Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sešité z otevřených oken

Výběr: Elizabeta, Jinovata, Zbora, dark matters
15. 11. 2016
22
19
2557

1. stádium


První, co mi vstoupí do očí –
její nohy na stole,
noviny, nad nimi šelestivý hlas:

Představ si, přišla baba,
že prý se půl roku nemůže vyprázdnit.
No chápeš to?
Nemohla jsem ji ani vyhodit.
Koukám – prázdná.
Odešla zmatená jako předtím.

Prohození adresy, poštovní chyba, řeknu.

A že zrovna já mám být splachovací,
houkne, chce otočit list, něco se slepilo.

Podzim za okny a v přetopeném bytě.
Na okně visí suchá ovocná kytice.
Někde se načítá zelený dech
jako ve špatně utěsněné marmeládě.

 

 

 

2. stádium


Když opustila zaměstnání,
náhle nevěděla, co s časem.

Chvíli rozohněná nad květináčem falešných čtyřlístků.

Později trávila dny v seriálech,
občas do nich pletla čelenky.
Rozhodla se pro novou dlažbu.
Začalo to, usedlo jako prach,
veselé cigarety na schodech.

Vždyť to spádujete k domu a ne od! křičí
a oni jí nadávají cizím jazykem.

Celé dny sopel
z klimatizace, z nářku,
jak dlouho to trvá a jak musí dohlížet.
V břiše rozkomíhaná vlajka.
Volá synovi a dceři, aby jim vyčinila,
že jí nezavolají jako první.

 

__


Vzpomněl jsem na ornamenty, které se mi v dětství
zjevovaly před spaním.
Vybuchující pavouci, prudký lógr
z duhy.
Možná měly na paměti budoucnost,
nekontrolovaný růst.

Tehdy jsem ničemu nevěřil.
Kromě neznámé tmy, věrného psa.

 

 

 

3. stádium


Já: Už dorazil papoušek potrubím?
Sestra: Prosím tě přijeď.

Zmátlo mě to. O hodinu později
sedíme u stolu, skoro se dotýkáme čely
nad otevřenou knihou.
Sestra se třese – můj vzduch
je obrovská postříbřená lopatka,
přes kterou nevidím na rameno.

Pouštím vodu. Tohle se nezměnilo.

Zapomněli jsme škrábance našich skel,
přemýšlíme stejnými základy.
Co jí můžeme donést, když dům je plný cibule,
kam se hneme, cibule bez konce...

Mám v kapse podzimní listy, žvýkačky, zapalovač,
copak z toho slátá klid?
A sestra má kapsy otevřené možnostem,
její mladší syn po ní jezdí vláčkem
a druhý ji střílí.
Potom i mě.

Prudce zakloním hlavu. Křupnutí, vyvalené oči.
Mají radost, ještě ji dovedou.
Na chvíli znejistí: nemůžou mě probudit.

 

__


Probouzí se:
To už jsem na jipce?
Přikyvuji.
To je dobře, říká polohlasně.
Usíná.

 

__


Telefonuje, že to svědění nesnese.
Má jiný hlas.
Mluví o listech na mé tváři,
na posteli
prý cizí žena pouští televizi.
Hřbitov zelených housenek.
Dokořán zamřížované.
Bicí v regálech.
Vynesl jsi máslo ze sušárny?

Při každém dešti jí odchází jazyk
a vzápětí se vrací:

Přijeď a dones mi aspoň Claritin,
oni se tady se mnou nebaví.

Podáváme si prsty oknem,
cítím, že jsem příliš ze skla,
měl bych být víc
k nádechu.

 

 

 

Relaps


Vracím se o roky – vím, že nemůžu,
že vidím film s rozostřenými okraji.
Post tenebras lux, řeknu si.

Nedonesu jí ani tři slova.
Je z povzdechů a ze zamčených dveří.
Pořád opakuje
ostružiny, ostružiny mrazák...

Otec je nevrlý, varná konvice se pokazila,
potrubí v havarijním stavu, splašky pod barákem,
musí se to rozsekat zrovna teď,
ale když se mnou telefonuje, skoro pláče.
Post tenebras lux.

Zdá se mi, že jsme ve společné bublině,
kus života byl pláč moje práce,
pláč pod poťouchle křiklavými řemeny a jinou zlostí.
Schovával jsem se v křoví zimní zahrady,
cítil vzduch plný nehtů.

Dnes vím, že to bylo jiné jméno štěstí
prochozené v botě do žraloka.

 

__


Možné nádraží:
Vzduch proudí od stromu k židli,
od květináče k tramvaji
otevřeným oknem, kde nic neulpívá,
jako nechceme ulpívat ve stojaté krvi,

když vstoupím do rámu, jsem ještě naživu?

Nebo je to zdání
zastavení,

když i nehybné hodiny mají úložný prostor
a sklep
je tma, co pulzuje, převrací se, nemůže spát,
její vzduch plný jablek stoupá
do pater.

Jablka na nebi.

 

__


Mluvím s Lucií. Operaci povede ona.
Uklidňuje mě.

Pořád myslím na to, že všechnu mouku nelze vysát.
Některá hnízda nelze objevit.

A na ženy s převrácenou dělohou.
Nepřehlednost.
Uvažuju, jestli za to může porod.

Přede mnou jiná žena
má dělohu o mnoho mladší, než unese.
V ústech děti, smířený úsměv.
Učí na klavír. Má ráda Rachmaninova.
Má průsvitnou ruku. Je mi neskutečně.

 

__


Zbývají necelé dva týdny,
musí toho tolik stihnout.
Co když se to nepodaří.
Co když to nenajdou, co když průtrž –
krajina je samý srůst,

copak se to musí,
když je přece skoro jasné, kam to povede?

Z návratu se není možné vrátit,
není možné úplné vymazání,
musí to být,

mouka a její stíny,
stále se rozkládající, všežravé stíny, milé děti.

 


19 názorů

Umbratica
15. 12. 2016
Dát tip

Když tady tedy nejsi proto,abys psal kritiky(ale zatím je píšeš tak podrobně a svědomitě jako málokdo),asi jsi tady kvůli zveřejňování svých básní. Přeju ti hodně čtenářů a budu pobaveně sledovat,jak si tady takový "začátečník" jako ty vede a kolik tipů získá.


No, Umbratico, to je krásná smršť afektované ublíženosti. Díky za ni. Jinak nemám pocit, že bych tady psal nějaké kritiky, a věř mi, že netoužím po žádných bojích ani pseudobojích s kýmkoli. Piš si, jak chceš. Krize je široký pojem. Setkávám se s krizemi docela často. Ale v poezii krize podle mě opravdu není. Proti patosu nic nemám, Trojka BBŘ ho dávno osvobodila. Pokud s patosem nebo i kýčem autor umí pracovat, může to mít smysl. Nebo taky ne. Záleží na básni.


Umbratica
08. 12. 2016
Dát tip

Přečetla jsem si pár tvých kritik,abych si tě aspoň zhruba dokázála někam zařadit. Pobavilo mě ,do jaké společnosti jsem se tím pádem dostala. - Ó objevil se nám tady velký bojovník za současnou superpoezii.(Jsem přesvědčená,že jsi z Dneška právětak nadšen jako jistý Chrobák v NČB 16. Ne - žádná krize není. Teprve ted' jsme na intelektuálním vrcholu ! Bravo !) Oceňuji,kolik energie kritikám věnuješ,dokonce bych řekla,že můžeš být i profík. Jsi každopádně taková Elizabeta v kalhotách,ale aspoň máš odvahu dát sem nějaká díla. Tak hodně zdaru v boji s pathosem,romantismem a tupými kýčařkami jako je Um , které píší jen o západech slunce.


Promiň, to jsem nepochopil... k čemu se tvůj komentář vztahuje...


rybkaH
29. 11. 2016
Dát tip

a to je přesně to, pro co nemá cenu , chodit s kůží na trh..


Díky všem.

Mrzí mě, že careful se urazila, odešla a nechala mě napospas zničujícímu pocitu viny. Už se nedozvím, co ji urazilo, co jí vzalo odhodlání bojovat proti blablařům. Už neplují řekou láhve, mastné papíry, hedvábné kapesníky, špačky, krabice, svědkové letních nocí. Careful odešla. Used jsem u vod Lemanu a plakal. Plyň měkce, sladká Temže, nežli dozpívám...

Lyryk: Mám radost, že moje texty nesplňují tvou představu poezie dneška, zvlášť pokud je takovou tvou představou třeba psaní Umbratiky.


málokedy tu nájdem veci, ktoré by boli tak dobre napísané: zároveň citlivo a zároveň racionálnym jazykom. to je super kombinácia. Je to dosť voľné, aby som si to mohla doskladať podľa mojich vlastných zážitkov a zároveň je tam linka, ktorá ma vedie na nové miesta. 

Páčia sa mi vsunuté časti dialógov, vlastne na nich to podľa mňa stojí. na tej autenticite. a obraznosť okolo častí dialógov, okolo príbehu s operáciou, to také zaostrenie kamery na detail, ako napr. ten vzduch prúdiaci v izbe a vonku - nie som si istá, či by to nebolo zaujímavejšie skôr bez takýchto abstraktných detailov.  občas sa v tom ten autentický efekt skôr rozptyľuje. na druhej strane, vytvára to celkom charizmatický mix.

občas sú tam však veci, ktoré ma rušia - "jako nechceme ulpívat ve stojaté krvi" - to je odrazu taký podivný skok do pátosu. alebo nerozumiem tomu "Přede mnou jiná žena má dělohu o mnoho mladší, než unese." asi som si už odvykla takýchto zamyslení, zdajú sa mi zbytočné a rušia ma.

pritom chorá sestra je zobrazená nepateticky, prosto a v podstate bezbranne.

aj keď téma pacientov zas nie je úplne ojedinelá, je strašne fajn si prečítať čosi, čo sa explicitne netýka zamilovanosti / oslavy krás prírody / zmyslu života

"poezii dneška" - ak je to to, čo si myslím, že to je, to podľa mňa celkom vystihuje. neriešila by som, či je to rytmizovaná próza či poézia. ono je to nepodstatná otázka už viac než sto rokov a etablovali sa už omnoho podvratnejšie žánre oproti ktrým tento text vyznieva vlastne veľmi konvenčne. 

tiež nechápem požiadavku "rozhodnosti textu" - text proste je a ukazuje istú situáciu - môžeme lyrickému hrdinovi niečo vyčítať? môžeme si nárokovať na prezentáciu "pozitívnych" hodnôt v básni? nonsens. báseň proste je. nemusí nič riešiť a nie je nástrojom výučby životných múdrostí. 


careful
17. 11. 2016
Dát tip

... no, já jsem došla k závěru, že ve společnosti, co má všechny tyhle výblitky za umění, nebudu marnit čas..stejně mi nemáte co dát a kloudný komentář s obsahem jsem tu nedostala pomali ani nepamatuju.. jste stejně zbyteční, jako tenhle skvost a všechny podobné skvosty... psát nepřestanu...občas, když napíšu něco, o čem si budu myslet, že to za něco stojí...tak to někam fláknu, však takových stránek je dost...tady nechám ty povedenější věci...mějte se tu skvěle a přeju vám, ať tyhle výbliky čtete od rána do večera, když je to tak děsně super a má takovou hodnotu, že je jistě to ocení i příští generace, kterým to něco hlubokého řekne...asi třeba to, že jste neměli o čem psát a co říct... něco jako byla ztracená generace, tak vy budete prázdná generace...

tyhle "básně" mě totiž vyloženě uráží a to, že tyhle prázdné žcatlance visí ve výběru v takovém množství se příčí zdravému rozumu... a s bandou debilů, co mi nemají co říct, si můžu povídat i na Fb, nebo úplně kdekoli jinde...tak zdar

 


careful
17. 11. 2016
Dát tip

No, je vidět, že redaktorů "poezie" tu je tři zadky... a všichni jsou jak přes kopírák... no, Movsar, ro má blbý hoch, no...pak se nemá být boom komiksu, když umělci posouvají jazyk všichni stejným směrem někam k nesmyslnosti, jazyk, co je stejně už skoro mrtvej... i já si jdu radši číst něco v AJ, co má trochu hlavu a patu:)


careful
17. 11. 2016
Dát tip

No paráda...další ve výběru, furt ten samej buřtguláš a je jedno kdo ho uvařil... když nemáš rád buřtguláš, dostaneš jinej, kde bude trochu víc majoránky a pak ti zas jinej přinese další buřtguláš...je úplně jedno, kdo to napsal..stejný sračky tu píšou skoro všichni...pokud vedete tajný spolek s cílem, jak národ donutit přestsat se úplně zajímat o poezii, tak je to super a vůbec to neměňte...víc buřtguláše!... ve výběru je těch whispermoonlajktu, blešatek a jiných blabla bez smyslu a bez čehokoli zapamatovatelného pořád děsně málo...

 

 

 


Lyryk
16. 11. 2016
Dát tip

K poezii dneška to má daleko. Je to snad rytmizovaná próza. Obraznosti málo, aby neurazila pohodlného čtenáře. Rozhodně si myslím, že tajemné deníkové zápisky, které provokují voyaerismus v nás, nemohou být epikou, nemají totiž žádný záměr. Celkově se zde potvrzuje vrženost do osudů a vztahů, ale žádná rozhodnost, která je dospělou způsobilostí vychutná ní lásky a života. Ale jistě dobře mířená dobově sociologická poezie .)


Zbora
16. 11. 2016
Dát tip

Nářez.


Diana
16. 11. 2016
Dát tip
Pro mne objevné...

agáta5
16. 11. 2016
Dát tip

moc krásné pasáže, které mě nutí vracet se... kdo z nás nezažil podobné věci, podobné pocity...

Podáváme si prsty oknem, cítím, že jsem příliš ze skla, měl bych být víc k nádechu...   krásné!!

Dnes vím, že to bylo jiné jméno štěstí prochozené v botě do žraloka !! 

a další a další... velmi krásná poezie

 

 

 


Elizabeta
15. 11. 2016
Dát tip

*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru