Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

On-line

+1 neviditelných
O relativní nesmrtelnosti Písmáka
datum / id26.11.2016 / 474325Vytisknout |
autorMovsar
kategorieÚvahy
zobrazeno655x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Malé dopolední cvičení z dekonstrukce. Nad jedním veršem kolegy Aššurbalita.

O relativní nesmrtelnosti Písmáka

Narazil jsem tady na starou jazykovou figuru „přežití“, autor píše: Písmák tady bude i po nás (autorovi x, y, ..). Co se ale míní tím, že tady bude něco „po nás“? Taková otázka se stává zajímavou právě tehdy, když je tím „přeživším“ archiv textů.

Jedna ze základních metafyzických představ se vztahuje k opozici hlasu a písma: hlas jako přítomnost, plná autenticita, výraz duše, představa ducha odvozená z příbuznosti slov dech/duch; naproti tomu písmo jako nepřítomnost, odklad, distance, vždy již mrtvá věc. Dodnes se některé diskursy o tuto opozici opírají a privilegují výpověď ústní před písemnou přímo ze zákona (policejní, soudní, univerzitní aj. procesy).

Text je tedy v onom autorově obratu také něčím zásadně jiným než jeho pisatel, aniž bychom byli s to rozkrýt, jakým vztahem k připomenuté tradici je autor veden: je to tak, že naopak privileguje text před jeho autorem (ztělesněným svým hlasem, živým projevem)? Nabízí se tedy první otázka: má ona výpověď o „relativní nesmrtelnosti“ Písmáka znamenat fakt, že psaný text je podstatnější, blíže pravdě, než živý projev jeho autora?  

Co se ještě (a vůbec) chce říct tím, že tady budou naše texty, případně elektronický prostor pro jejich ukládání, i po nás? Zatímco totiž my stárneme každým dnem, naše texty jsou stále stejně „mladé“. Je tedy zřejmé už z povahy věci, že Písmák (jako webová stránka) tady bude i po nás, přísně vzato on tady totiž už je po nás: ve vteřině, v níž autor vysílá na oběžnou dráhu digitálního světa svůj písemný záznam, ztrácí se, mizí, v obou významech slova: mizí, neboť je vzdálen, neviditelný, za svým počítačem, zatímco jeho text se naopak stává viditelným pro neurčitý okruh čtenářů, a mizí i v tom smyslu, že „zaostává“ za textem, stárne, zatímco jeho text bude už navěky, pevněji než otisk v kameni, neměnný a nečasový.

Zakončeme tedy souhlasem i nesouhlasem: ano, Písmák tady vždy bude po nás. Ale – Písmák tady vždy už je po nás.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

26.11.2016 15:36:41dát kritice tipR. L.
Písmák tu bude i po nás, jen doufám, že spousta idiotů zlomí propisku, nebo zalepí navždy klávesnici červeným vínem a vypadnou do hajzlu, protože nosí do společného ranku jen samé píčoviny...
26.11.2016 15:25:41dát kritice tipBig_George

Ještě chybí zavést kategorii TIP - NETIP a bude to.

26.11.2016 13:33:50smazaný uživatel
smazaný uživatel
26.11.2016 11:50:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Připojuji, jako chytrá horákyně, taky souhlas i nesouhlas...to mi nejvíc vyhovuje:-) Pěkně jsi napsal:-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.