kristova síň v horách, kde lidé dlouho žili strachem z pohanských bůžků. A zbyly tam po tom strachu sochy, jména, příběhy. Ne každý jim může rozumět, na rozdíl od křesťanství nejsou univerzální. Kaple utopená v závějích sněhu přesto jako by rozuměla tiše rezignovala: není žádná věčnost, i slovo věčnost jednou zanikne, natož člověk.


Noční hlasatelka

Hlasatelka nočních zpráv. Je sobota, kamarádky ji lákaly na koktejl. V klubu hraje oblíbený dýdžej. Ona nemůže. Jen se v rychlosti trochu nají, vezme na sebe formální šaty, kalhotky si může dovolit neformální, a televizním taxíkem se nechá odvézt na Kavčí hory.V maskérně jí propůjčí look filmových hvězd, mascara. A pak už to začne. Masakr v Kábulu, noví ministři a staré Smetkovy dluhy. Říká si: kdo v tuhle dobu může sledovat, co tady říkám? A skončí to, tak jako vyschne krev v afghánské poušti a Smetkovi věřitelé definitivně ztratí naději. Rozloučí se, z ňadra sejme mikrofon a zavolá kamarádkám.  


Už těžknou mraky

Mraky na obloze už těžknou. Neptaly se, jestli nám to je po vůli, prostě se rozhodly otěhotnět zimou. A k ránu, ještě za tmy přivádějí na svět bílý poprašek. Leží na zemi a všude jako koťata, bez okolopřítomné pýchy, a čeká, jaká jména mu dáme. A snad ještě děti mu nějaká dají, a ze samé radosti si ho budou strkat do úst, vydaná jeho tiché kráse. Dospělí jen lhostejně řeknou: Už je tu zase. 


V odmlce láska

Jsme v Gruzii, procházíme rajskými stráněmi a jíme granátová jablka. Ty máš v pohledu smysl pro závrať, jsi dobrou dcerou Evy. A pak to přijde – dlouhá odmlka. Právě za takových se rodí láska. Přesněji: jeden ze zakládajících příběhů lidstva je ten o prvních lidech, milencích. V jakou chvíli se ale z prvních lidí stávají milenci? Tehdy, když se – vyhnáni z ráje - ocitnou v propasti světa. A protože mytopoetické myšlení a jeho příběhy předpokládají s počátky i konce, můžeme onu etapu prvních lidí považovat za velkou, dosud trvající odmlku. Odmlku, v níž se rodí láska. Už jsme celí červení.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.11.2016 11:03:27dát kritice tipMarkel

...těhotné mraky, chjo, ta představa je tak mimo realitu, to mám ráda *

14.11.2016 07:37:04dát kritice tipDiana

Celé moc hezké. Oslovilo. ***

13.11.2016 22:36:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jestli myslíš stejnou hlasatelku, jako já, měla nový účes, takový nosily hvězdy šedesátých let...v tom baru v něm jistě září:-) Mraky těhotné sněhobílými koťaty se mi zamlouvají tak, že bych jim hned vymýšlela jména. Krásné, všechno:-)

13.11.2016 19:35:09dát kritice tipKočkodan
Po objevení tvého dílka jsem si lhostejně řekl: Už je tu zase...

...no dobrá, „lhostejně“ škrtám... ;-)
13.11.2016 19:33:01dát kritice tipR. L.
V odmlce láska............... - snad.../***
13.11.2016 19:27:00dát kritice tipblacksabbath

Už těžknou mraky....taky.....i ty ostatní.............*/***

13.11.2016 19:21:31dát kritice tipLnice

moc hezké.-)

13.11.2016 18:50:41dát kritice tipMovsar

tady na písmáku nás bude víc, ale ruku na srdce, někdy člověk zareaguje tak nějak unaveně. jak se zpívá u horáčka: výkonnost klesá, únava roste

13.11.2016 18:48:17dát kritice tipaleš-novák

to lhostejné "už je tu zase" mě zatím míjí. Nebo jsem jen dětinský?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.