Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cesta ke studánce

14. 11. 2016
1
2
1195
Autor
Gogin

verze 2015

 

Jako by začátek prázdnin měl vždycky propršet – zaznělo poněkud rezignovaně při vybalování. Chata to byla útulná, chyběla však společenská místnost, takže večerní posezení u sklenky se odehrávalo na pokojích za souzvuku hrajících si dětí.

 Déšť se přeci jen pomalu umoudřoval a tak jsem dětem navrhl krátkou procházku k nedaleké zázračné studánce. A v čem se vlastně liší zázračná a obyčejná studánka – zazněla námitka z úst dětí, které v zápětí vylákány pozdním sluncem vyběhly hrát si na louku.

Šel jsem tedy sám. Bezlesé úseky se střídaly s lesnatými. Z větví ještě kapala voda. Chci si ověřit zda jdu dobře, proto se doptávám jednoho chalupníka na cestu. Ten mi potvrdil, že jdu správně. Jenom taková malá procházka – povídám. Nemůže být hezčí – dodává muž. Zanedlouho dojdu k palouku na kterém nyní stojí moderní ubytovací komplex a kde dříve stávala poutnická chata, zvaná Hašlerova, ke které byla na pár let přistavěna i dřevěná rozhledna.

 K vlastní studánce mě dovedla krátká křížová cesta, která začínala na kraji lesa. Studánku jsem nenavštívil sám. Ještě tu byl pár vyššího středního věku, zabraný do nějakého pucování. Po chvíli jsem přeci jen přistoupil ke studánce a muž mi nabídl hrníček na vodu. Ten chlapík se ukázal jako velmi sdílný protože poskytl o studánce řadu informací. Podle oficiální legendy zachránily vody studánky slábnoucí zrak místnímu mlynáři. Ve skutečnosti prý stejnou svízel zažehnala matka u svého dítěte (jsme v Jizerkách, tak se pochopitelně jednalo o Němku). Dále muž přidal vlastní zkušenosti se studánkou. Tak jednou se sem dostavil coby lyžař s bolestí v zádech. Zdálo by se, že štěstěna mu opravdu nebyla nakloněna, neboť krátce potom co opustil studánku následoval pád. Jenom co se zvedl však zjistil, že je po bolestech.

 Rozloučili jsme se a já se vydal zpátky. Cestou jsem si dělal chutě na dobré jídlo, které se zajisté už připravovalo na chatě.


2 názory

Lakrov
23. 11. 2016
Dát tip

Oproti předchozí verzi oceňuji přehlednější úvod. Dál to zprvu působí dojmem  oznámení či suchého záznamu o výletu, ke konci je naznačen příběh, který však  v takhle krátkém textu nemá prostor se rozvinout. Konec, poslední věta,  celou "literární hodnotu" textu spíš zabíjí.

 Pokus o zlepšení ovšem hodnotím kladně, jen nvím jistě, zda se ve zdjším  (Písmák) prostředí najde víc čtenářů, kteří najdou čas si přečíst několik  verzí textu a porovnat jejich úroveň, účinek apod. Doporučuju spíš  autocenzuru, při níž vybereš jednu z těch verží a tu zde zveřejníš.  


víra ho prý uzdravila............*/**


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru