Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlzy na kolejích
Autor
Carina Paw
13 názorů
Adriana Bártová i Lakrov dobře vystihly úskalí této povídky, pokud jde o obsah. Psát o vyhraněných emocích je vždy riskantní, protože je třeba najít rovnováhu mezi tím, co sami cítíme a co je schopen čtenář přijat za své, tedy tomu uvěřit. Zatímco u sebe jsme schopni velmi silných emocí, pokud se s nimi setkáváme u jiných, zejména v literatuře, máme tendenci je podceňovat, zejména používáme-li silnějších obrazů a příliš tlačíme na city. To platí i o vhodném názvu povídky, který budí silné očekávání, ale také nedůvěru u sečtělejšich čtenářů, kteří jsou podezíraví k prvoplánově nabízejícimu se citu.
Ty však v reakci na ostatní uvádíš, že s psaním začínáš, a v tomto smyslu je třeba tě pochválit za to, že dobře zacházíš s rytmem tím, že vhodně začleňuješ přímou řeč, příběh ilustruješ souběžnými drobnými událostmi, ale v míře, která nesvádí na jinou kolej a také text členíš do odstavců. Jsou to dobré technologické předpoklady a při větší vypsanosti si jistě dáš i pozor na obsahové souvislosti.
Čte se to dobře, jen mám po celou dobu pochybnosti o souvislostech, za jakých se mohl(?) odehrát tenhle příběh. Mate mě ta zmínka o domově a o synovi, a ačkoli uznávám, že leckdo (možná skoro každý) může žít "několik životů" a přeskakovat od jednoho (života) k druhému, v tomhle případě tápu nad (pro mě nepředstavitelným) "pozadím".
Mě se to právě líbí kvůli toho syna. Právě proto jsem četla dále, když tam byla zmínka o něm. Proč by matka nemohla přijít z vandru na dranc, když je doma syn? Čtenář skutečně nemůže vědět, kde právě syn je nebo kolik je mu let. Třeba je mu patnáct a je samostatný. Ale to vůbec není podtatné. Podstatné je existence syna a tudíž existence způsobu, jak přijmout a vydat lásku... v té nicotě a marnosti. Mi se to moc líbí.
Překlípek - slovo nenápadně, pak namol je asi dohromady, ptám se, čárka, čeho atd... pár nepřesností...jako třeba plánování smrti na kolejích zcela jistě není plán do budoucna:-)
No, pocity bolesti duše a úvahy o tom, co a jak dál , celkem uvěřitelně napsané. Adriana poradila dobře, myslím:-)
Carina Paw
24. 11. 2016:))) vyhoď dítě :D příště to třeba bude lepší, já fakt s psaním začínám
Adriana Bártová
24. 11. 2016když byl u otce, tzn. že ho měl na víkend, a to se evokuje oddělené žití těch dvou, a pak už by se nabízel nějaký důvod, proč má hrdinka rozervanou duši, ale skutečně v příběhu není ani náznak, nebo zmínka o tom, proč je tak nešťastná, jenže to bys musela celý příběh hodně přestavět, tak vyhoď dítě, to je jednodušší a nech jen úvahu o bolesti, ta je dobrá
Carina Paw
24. 11. 2016Díky za názor. Adriano, jen pro úplnost, to že má hrdinka potřebu obejmout syna se nevylučuje s tím spaním, neb syna nehlídal nikdo doma, byl u otce. Ale chápu, že tohle nemůže čtenář vědět. Jen si to člověk uvědomí, až po té kritice :) Ohledně zařazováním děl do žánrů, s tím se tady tedy peru, neb se opravdu jedna a takou nějakou skicu pocitů.
Adriana Bártová
24. 11. 2016jsou to velmi dobře opsané pocity lítosti, prázdna a jakési vnitřní frutstrace a bolesti, ale jestli je doma syn, ke kterému se můžu přitisknout, tak významu této povídky nerozumím, navíc, z praktického hlediska, jestli ho někdo doma hlídá, tak jako matka nemůžu přijít z vandru úplně nadranc a spát a spát a myslet si, že se probudím v jiným životě, kluka bych z příběhu vyhodila a bylo by to celý úplně fajn, jak jsem řekla dobře opsaný pocity, pak to není povídka, ale to už je docela jedno, a nebo vysvětlit aspoň náznakem z čeho pramení ta frustrace, nějakou zápletku, ale tady se nic nestalo, přesto je hlavní hrdinka hotová
Thea v tramvaji
24. 11. 2016Tip za ty kalhotky :))) a i ten zbytek...No fakt kretén... :)